Just romantic (Hyunsung)

6.

„děkuji” Jisung stál s Hyunjinem na chodníku a následně sledoval, jak auto odjíždí. Menší pořádně podepřel Hyunjina, kterého musel vzbudit, ale nic na jeho momentální fyzické zdatnosti se nezměnilo.
Pomalu, přesto rychleji než předtím, došli k bytové jednotce, kde Hyunjin bydlel. Vypadlo to, jako jedna z těch budov s dost drahými apartmány.
Společně došli ke dveřím od budovy a Jisung se zarazil. Dveře byly samozřejmě na klíč, který neměl a Hyunjin byl nepoužitelný.
Jisung si povzdechl a popřemýšlel ve které z kapes by mohl mít Hyunjin klíče. Sám je nosívá v kabátu, nebo v kapse od kalhot. Což Hyunjin nevypadal jako někdo, kdo by měl klíče v bundě. Proto Jisung nelibě zašmátral Hyunjinovi v kapsy od kalhot. Nehledě na to, že byly až moc upnuté, takže každý Jisungův pohyb, Hyunjin moc dobře cítil a uchechtl se
„jdeš na to rychle” Hyun zamumlal a Jisung už teď s klíčema v ruce, Hyunjina praštil do hrudi, aby si tyhle poznámky nechal pro kolemjdoucí.
Jisung otevřel dveře a táhl Hyunjina k výtahu. Zmačkl tlačítko a čekal, až se vytáhl dostane do přízemí. Už se těšil, až Hyunjina nechá v bytě a sám odejde domů do postele, se vyspat.
Dveře od výtahu se otevřely a oba dva vstoupili dovnitř. Jisung zmáčkl jedenácté patro, jež bylo poslední a dveře se zavřely. Teď už jen čekat, až se dostanou tam, kam mají a bude klid.
Jisung nervózně podupával nohou a sledoval malý displej, kde se ukazuje číslo poschodí. Bylo to pomalejší, než čekal. Ale kdyby šli po schodech, tak tam rozhodně rychleji nebudou.
Hyunjin se o Jisunga stále opíral a u toho se hloupě usmíval. Vypadal, jako kdyby na něčem jel. Jenže jeho hlavou se honilo něco jiného.
Když seděl s kamarádama v klubu, tak měl hlavu plnou Jisunga. Ten si nějak podvědomě uvědomoval, že ho má po svém boku. Sice stále neznal jméno, ale potkal ho znovu. Ovšem, jeho myšlenky zrovna moc čisté nebyly. Byl tak mimo, že občas si myslí, že s ním je někdo, koho zvládl sbalit v klubu a teď si dotyčného táhne do postele.
Ale pravda byla trochu jinde, to Jisung táhne Hyunjina do postele, aby se z toho vyspal.
Výtah se během další minuty zastavil a s cinknutí se otevřely dveře.
Jisung s Hyunjinem vystoupil a táhl ho ke dveřím od bytu. Strčil do zámku klíč a odemknul. Vešel dovnitř, klíče nechal na botníku, zavřel dveře a rovnou Hyunjina táhl do jeho pokoje. Teda, aspoň silně doufal v to, že je to pokoj vyššího. Otevřel dveře od místnosti a opravdu se trefil do černého. S radostí, která ním kolovala, rychle odtahl Hyunjina k posteli. Sundal mu bundu, kterou hodil zatím vedle postele a vyššího na ni hodil. Z nohou mu sundal boty a přemýšlel, jestli mu má zařídit pohodlný spánek. Cítil se dost nepohodlně s touto myšlenkou.
Ale občas byl až tak hodný a milý, že úděl pro ostatní všechno, i když mu z toho nic nekápne.
Jisung, vzal bundu a boty. Odnesl je k botníku, kde boty položil a bundu pověsil.
Poté se vrátil zpátky k Hyunjinovi, který byl stále ve stejné poloze, jak ho tam Jisung odhodil.
Menší si povzdechl a rozhodl se pro realizaci své myšlenky. Věděl, že se vyšší probudí s hnusnou kocovinu, takže komfortní spánek je na místě.
Opatrně mu sundal ponožky a hned v zápěti se prsty dotýkal knoflíku na kalhotech.
