Just romantic (Hyunsung)

16.

Jisung i Hyunjin seděli v kanceláři a Han starší na ně potichu koukal.
Po vysvětlení, že chce Hyunjin odstoupit od projektu, bylo všechno potichu. Nikdo ani nedutal.
Jisungovi to bylo jedno a jeho otec byl naprosto znepokojený. Věřil, že to Jisung zvládne. Že všechno bude bez problémů.
Na druhou stranu netušil, že mají spolu tak špatný vztah. Oni vlastně nemají žádný. Jisung mu sice řekl, že ho má rád, ale k čemu to je? K čemu?

Han starší se už nadechoval, že něco řekne, ale ozvalo se ťukání na dveře. Nechtěl aby je teď někdo rušil, ale stejně nic nevyřeší. Jakmile se Jisung jednou sekne, nic s ním nehne.
„dále" Han se ozval a dveře se otevřely.
Chan nakoukl dovnitř, než vešel. Na náznak pozdravu se uklonil a měl na tváři milý úsměv
„ah Chane, už jsi tu. Chtěl jsem s tebou něco řešit, ale jak můžeš vidět, tak budeš muset chvilku vydržet. Sedni si zatím na gauč" Han starší se na něj vřele usmíval a Chan udělal, jak mu bylo řečeno.
„takže mi chcete říct, že se projekt ruší?" Jisung jen kývl a dál se o tom nechtěl bavit, jenže teď nemohl odejít.
„a důvod?"
„nedokázali jsme se pohodnout, nebudu dělat s někým, s kým si nerozumím." Jisung odpověděl
„nejde o to jestli si rozumíte Jisungu. Tohle je práce, ne seznamka" Han starší se zamračil
„ale mně je jedno co to je. Pakliže se nedokážeme pohodnout dokážeš si představit, tak to bude vypadat? Navíc, vybral si to sám. On nechce pokračovat. Nemá smysl mluvit dál, co se stalo. Prostě to tak je a tím to končí" Jisung si založil ruce na prsou. Chtěl to mít z krku. Nechtěl být s Hyunjinem ani o vteřinu déle. Akorát ho to ubíjelo
„Jisungu, jestli je v tom něco osobního. Varuju tě" Han starší zavrčel, než vytiskl papír o odstupu od projektu, který dal Hyunjinovi k podpisu.
Hyunjin byl samozřejmě extrémně hrdý na to, aby se pozastavil a chvilku přemýšlel. Protože vzal popisku do ruky a papír podepsal
„je mi líto, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Ale s vaším synem dělat nechci" Hyunjin se zvedl a s úklonou odešel.
Jisung si povzdechl a lehce sjel na židli. Cítil se, jako kdyby právě teď něco podělal. Byl v háji
„potřebuju volno" Jisung zaupěl. Nedokázal se soustředit na práci. Chtěl jít domů a prospat celý život
„takže to je osobní. Jisungu Jisungu. Vypadali byste spolu dobře" Han starší si pomlaskl
„už zase? Přijal jsi to, jenom protože jsi chtěl aby mi byl blíž? Musím tě zklamat, ale s tak moc arogantním a sebestředným člověk, v životě nebudu. Ano je to víc jak týden, co jsem ho potkal. A ano líbí se mi, ale jeho povaha a chování, odpovídá jeho pěkné tvářičce"
Jisung si byl jistý, že už ho opravdu vidět nechce. Kdyby to šlo, tak by se vrátil v čase a Hyunjina obloukem obešel, aby teď neměl takové problémy.

