Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola čtrnáctá-Červíček

,,Kde je Červíček?" řekla Černovláska a v tu chvíli zrušila kouzlo neviditelnosti. Severus sebou vyděšeně cukl, sklonil hůlku od Siriusova krku a udělal krok dozadu. Sirius strnul v pohybu. Remus, Harry, Ron a Hermiona je nechápavě pozorovali.

,,Co jsi zač?" zeptal se místo odpovědi nechápající Remus.

,,Ty si mne vážně nepamatuješ?" ušklíbla se ironicky Métis a pobaveným pohledem si měřila Remuse Lupina.

,,Že se nestydíš sem takhle přijít!" vykřikl z ničeho nic Sirius, avšak jinak se nepohnul.

,,Nejsi nějaký drzí?" změřila si ho nadřazeným pohledem žena, jež stála kousek od Remuse. Při tom se však pomalým, ale nadřazeným krokem vydala směrem k Siriusovi.

,,Nemyslím si. Zabilas mi bratra," odsekl statečně Sirius, ale přesto bylo na něm moc dobře znát, že má ve skutečnosti pořádně nahnáno.

,,Budu tě muset opravit, drahý Siriusi. Tvůj bratr se zabil sám. Já s jeho smrtí nemám nic společného, ovšem s tou tvou si to budu muset ještě rozmyslet," pokrčila rameny černovláska a nerozhodně si začala pohrávat s hůlkou v ruce.

,,Co jste zač?!" vykřikl Harry. Métis se prudce otočila na patě s nic neříkajícím výrazem a změřila si mladíka před sebou ledovým pohledem.

,,Měl by sis dávat pozor na jazyk, protože by se ti to mohlo velmi snadno vymstít, Harry Pottere," řekla nakonec ledovým hlasem Métis a rozvážným krokem se vydala směrem k trojici dětí.

,,Jak mohlo mimino zničit nejmocnějšího kouzelníka všech dob mi je doteď záhadou," kroutila hlavou Métis. Trojici mladých Nebelvírů naběhla husí kůže, protože černovlasá žena ani jednou nemrkla.

,,Nechte ho napokoji," ozval se za ní Remus a chytil ji za rameno. Trojice dětí sebou překvapeně cukla, protože jak Severus, tak i Sirius vytřeštili vyděšeně oči.

,,Tebe asi nenaučili slušnému vychování, co?" řekla tiše Métis a prudce se otočila. V tu chvíli Remus zaskučel bolestí a chytil si bolestivě pravou ruku, kterou ještě před neprátrnou chvílí svíral ženino rameno. 

Met mezitím s nezájmem otřela zakrvácený nůž do černého hábitu a poté ho zase pod něj schovala.

,,Zbláznila jste se?!" vyjekla Hermiona.

,,Okolnosti si vyžádali to, abych se změnila a teď jsem se utrhla ze řetězu," ušklíbla se zlověstně Métis a otočila se nazpět ke dvojici černovlasích mužů.

,,Severusi, jsi dnes nějaký zamlklý. A proč děláš, že mě vůbec neznáš? Snad jsi i ty nezapomněl na pravidla slušného vychování?" mluvila klidným hlasem žena s ledovým úsměvem na tváři.

,,Má paní," to bylo jediné, co ze sebe zvládl Severus vypravit.

,,To je hezké, ale já se ptám kde je ten skrčet Peter Pettigrew!" zavrčela výhružně Métis a vpila se vražedným pohledem do havraních očí muže před sebou. V tu chvíli Ron vypískl. Prašivka mu vyskočila z ruky, zastavila se kousek od Métis a začala se zvětšovat.

,,M...M...Má p...p...paní," vydoloval ze sebe plešatějící muž.

,,Ruku," zavelela naštvaně černovláska ignorujíc překvapené pohledy kolem. Muž jí neochotně podal svou ruku. Bylo na něm poznat, že má strach.

,,Aby sis pamatoval, že se poslouchá ihned," řekla tiše Métis a rozřízla malému muži dlaň. Ten vykřikl bolestí a stáhl si ruku k sobě.

,,S tebou si to vyřídil později," otočila se poté ještě na Severuse. Než se kdokoliv stačil vzpamatovat z toho, co se právě stalo, chytila Métis malého muže vedle sebe za límec a odvlekla ho pryč.

