Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola čtyřicátá čtvrtá-Syn

,,Jez," zasyčel Severus na černovlásku před sebou, která mu včera usnula v náručí.

,,Nemám hlad," protestovala Met a talíř s míchaným vajíčkem, co udělal výjimečně Severus ke snídani, od sebe odstrčila.

,,Nehneš se od stolu dokud toho alespoň půlku nesníš!" napomenul ji Severus a zpražil ji pohledem.

,,Kompenzuješ si tím snad něco?" protestovala však i nadále černovláska.

,,To tě teď nemusí zajímat. Ty se nehneš od stolu, dokud se trochu nenajíš!" zasyčel Severus a zpražil Métis tak vražedným pohledem, že po chvilce se skutečně dala do jídla.

Minulý večer se mezi nimi něco změnilo a tušili to oba. Nebylo to nic milostného, ale pomalu ale jistě se mezi nimi rodila hluboká důvěra s přátelstvím.

,,Sirius mě takhle nikdy nepeskoval," procedila zkrze zuby černovláska.

,,No jistě. Všichni vzhlížejte k dokonalému panu Blackovi a i k dokonalému panu Potterovi," zavrčel nenávistně Severus a odhodil vidličku před sebe na stůl.

,,Proč je tolik nenavidíš? O tom, jak se k tobě chovali vím, ale to už přece vzal čas, ne?" zeptala se opatrně černovláska. Když však uviděla pohled svého společníka, raději sklopila pohled a začala se ládovat vajíčky.

,,Kdyby ti vzali dítě, tak o nich budeš taky mluvit jinak!" vyštěkl naštvaně Severus. Merlinžel až poté si uvědomil, co řekl.

Métis k němu překvapeně vzhlédla, jestli slyšela opravdu správně.

,,Oni ti vzali dítě?" zeptala se tiše. Severus však místo odpovědi vstal a odešel. Métis tedy osaměla překvapena novou informací, kterou se dozvěděla. Severus Snape byl otec.

Černovláska bez hnutí sledovala místo, kde Severus zmizel. Ale jak to, že jí to Albus neřekl? Vždyť přeci Brumbál věděl pomalu všechno ještě dříve než samotné ministerstvo kouzel. Leda že by Severus tajil to, že má dítě. Ale přeci by o tom věděla matka onoho dítěte...

V tu chvíli si to černovláska uvědomila. Prudce vstala od stolu a svižným krokem se vydala najít onoho muže, který se jí právě nechtěně svěřil s jedním z největších tajemství kouzelnického světa.

Rozrazila dveře od obývacího pokoje v naději, že se právě tam bude černovlasý muž nacházet a číst si u krbu knihu. Jaké bylo překvapení, když tam Severus nebyl.

Černovláska se otočila na patě a bez rozmýšlení vyběhla do patra a vydala se chodbou směrem na druhou stranu od jejího pokoje, respektive tam, kde měl pokoj její černovlasý spolubydlící.

Dveře do Severusova pokoje byly zavřené. Métis opatrně zaklepala, avšak odpovědi se jí nedostalo. Vzala za kliku, ale bylo zavřeno. Sklonila se ke klíčové dírce, přes kterou však neviděla dovnitř. To bylo znamení, že Severus je skutečně u sebe v pokoji.

,,Severusi. Vím že jsi tam," řekla klidně černovláska a znovu zaklepala. Merlinžel bez jakékoliv odezvy.

,,Severusi, prosím," žadonila černovláska marně.

,,Severusi Tobiasi Snape! Pokud ihned neotevřeš ty dveře, tak si mě nepřej!" zakřičela Métis přes zavřené dveře, ale opět bez odezvy.

,,Alohomora," špitla tiše a bez povolení obyvatele onoho pokoje vešla dovnitř. Spatřila postavu svého spolubydlícího, jak stojí u okna a hledí na les kolem domu.

,,Jak dlouho víš, že je Harry tvůj a ne Jamese?"...

,,Pottere! Na slovíčko," zavolala profesorka přeměn na studenty pátého ročníku, kteří právě odcházeli z hodiny přeměňování. Černovlasý chlapec se zarazil a poslušně se vydal zpět do učebny, ze které právě vyšel.

,,Byla bych ráda, abyste o víkendu navštívil Čmuchala a vysvětlil mu, že to, že zemřel Severus Snape není rozhodně důvod k tak velkému oslavování a už vůbec ne po tak dlouhou dobu," řekla rázněji než původně zamýšlela Minerva McGonagallová. Harry se na ni překvapeně podíval a místo odpovědi pozvedl jedno obočí.

,,Zkoušela jsem již umluvit Lupina, ale ani na toho tolik nedá. Jste tedy zřejmě poslední možnost," pokračovala dál ředitelka Nebelvíru.

,,Jistě. Ještě něco?" souhlasil po chvilce váhání s povzdechem Harry. Alespoň na chvíli vypadne z tohoto blázince, co ze školy udělala Umbridgeová, pryč.

,,To je vše," odtušila s lehkým úsměvem Minerva. Chlapec s delšími vlasy se otočil a vydal se pryč.

,,Mohl byste se ostříhat," zavolala za ním ještě Minerva, avšak chlapec se již nezastavil a svižným krokem se vydal do sklepení na dvouhodinovku lektvarů...

,,Jsi snad někdo, komu bych se měl vzpovídat?" odsekl Severus a ani se neotočil. Stále hleděl daleko do lesa, který se nacházel kolem domu. Snažil se nevnímat ženu za sebou.

,,To ne, ale-" ,,Nejsi někdo, koho bych považoval za tak blízkého, abych se mu svěřoval, a ani nikdy mi tak blízká nebudeš. Buď ale od té lásky a toto mé tajemství si vem do hrobu," zasyčel Severus nenávistně a s vražedným pohledem se otočil na zmatenou černovlásku před sebou.

,,Myslela jsem, že jsme alespoň trochu přátelé," špitla černovláska, která se snažila zadržet slzy, jež se jí draly do očí.

,,Myslet znamená houby vědět," odsekl Severus probodávaje stále ještě černovlásku pohledem.

,,Jsi první člověk, kterému jsem se dovolila po takové době věřit. Věděl jsi vše jako první, i když jsem to měla říci Brumbálovi, věděl jsi toho podstatně více než on. Varovala jsem tě, pomohla ti se skrýt, svěřila jsem se ti a dovolila jsem ti nahlédnout do své mysli bez toho, abych cokoliv skryla. Nechala jsem před tebou po dlouhé době průchod svým skutečným emocím, jež se snažím skrývat i sama před sebou, svěřila jsem se ti... A to vše v naději, že jsi jiný, že jsme trochu více než známí, že jsme přinejmenším kamarádi..." vydechla černovláska. Nedopověděla však vše, co chtěla říci, protože tušila, že by to již emočně nezvládla a rozplakala by se, ale před tímto mužem již nechtěla. Nechtěla baby věděl, že je ještě stále alespoň trochu člověk.

Černovláska se otočila na patě a svižným krokem se vydala pryč. Chtěla pryč z tohoto domu, od tohoto muže, od toho, že si dovolila věřit v to, že by jí snad mohl někdo považovat za svou kamarádku.

S počínajícím pláčem přes sebe hodila svůj černý cestovní plášť a zabouchla za sebou domovní dveře. Bez rozmyšlení se rozběhla do lesa.

Již však neviděla pár překvapených černých očí, které ji pozorovaly z domu, který se snažila nechat za sebou...