Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola čtyřicátá devátá-Obejmutí

,,Jsem rád, že jste mou žádost přijala, Molly," kývl na zrzavou ženu ředitel Bradavické školy.

,,Asi bych to doma ještě sama nevydržela," odůvodnila svou situaci Molly a pokusila se o nepatrný úsměv.

,,Chápu a chci vám také říci, že kdybyste cokoliv potřebovala, nebojte se obrátit se na mne," řekl povzbudivým hlasem Brumbál.

,,Děkuji vám, Albusi," vděčně se podívala na muže před sebou Molly.

,,Nemáte za co. Teď pojďte, ukážu vám třídu a kabinet," vyzval Brumbál paní Weasleyovou a vydal se ke dveřím ředitelny, které jí galantně podržel...

,,Co zase mručíš?" zeptala se nechápavě černovláska, když si všimla toho, jak se Severus přehrabuje ve večeři.

,,Nemručím," zavrčel Severus a naštvaně si dal do pusy kousek králíka.

,,Mručíš a já se tě ptám proč?" položila svůj příbor na stůl Métis a založila si ruce na prsou.

Severus zvedl pohled a naštvaně se na ženu před sebou podíval. S ní to však ani nehnulo. Pohled však nesklopil a vytrvale ji probodával pohledem. Ona mu však po celou tu dobu úspěšně pohled oplácela.

,,Tak," řekla po chvilce černovláska a konečně mrkla.

,,Vracel bych se do Bradavic," zavrčel ještě více naštvaně, avšak skoro neslyšně Severus a naštvaně položil příbor.

,,No neříkej mi, že se ti snad stýská po těch, jak jim to vlastně říkáš, tupohlavcích," ušklíbla se pobaveně černovláska, která si až příliš dobře uvědomovala, že má navrch.

,,Ne," odsekl Severus a zvedl se od stolu.

,,Věř mi, že tě mám až přes příliš dobře přečteného na to, abych věděla, proč chceš do Bradavic. Chtěl bys ho vidět," řekla klidným hlasem Métis a zvedla se od stolu.

Severus se nepatrně zarazil. Její hlas nezněl vůbec posměšně, na naopak. Z jejího hlasu bylo znatelné pochopení.

Z transu, ve kterém se nakonec nechtěně ocitl, ho probrala až drobná dlaň, která se nacházela na jeho rameni. Nepatrně sebou škubl a otočil se směrem na majitelku oné ručky.

Métis se lehce usmála nad zmateným a zároveň nechápavým výrazem Severuse, který zřejmě nechápal, co se nyní děje.

,,Obejmula bych tě, ale tak dlouho jsem nikoho neobjímala, že mám strach, abych to neudělala špatně," povzdechla si smutně černovláska a sklopila pohled.

,,Tak to zkus," zachraptěl Severus, jemuž tato situace způsobovala tak zvláštní touhu se oné ženy alespoň dotknout, že mu selhal hlas. Naposledy měl tento pocit, když ještě žila Lily. Chtěl jí býti co nejvíce na blízku a právě toto s mnoha dalšími emocemi získala černovláska pár centimetrů od něho.

Métis se naň ho překvapeně podívala. Po nepatrném zaváhání udělala několik kroků směrem k němu a opatrně mu přesunula svou dlaň na pravou lopatku. Zanedlouho však již i její druhá ruka spočinula na jeho druhé lopatce a nejistě se k němu přitiskla. Hlavu mu zlehka položila na hruď.

Musela se usmát, protože cítila, jak Severus ztuhl ze stejné neznalosti tohoto doteku.

Zanedlouho však již i ona ucítila Severusovi ruce na svých zádech, jak si ji nejdříve nejistě, ale poté již pevně k sobě tiskne.

Pro oba z oné dvojice bylo až zarážející, jak snadno se tomuto dotyku poddali. Pravda však byla, že oba dva si byli stále ještě nejistí, a to právě díky oné noci, kdy byl Severus namol. Oba dva však ještě o onom nepatrném incidentu doposud nemluvili. A právě tento způsob dotyku je oba dva přenesl nazpět do vzpomínky na onen večer.