„a co jeho slibování, že se změní?" pustil se do toho Chan, který neměl téměř tušení, co se děje
„plané sliby umím dávat taky. Nepotřebuju aby se kvůli mně měnil. Možná to vypadalo, že se změní, ale na to nemá Chane. Nechci si dělat naděje a zamilovat se, pak někam jít a vidět ho s nádherou na jednu noc, jak spolu koketujou a já bych byl akorát tak znova zlomený. Jsem rád, že jsme to utnuli teď. Pak už by bylo pozdě" ať nad tím Jisung přemýšlel jak chtěl, bylo mu to líto, ale nedokázal by se přizpůsobit něčemu takovému. Musel by být hodně hloupý, aby se s Hyunjinem dal dokupy a pak by jen trpěl
„neštve tě to? Podle toho co říkal Seungmin, tak včera Hyunjin se svým kamarádem řešil, jak tě má rád a že udělá všechno, aby s tebou mohl být. Je teda pravda, že ten jeho kamarád, taky nevěří tomu, že se změní" Chan se pozastavil. Všichni mají Jisunga rádi, jen Jisung nemá rád falešné lidi a sebe. Což je špatně
„ne neštve" Jisung pokroutil hlavou a sledoval své prsty na rukách
„jak jste se vůbec poznali?" pustil se do toho opět Han starší, který tento rozhovor uznal za zajímavý
„už jsem o tom mluvil tolikrát, že mě to už nebaví opakovat. Jednoduše, pamatuješ si ten den, kdy jsem přišel politý od kávy?" Jisung se optal, aby věděl jestli je jeho otec aspoň trochu v obraze
„myslíš ten den po rozchodu?" Jisung jen kývl na náznak souhlasu a nadechl se, aby pokračoval
„ten den jsem šel od Chana s Minhem, klasicky do kavárny pro kafe. Když jsem opouštěl kavárnu, tak jsem do Hyunjina narazil a polil se. Chtěl to svést na sebe a zaplatit mi zničenou košili, ale nechtěl jsem. Tak ze mě vypadlo něco jako, jestli se ještě někdy potkáme, tak mě pozvi na kávu. No potkali jsme se ještě ten den v klubu, když jsme šli oslavovat Minhovy narozeniny. Odváděl jsem Hyunjina opilého domů, protože jeho kamarádi se na něj vykašlali. V jeho bytě jsem ho uložil a šel domů. No a po týdny jsem ho pak potkal znovu v bistru, kam chodíváme na jídlo. Byl tam s nějakou holčinou na jednu noc, která šilhala očima po Chanovi. Prohodili jsme spolu pár slov a druhý den se potkali tady. Když jste odešli ze zasedačky, tak jsme se trochu nepohodli. Někdo by řekl, že je to maličkost, ale úplně nebyla. Tam mi řekl, že se změní. No a od té doby spolu prostě nevycházíme vůbec. Kdyby to zůstalo u flirtování, tak dobře, ale na fyzicky kontakt s člověkem, kterého sotva znám, si nepotrpím" samozřejmě, že Jisung vynechal ty trochu pestřejší chvilky, ale taky jeho otec nemusí vědět všechno. A věděl, že Chan to neřekne
„jsi naivní, od té doby, co jsi byl s tím posledním, tak se bojíš riskovat" Han pokroutil hlavou. Netušil, že má jeho syn až tak moc rušný život
„jasně, že jsem naivní. Rozešel se semnou, protože jsem na něj neměl čas. Byl jsem v práci od nevidím do nevidím. Sotva jsme byli spolu, jasně že si za mě musel najít náhradu. Nechci vztupovat do vztahu s nejistotou, že se jednou vrátím a něco bude zase špatně. Hyunjin potřebuje dennodenní pozornost, aby ho člověk ujistil, že je na správném místě a nemusí si hledat někoho jiného. A já ten člověk nejsem. Málem jsem s ním skončil v posteli, nechci aby se to stalo. Podívej, možná mě ta jeho krásná tvářička okouzlila, ale to je asi tak všechno. Podle někoho, to vypadalo jako láska na první pohled, podle mě, je to jen další kopanec" Jisung si poprvé myslel, že se zamiloval, ale teď si není jistý. Hyunjin si odešel žít vlastní život a Jisung může jen sedět v kanceláři a pracovat. Pak se vrátit domů, najíst se, osprchovat a jít spát. Takhle to dělat každý den, naprostý stereotyp, který ho unavuje. Bojí se, si najít partnera, protože nemá na něj čas. Není to jak Minho s Chanem, tohle je jiné. Ano, Jisung má rád společnost někoho, kdo ho má rád. Ale nedokáže si na to najít čas.

