Just romantic (Hyunsung)

5.

Jisung stál před zrcadlem a umyval si ruce, po použití toalety. Myšlenky mu běhaly hlavou doslova maratón. Ještě stále se vracel ke včerejšku. Byl smutný a cítil se hloupě. Teď si vyčítal, že Chana neposlechl a neposlal toho blba k šípku. Ovšem, to už je pozdě. Dostal kopačky a může jen truchlit, že promarnil rok a půl života, chozením s někým, kdo to s ním ukončil, protože to údajně neklape.
Jisung pokroutil hlavou a setřel si slzu, která mu neposedně ztekla po tváři.
Dveře do místnosti se otevřely a Jisung instinktivně zvedl pohled ke zrcadlu, kde mohl v naprostém klidu vidět, kdo vchází, nebo odchází.
Nebyl ani trochu překvapený, když viděl Hyunjina, jak si to mátořivou chůzí jde k němu. Jisung se k němu otočil a s nakloněnou hlavou na něj koukal. Netušil, co by mohl vyšší chtít a hlavně když je doslova mimo. Snad ani racionálně neuvažuje a prostě jde tam, kam jeho oči vidí.
Pomalu k Jisungovi došel a metr před ním se zastavil.
Když si ho menší prohlidnul, byl si jistý, že je oblečený v tom samém v čem byl ráno. Přesto vypadá pořád dokonale, nehledě na jeho podnapilý stav.
Hyunjin otevřel pusu, že by něco řekl, ale slova jaksi jeho ústa neopouštěla. Jisung na něj jen dal zcela flegmaticky koukal a ani se nepohnul. Opravdu si byl jistý, že ať se tu stane cokoliv, tak si to vyšší pamatovat nebude.
Hyunjin se koukl do zrcadla, usmál se sám nad svým vzhledem a udělal další malé krůčky k Jisungovi, který už teď mohl cítit jeho dech, který byl cítit po alkoholu. Jen lehce pokrčil nos od nelibosti a dál ho sledoval.
Hyunjinovou hlavou momentálně teď kolovalo jediné, a to samé co vždycky, když byl v baru s nějakou ženou. Nemohl si pomoct, ale momentálně neviděl žádný rozdíl. Jisung mu přišel atraktivní a jeho plné rty jak by smet. Proto svoji hlavu začal přibližovat k Jisungovi, když už se zdálo, že se k něčemu schýlí, tak Hyunjin odpadl. Jediné čeho byl Jisung schopen, bylo ho rychle chytit aby nespadl na zem.
Jisung něco takového čekal. Nebylo to poprvé, kdy chytal někoho opilého, přesně věděl, kdy to s tím člověkem sekne. Hyunjin se námahal jít z boxu až na záchod. Bylo jasné, že mu to vezme poslední jeho energii kterou měl.

