Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola třináctá-Sirius Black

Černovlasý muž se ze své psí podoby přeměnil nazpět do své lidské podoby a sedl si blíže k ohni, který měl rozdělaný uprostřed své jeskyně nedaleko Bradavic. Ať se snažil sebevíc varovat svého kmotřence, nijak se mu to nedařilo. Sváděl to všechno na ženu, do které si kdysi tak hluboce zamiloval. Onu ženu, kvůli které je jeho madší bratr mrtví, tu samou ženu, kterou vlétě potkal v lese a pokousal ji. Doteď nevěděl jestli udělal dobře. 

S povzdechem si promnul ruce a zadíval se do nezkrotného ohně před sebou. Ona černovlasá žena byla stejně tak nebezpečná jako právě oheň, do kterého až moc dlouho přikládáte. Stejně divoká, stejně nezkrotná a stejně smrtící a přesto všechno k ní stále něco cítil. Přesto, že se jí bál snad i samotný Voldemort, přestože se jí říkalo Smrt...

Pozorovat naštvaného Snapea se zapálenou prskavkou v ruce byl pro Harryho, Rona a Hermionu opravdu nevšední zážitek, ale přesto si to nechali jen pro sebe, protože i když bylo již po Vánocích a více než půl roku od útěku Siriuse Blacka z Azkabanu, vězeň byl stále ještě na svobodě a úspěšně unikal před bystrozory. Do dnes nikdo nenašel jedinou stopu, která by ukazovala na to, kde by se asi tak Sirius mohl nacházet.

,,Vemte si, že už je březen a Black je již více než půl roku na svobodě. Může být kdekoliv," prohlašoval všude kam přišli Seamus Finnigan.

,,Ale tak do Bradavic by ho se snad ani nenapadlo vydat," trvala si na své optimistické teorii Ginny.

,,Proč ne?" podivil se ironicky Seamus.

,,Vždyť jsou tady stále ještě Mozkomoři, který nás hlídají," vysvětlila Ginny a zakroutila hlavou nad tím, že to jejímu spolužákovi nedošlo.

,,No a? Těch se nebojí. Vždyť už kolem nich jednou prošel, takže může klidně znovu a ani by si ho nevšimli. Může klidně za námi přijít dnes v noci, když se mu zachce. Do té doby, než ho chytí tak nejsme nikde v bezpečí," děsil všechny i nadále Seamus. Někteří se mu vysmáli, jiní ho ignorovali, ale našli se i tací, kteří ho brali skutečně vážně...

A opravdu. Jaro bylo v plném proudu a doposud nikdo nevěděl kde se Sirius Black nachází. Ani Métis však na tom nebyla úplně nejlépe. Každý den se vracela unavená, rozčílená a zničená ze slavné pátrací akce, kde hledala svou drahou druhou polovičku, která zmizela před třinácti lety a o které si mnozí mysleli, že je již mrtvá, takže se nemůže vrátit. To byla lež, kterou kouzelníky krmilo Ministerstvo kouzel již od osudného 31. listopadu roku 1981.

Tato lež však byla podobná ještě té další. Métis moc dobře věděla to, že Jamese a Lily Potterovi nezradil Sirius Black, ale že je zradil takový malý, tlustý skrček jménem Peter Petigrew. Věděla to jako jedna zmála a to právě díky jejími vysokému postavení mezi smrtijedy. Pomalu ani nejvěrnější Pána zla nevěděli, kdo ve skutečnosti dopomohl k tomu, aby se oné osudné noci vydal Temný pán do Godricova dolu, aby zprovodil ze světa Harryho Pottera. Métis však nemohla nebohému Siriusovi nijak pomoci, ani dnes a ani tenkrát.

S povzdechem za sebou zabouchla domovní dveře a bez jediného zaváhání se vydala do obývacího pokoje. Za těch několik let se pro ni z toho stala taková rutina. Vždy když se vrátila domů se vydala do obývacího pokoje, kopla do sebe panáka ohnivé whiskey, načež se posadila do křesla naproti krbu. Ten mávnutím hůlky zapálila a poté si vytáhla cigaretu, jež zapálila lusknutím prstů.

Ani dnes tomu nebylo jinak. Seděla v křesla s cigaretou v ruce a hleděla do ohně. Přemýšlela nad celou dnešní situací. Brumbál moc dobře věděl, že je Sirius neviný a...