Jenže než stihl kalhoty rozepnout, Hyunjinovy ruce chytly Jisungovi zápěstí. Vyšší otevřel oči a menšího si prohlížel. Ještě stále byl ve stavu bez tíže. Takže jeho přemýšlení a uvažování bylo na bodu mrazu. Když pomineme jeho sexuální cítění.
„máš pravdu v posteli je to lepší, jak ve výtahu” Hyunjin se ušklíbl. Najednou měl až moc energie, která se v něm zjevila, Jisung nevěděl ani jak.
Hyunjin s Jisungem šklubl a během mžiku oka, se menší nacházel pod Hyunem, který měl zapřené ruce vedle Jisungovy hlavy.
Sung se snažil být v klidu. Stále věděl, že je Hyunjin opilý, ale neměl tušení, jak se může chovat. Přesto se snažil zachovat chladnou hlavu.
Teda na druhou stranu s ním nechtěl nic mít. Je čerstvě po rozchodu a neměl v plánu se takhle zbavovat toho pocitu zranění a prazdnosti.
„tak podívej, jsem tu jen ze své dobré vůle, abych ti pomohl a ne abych se s tebou vys...” než to Jisung stačil doříct, přerušily ho měkké rty, které se nalepily na ty jeho. Nebudeme lhát, rozhodně byly měkké a teplé, ale Jisung cítil alkohol a to se mu nelíbilo. Své ruce zapřel o ramena vyššího a snažil se ho od sebe odtáhnout. Bylo to skoro až nemožné se nějak prát s někým, kdo má pod kůží. S Hyunjinem to totiž ani nehlo. Jisung bezmocně zakňučel a svoji jednu ruku přesunul na Hyunovo čelo, aby aspoň odsunul jeho tvář od sebe. Což se mu částečně podařilo. Poté už to nebylo tak těžké. Hyunjina od sebe odtahl úplně a zkopl ho vedle sebe na postel. Rychle se postavil na zem, vzal deku a vyššího přikryl
„kdybych byl svině, tak se na tebe vykašlu, ale budu brát ohled na to, že jsi opilý” z jeho plánu sundat Hyunjinovi kalhoty sešlo, takže teď už knockoutlého Hyunjina nechal v klidu spát a odebral se k odchodu.
Bez ohledu na to, že je tam zima. Těšil se domů. A rozhodně to neměl ani daleko, což byl překvapený. Na druhou stanu by se teď nejraději odstěhoval na druhou stranu světa, aby ho znovu nepotkal. Co se stane pak? Odveze ho rychlá? Padne do kanálu?
Jisung zavrtěl hlavou a upustil Hyunjinův byt. Čím déle se tam zdržoval, tím více měl pocit, že by po něm mohl skočit.
Jisung byl vždycky hodně dlouho v klidu, úplně stejně jako Chan. Přesto byl hrozně citlivý. Dokázal se vypořádat s něčím takovým, to neměl sebemenší problém. Ale pak se dokázal nervově zhroutit. Proto je nejlepší odejít co nejdříve.
Menší si přivolal výtah a chvíli čekal, než mohl nastoupit. Zmáčkl přízemí a s vydechnutím se opřel o jednu ze stěn.
Vlastně, byly by Hyunjinovy rty příjemnější, kdyby nebyly cítit alkoholem a on byl při vědomí? Jisung si uštědřil imaginární facku a zavrtěl hlavou, aby tuhle myšlenku vyhnal. Je to cizí člověk, nemohl nad ním přece takhle přemýšlet. Nezájem, že je pohledný.

Jisung během pár minut opustil už i bytovou jednotku a šel si to s rukama v kapsách domů. Byla mu zima, hodně velká zima. Mlátil se do hlavy, že si ten kabát zapomněl vzít. Ale měl jistotu, že ho pak najde u Chana, takže o něj ani nepřijde.

Menší unaveně, ze sebe zkopl boty a už si to unaveně štrádoval do vlastní postele. Byl rád, že už je to všechno za ním a teď může jít odpočívat.
Jisung ze sebe sundal všechno co mohl a jen ve spodním prádle, zalezl pod teplou deku. Zhasl lampičku, která mu svítila vedle postele, zavřel oči a konečně mohl usnout. Mohl spát jak jen dlouho chtěl. V neděli do práce nemusí, to je aspoň jediný den, kdy ho jeho otec nechá odpočívat.
Proto s klidnou hlavou, že zítra nemusí nikam vstávat a nezaspí, mohl konečně spát.