Jisung opatrně omozal svoji levou ruku okolo Hyunjinova pasu. Hyunovu pravou ruku si přehodil okolo svých ramen a snažil se ho odtáhnou. Hyunjin ještě z posledních sil dokázal použít nohy, ale i tak téměř celou jeho váhu vláčel Jisung.
Menší otevřel dveře od záchodů a opouštěli spolu místnost.
Pomalu šli okolo boxů, kdy Jisung hledal Hyunovy kamarády. Když k nim došli, oba dva byli asi tak ve stejném stavu, jako Hyunjin, jen o něco míň
„hej, vemte ho domů. Je úplně na mol” Jisung na ně houkl a blondýn s pihama se na něj podíval s úsměvem na tváři. Proč jen všichni okolo Jisunga jsou v poslední době tak okouzliví.
„rádi bysme, ale s ním je to na dlouho a nechce se mi ho tahat” řekl druhý, který seděl vedle blondýna
„fajn, tak ho tady nechám sedět. Není moji povinností, abych ho vedl domů, jako malé dítě” Jisung lehce popošťouchl Hyunjina k sedačce, jenže vyšší okolo něj omotal i druhou ruku a zakňučel. Jisung měl co dělat aby ho udržel. Byl vyšší a těžší. Jisung se snažil ho nějak posadit, ovšem Hyunjin se nechtěl pustit, doslova na Jisungovi visel.
Menší si jen povzdechl, hodil nehezké pohledy na Hyunjonovy kamarády
„kde bydlí?” Jisung stále držel Hyunjina a čekal na odpověď. Jinak ho někde nechá. Během dalších několika sekund se mu dostalo odpovědi, jen kyvnul a pomalu se opět vláčel s Hyunjinem ke stolu, kde seděl Chan a spol
„hej hyung” menší houkl na Chana, který vypadal nejvíce střízlivý. Chan přesunul svoji pozornost na mladšího a nemohl si nevšimnout, že je tu ještě s někým. Však, kdo by to přehlédl
„kdo to je?” Seungmin se zeptal, když je zmerčil taky a přestal se dohadovat s Minhem o tom, že psi jsou lepší jako kočky a naopak.
„to je na dlouho. Jen vám chci oznámit, že už půjdu. Odvedu ho domů a taky půjdu spát” Jisung hodil nelíbý pohled na Hyunjina, který se samolibě usmíval a mentálně nebyl mezi níma
„no dobře, ale opatrně” Chan se na Jisunga podíval starostlivě. Ještě nikdy okolo Jisunga vyššího neviděl. Neměl k němu moc důvěry, co si budem
„neboj se. Jinak vše nej Minho” Jisung ještě promluvil na Minha, aby si ho všiml. Taky na tom nebyl úplně nejlíp. Byl ve stejném rozpoložení jako Hyunjin, který měl problém už i stát. Což to Jisungovi neusnadňovalo práci.
„díky” Minho zamumlal a praštil hlavou o stůl
„my tady taky už dlouho nebudeme” Chan se podíval na svoji drahou polovičku a pak opět na Jisunga, který jen chápavě pokýval hlavou.

Netrvalo to dlouho a Jisung už stál s Hyunjinem před klubem na čerstvém vzduchu. Jisung neměl v plánu ho táhnout celou cestu, proto si zavolal taxi a čekali. Hyunjin měl stále bezvládné tělo a pro Jisunga byl těžší a těžší. Do teď nepochopil, jak se mohl ujat cizího člověka a zodpovídat za něj, protože ho jeho přátelé nechtěli odvést domů.
S veškerým úsilím, které do toho Jisung musí dát, tak z něj vyprchala i ta trocha alkoholu, kterou vypil. Byl lehce naštvaný, že musel odejít od svých přátel, ale na druhou stranu. Přece se mu sem nechtělo.
Studený vítr se do nich během chvíle začal opírat, taktéž to donutilo Jisunga si uvědomit, že zapomněl svůj kabát v klubu. Jediné co u sebe měl, byl telefon, klíče a peněženka. Teď už rozhodně nemohl jít zpátky. Jak by to asi udělal? Než by tam s Hyunjinem došel, tak by to trvalo dlouho a bylo by možné, že by si taxík musel volat znova. A samotného Hyunjina tady taky nechat nemohl. Proto se musel smířit s tím, že mu bude zima a celkem velká. Je sice podzim, ale večery jsou už extrémně chladné.

Auto bílé barvy, se znakem 'TAXI' zastavilo u kraje chodníku, kde stál Jisung. Ten byl nad míru rád, že mohl brzy ulevit svému tělu. Otevřel zadní dveře a s pozdravem soukal Hyunjina na zadní sedadlo za řidiče, aby si mohl sednout taky. Byla to pro něj celkem dřina, aby nebouchl vyššího do hlavy a ještě aby ho posunul. Další namáhání, které ho stalo energii, ovšem zachvilku už seděl tady.
Řidiči nadiktoval adresu a úlevně se opřel o opěradlo. Byl rád, že má okolo sebe zase nachvilku prostor. Nemusel vyššího držet.
Jisung slyšel, jak Hyun potichu a pravidelně oddechuje. Už teď věděl, že nebude jednoduché, ho z toho auta vytáhnout.
Sakra. Jisung si pomyslel. Ráno do něj narazil a teď ho táhne domů. Nemá on smůlu? Jako kdyby toho po včerejšku nebylo málo. Chtěl být sám. Dát si u televize zmrzlinu, ale místo toho zkejsl v klubu a teď dostává dlouhána domů.
Tak trochu uvnitř sebe si přál, aby na něj už nikdy nenarazil. Zatím ho s ním nečekalo ani jednou nic dobrého.