,,Severusi, co byla ta ženská zač?" zeptal se po chvilce Remus. Severus po něm hodil ledový pohled.

,,Smrt," řekl tiše muž s havraníma očima...

,,Brumbále, děláte si ze mě legraci?!" vyjekl rozčílený Severus a bylo na něm poznat, že se jen tak tak drží, aby se po starém kouzelníkovi nevrhl.

,,Severusi, uklidni se," odvětil klidně starší kouzelník a narovnal si své půlměsíčkové brýle, které měl na svém zlomeném nose.

,,Neuklidním se do té doby dokud vy nedostanete rozum!" zvolal naštvaně černovlasý muž přes celou ředitelnu a naklonil se přes ředitelův stůl.

,,Ale ty se nejdříve musíš smířit s tím, že Sirius Black utekl," usmál se klidně ředitel Bradavické školy na svého mladšího podřízeného. 

,,Kdyby mi šlo jen o toho zavšiveného Blacka," zavrčel opět ředitel Zmijozelu.

,,Pokud je o Remuse Lupina-" ,,Jste snad natvrdlý?! Ten bude rád až se vrátí, ale jak mi vysvětlíte to, že byli Pobertové zvěromágy?!" skočil svému nadřízenému opět do řeči Severus.

,,Prosím?" podivil se nechápavě Brumbál a změřil si svého kolegu pohledem, který jasně dával na jevo, že se musel pomátnout.

,,Jak je možné, že Petigrew žije, ale hlavně jak je možné, že se sem tak snadno dostane Smrt?" zavrčel opět tiše Severus. Brumbál se zarazil v půlce pohybu. Po nepatrné chvilce zaváhání se podíval na svého mladého podřízeného a chvilku ho pozoroval. Přemýšlel totiž o tom, co by měl asi tak odpovědět. Nemohl mu přeci říci o tom, kdo je ve skutečnosti Paní zla zač a kdo ji stvořil. Navíc druhá věc byla ta, že moc dobře věděl o tom, že je Sirius Black ve skutečnosti nevinný, ale to také momentálně nemohl říci nahlas, protože nenastala ještě ta pravá chvíle...

,,Má paní," špitl Červíček, avšak ihned zase raději mlčel. Métis naň ho pohlédla snad ještě vražednějším pohledem než samotný Temný pán.

Métis se zastavila u kraje mýtiny, kterou osvětlovalo měsíční světlo. Opatrně se rozhlédla kolem. Měla takový zvláštní pocit, který již dlouho nepocítila. Na svém levém předloktí cítila nepatrný tlak, ale přitom se ho vůbec nic nedotýkalo. 

Ještě jednou se rozhlédla kolem dokola a poté se rozvážným krokem vydala směrem k osvětlené planině porostlou zeleným mechem a vysokou lesní trávou. Nezapomněla se ještě ohlédnout a zkontrolovat svého maléh buclatého společníka jestli náhodou nevzal zbaběle nohy na ramena, ale strach byl přeci jenom silnější. Červíček si byl totiž až moc dobře vědom toho, že pokud by utekl, čekal byl ho osud horší než samotný Mozkomorův polibek.

Métis se znovu zastavila a spěšně se opět rozhlédla kolem dokola. Nezdálo se, že by zde byl nějaký život fauny, ale přesto jí něco říkalo, že tomu tak je, i když se to tedy na první pohled nezdálo.

Červíček následoval svou paní, ale spíše ze strachu. O jejím nechutném způsobu zabíjení zrádců věděl úplně každý z řad následovníků Temného pána. Ten jí v podstatě udělil jeden jediný úkol, tedy pokud nepočítáme to, že mu musela být po všech dtránkách manželkou, vyhlédavala mezi jeho stoupenci zrádce a ty pak po zásluze potrestala.

Jak tak přemýšlel nad tím, proč jí vlastně bude raději následovat, nevšiml si, že se zastavila, takže do ní narazil. Jakmile si to uvědomil, rychle padl na kolena. Métis se naštvaně otočila a mávnutím hůlky mu způsobila řeznou ránu na tváři. Poté se však beze slova otočila a klekla si do trávy pro jakýsi malý uzlíček, který byl nápadně podobný člověku...