,,Tak počkat!" zvolala Met do ticha, když si uvědomila to, o čem právě přemýšlela. Albus věděl, že je Sirius neviný, ale nijak mu nepomáhal, anebo ano, tím pádem by mohl vědět, kde se teď nachází. 

Métis se prudce postavila, hodila cigaretu do ohně, ten poté mávnutím hůlky uhasila a svižným krokem se vydala opět pryč z onoho domu...

,,Rone!" vykřikli Harry s Hermionou najednou a rozběhli se k jejich kamarádovi, který seděl vydešený na staré postali se zakrvácenou nohou a v rukou svíral svou milovanou Prašivku.

,,Jsi zraněný?" zeptal se starostlivě Hermiona. Ron ale jeho otázku ignoroval.

,,Kde je ten pes?" zeptal se Harry hledíc na svého zrzavého kamaráda.

,,Harry! Je to past! To on je ten pes! Je to zvěromág!" vychrlil ze sebe rychle Ron a ukázal směrem ke dveřím. Dvojice se oním směrem otočila. Stáli přímo tváří v tvář muži, který byl již pomalu celý rok hledaný. 

,,Jetsli ho chcete zabít, musíte zabít i nás," postavila se před Harryho Hermiona.

,,Ne. Dnes zemře někdo jiný," řekl rázně pohublý muž, avšak nestačil svou myšlenku dopovedět.

,,A to budeš ty!" vykřikl Harry a vrhl na uprchlého vězně. Ten jen se smíchem spadl na zem.

,,Chceš mě snad zabít, Harry?" smál se Black...

Černovláska pochodovala rázným krokem ve své neviditelné podobě přes pozemky Bradavické školy. Bohužel to musela vzít oklikou, protože po hlavní cestě pochodoval Hagrid s Tesákem a ten by černovlasou ženu mohl lehce odhalit. Proto se vydala cestou kolem vrby mlátičky. Když se tak nad tím zamyslela, tahle cesta do ředitelny byla i daleko kratší, což bylo nakonec i výhodné.

Byla již u vrby, když v tom uslyšela svižné kroky. Strnula na místě a pozorovala muže před sebou. Ve tváři měl daleko více jizev a vrásek, než jak si ho pamatovala ze školy. I jeho vlasy byly protkané již stříbrem, ač byl jen o pár let mladsí než ona.

Remus jí však u vrby zmizel. To ženu zaujalo. Vydala se tedy za pohublým mužem. Došla až k vrbě a tu si začala prohlížet. Po chvilce prohlížení však zjistila, že u jejích kořenů je jakási jáma. Mét se rozhlédla kolem a poté do jávy skočila. S hlasitým zaduněním dopadla na její dno. Chvilku jí trvalo než se jí podařilo rozkoukat, ale jakmile se to povedlo, zjistila, že sedí v jedné z tajných chodem, kterými Bradavice oplývaly. 

,,No co, když tudy šel Remus, mohu já taky," řekla tiše černovláska a vydala se svižným, přeto opatrným krokem chodbou dál.

Došla do polorozpadlého domu a zarazila se. Vždyť je v Chroptící chýši. O ní se vyprávějí různé strašidelné příběhy a nevíc tady i straší.

Z jejich úvah ji vytrhl právě příchozí muž s havraními vlasy. Jen tak tak se stihla uhnout, aby ji nenabral pláštěn, který se přes sebe právě přehodil. Byl to neviditelný plášť. Métis se začala rozhlížet všude kolem, ale muže nikde neviděla. Nevěděla jestli zůstal stát na místě, anebo jestli odešel pryč. Stála by tam nejspíš ještě hodně dlouho, kdyby neuslyšela Severusův ledový hlas někde vysoko nad sebou. A poté další hlas a další, který patřil...

,,Sirius!" vykřikla tiše Met a svižným krokem se vydala směrem po schodech nahoru.

,,Dej mi záminku, já tě prosím," zasyčel Severus vražedně. Remus se již nadechoval k odpovědi, ale přerušil ho hlas, který nepatřil ani jedné z osob, které se nacházely až doposud v této místnosti.

,,Kde je Červíček?" řekla Černovláska a v tu chvíli zrušila kouzlo neviditelnosti....