„to bylo hlubokomyslné" Jisunguv otec vydechl a zahleděl se na svého syna. Měl pocit, jako kdyby něco pokazil. Nedával Jisungovi dostatek volná a čas na to, aby si zařídil vlastní život, který by mu fungoval
„fajn, dávám ti dva týdny volná. Teď odejdeš s Chanem a až se po dvou týdnech vrátíš, tak uvidíme co se bude dát dělat. Máš pravdu, nedal jsem ti dostatek prostoru, ani jako zaměstnanec a už vůbec ne jako otec. Odpočiň si a pak se vrať. Je to všechno, co po tobě žádám. Potřebuju aby ses vrátil. Jednou tohle bude tvoje, nenech to padnout, ještě stále to má budoucnost. Vím, že jsem ti vzal tvé mladí a neměl jsi moc kamarádů, teda aspoň jsi k tomu neměl příležitost. Taky vím, že je celkem pozdě, na to se snažit to napravit. Ale máš pravdu, potřebuješ si odpočinout. Od tvých patnácti, jsem ti nedovolil se zastavit" Jisung na svého otce koukal trochu zmateně. Bylo to poprvé, co něco takového slyšel. Byla pravda, že nikdy nebyl na školním výletě. Nikdy nechodil ven, vracel se ze školy hned domů, nebo měl namířeno do firmy. Byla také pravda, že je pozdě na omluvu, že Jisung neměl téměř žádné spontánní mladí. Měl ale štěstí, že má takové kamarády, kteří to s ním vydrželi a stále mu podávají pomocnou ruku.
„mám jít teď domů?" znělo to jako hloupá otázka, ale Jisung se chtěl ujistit, že slyšel dobře
„jo, jdi domů. Nebo jdi dělat něco, u čeho si odpočineš. Prostě jdi a za dva týdny se vrať. Teď tě nepotřebuju. Vím, že to není moc, ale změním všechno, abys měl i na sebe čas" Jisung se zvedl s lehkým úsměvem na tváři, který věnoval svému otci a šel pomalu k němu. Jeho otec se taktéž zvedl, protože rád kouká svému synovi zpříma do očí, aby věděl co má čekat
„máma by na tebe byla pyšná" Jisung zamrkal slzy, které se mu tlačily z očí a rychle objal svého otce, aby mu ukázal, že i když je všechno takové, jaké je, tak ho má stále rád
„na tebe by byla pyšnější. Vedeš si dobře"

🍁

„vidíš, říkali jsme ti s Minhem, že tvůj otec má dobré srdce" Chan poplácal Jisunga po rameni a opouštěli spolu budovu. Samozřejmě, že se Chan nedozvěděl, co mu Han starší chtěl. Ale byl svědkem něčeho, čemu se říká rodičovská láska. Láska mezi otcem a synem.
„jo, já vím. Jen nechápu, že jsem musel zase udělat nějaké drama. Celkem jsem se bál, že mě vystřelí na měsíc, protože jsem nás připravil o job" Jisung se nervózně uchechtl. Měl trochu strach, jak ta věc s Hyunjinem dopadne, nakonec se nestačil divit, že to jeho otec probral lépe, než by čekal
„Jisungu, neznamená že když je tvůj otec ředitel velké prosperující firmy, že na tebe bude hned hnusný. Musí přihlížet na to, že jsi jeho syn a také jen člověk. Konec konců, není dobré tahat osobní věci do práce. Jenže, když už je chceš schovat, tak to nejde a stejně se to někde projeví. Sám jsi to viděl" Chan tohle nikdy nezažil, ale takové věci mu jsou jasné. Nikdy to nedělá dobrotu, naopak to může jen někomu ublížit
„máš pravdu" Jisung pokýval hlavou a upravil si kabát
„to víš, že mám. Nicméně, co budeš dělat ve svém volnu?"

„půjdu navštívit mámu a pak uvidím. Nemám vůbec sebemenší tušení, co s volnem. Všichni budete v práci. Tak si možná zajdu k tobě na kávu, pozdravit Seungmina a toho vašeho brigádníka. Jak on se to jmenoval? Slíbil jsem, že si ho budu pamatovat" Jisung se lehce zamyslel. Měl dobrou paměť na jména, navíc včera v kavárně už nebyl tak moc ve stresu
„Hoonho?" Jisung se podíval na Chana, který jen kývl na znamení souhlasu
„je to celkem milý student. Dokonce pracovitý. Líbíš se mu, stejně tak jako všem. Byl tebou unešený, když jsi odešel. Bylo to celkem vtipné" Chan se uchechtl nad vzpomínkou, jak se jeho brigádník rozplívá nad Jisungem
„ohh, jsem překvapený. Jak je to vůbec možné? Vypadal, že se bojí, že si jdu na něj stěžovat. Chová k tobě dost velký respekt. Kdo by taky ne, kdyby měl pohledného šéfa, který má vypracované tělo a naprosto andělskou povahu. Kdybych tě neznal, tak bych se tě bál" Jisung se zasmál a pomalu to mířil k jeho autu. Samozřejmě, že sem šel Chan pěšky. Autem moc nejezdí, hlavně jeho kavárna není zase tak daleko, takže proč by měl plýtvat palivo
„děláš, jako kdybych vypadal jako zlý člověk" Chan si odfrkl a šel za mladším, který se nabídl, že ho do kavárny odveze a pak pojede domů
„to jsme neřekl, jen z tebe jde občas strach. Jinak jsi velmi pohledný mladý muž, který je zadaný a nehodlá si vrtat do vztahu a je naprosto pyšný, že má Minha po svém boku a klidně se s ním budeš chlubit, aby každý viděl, jak perfektní pár jste. Závidím ti, nebudu lhát"

Další kapitola, celkem o ničem, jako vždycky. Což je u mě normální 😁