Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola sedmnáctá-Nájemník

,,Nevíme kdo to je, ale našli jsme ji ležet kousek od hradu. Je v bezvědomí," oznámil právě příchozí Cedric Diggory a v náručí nesl hnědovlasou ženu. Harry vyplašeně vyskočil na nohy a Minerva strnula. To přece nemůže být ona.

,,Zavolejte tedy Albuse. Ten by ji snad mohl poznat," řekla bez rozmýšlení Poppy a mladému Mrzimorovi naznačila, aby ženu, kterou držel v náručí, položil na jednu z postelí.

Minerva McGonagallová to celoou dobu zaraženě pozorovala a snažila si urovnat své poblázněné myšlenky v hlavě. Hnědovlásčiny rysy byly nepatrně podobné těm její dcery, avšak ne zas tolik. Její dcera vždy měla krásné dlouhé černé vlasy, kdežto tato žena měla hnědé vlasy po ramena.

Z myšlení ji vytrhl příchod tří mužů. Brumbál sebou nepatrně cukl, když uviděl hnědovlásku na nemocničním lůžku. Bylo to však tak nepatrné cuknutí, že ze všech přítomných si toho všiml jen a pouze černovlasý muž stojící vedle něho.

,,Již jsem byl informován o tom, jak se tato žena našla a i v jakém stavu," začal Brumbál a při tom nenápadně kývl na Moodyho, aby odvedl děti a ostatní přítomné pryč. Ten se sice na to moc netvářil, což bylo proň ho ostatně typické, ale nakonec uposlechl. Ve stanu tedy zbyl jen Brumbál se Severusem, Poppy a hnědovlasou ženou.

,,Albusi, nevíte, co je ta žena zač?" zeptala se opět Poppy ředitele školy. 

,,To opravdz netuším. Myslím si však, že bude nejlepší, když o ní bude vědět co možná nejméně lidí. Když se tedy bude někdo ptát, poslali jsme jji ke Svatému Mungovi, ale jinak si ji vezmete na starost vy, Severusi," otočil se ředitel na svého černovlasého kolegu. Ten i Poppy se na ředitele nechápavě podívali, avšak ten se zatvářil nesmlouvavě. Moc dobře si byl vědom toho, co je ta žena zač, a že se mu nyní dostává skvělé příležitosti jí podsttrčit někomu, kdo by mu ji mohl pomoci zkrotit...

,,Severusi, ještě než odejdu chci tě poprosit o jednu věc," začal Albus tiše a posadil se do jednoho z černých křesel ve sklepení, které měl u sebe v kabinetu jeho bývalý student. Ten se zatvářil poněkud kysele, ale nic neříkal.

,,Před svými kolegy se o té dívce ani nezmiňuj. A ty se hlavně nelekni až se jí vrátí její podoba," oznámil mu klidně nadřízený. Severus tázavě pozvedl jedno obočí.

,,Ta dívka je metamorfomág," usmál se jeho nechápavosti Brumbál.

,,Neříkejte mi, že je to nějaký blbý žertík od Tonksové. Jsem rád, že jsem se jí zbavil, a že-" ,,Nymfadora Tonksová to není. Tahle dívka je jen o pár let mladší než ty, avšak nikdo snad neví, že má právě tuto schopnost. Nech si to tedy prosím pro sebe," vysvětlil opět trpělivě starý kouzelník.

,,Kdo to tedy je?" zeptal se opatrně Severus a změřil si starce před sebou pohledem.

,,Až přijdeš čas, dozvíš se to," usmál se stařík a spokojeně se vydal zpět k sobě do ředitelny.

Severus ještě značnou chvíli hleděl s ledovým pohledem na dveře, které se zavřeli za Brumbálem, než se rozhodl se jít ještě jednou podívat na ženu, kterou Brumbál ubytoval v jeho posteli.

Po vstupu do své ložnice se však zarazil. Hnědovláska byla sice stále ještě v bezvědomí, ale její vlasy byly o něco delší a nepatrně tmavší. I její postava se nepatrně změnila, a to i včetně jejích rysů ve tváři.

Pomalu ale jistě začalo černovlasému muži docházet, odkud tuto dívku zná. Naposledy se s ní setkal v loňském školním roce. Ale co Paní zla dělala na Turnaji tří kouzelníků a ještě ke všemu v jiné podobě. A věděl vůbec Pán zla, že je metamorfomág? 

Myšlenka střídala myšlenku a Severus nevěděl co by měl asi tak dělat. Pokud ji ale chtěl mít Brumbál zde, musel mít k tomu dosti dobrý důvod.

 Rozhodl se však, že si to se starým kouzelníkem půjde vyříkat a to co nejdříve...

,,Červíčku! Kde je má žena?!" zvolalo stvoření, které kdysi bylo Pánem všeho zla.

,,Můj pane, ještě se nevrátila," vydechl poslušně malý baculatý muž a raději skonil hlavu.

,,Nelži mi!" zasyčel Temný pán na svého sluhu.

,,Můj pane, to bych si nedovolil. Vaše žena se skutečně ještě nevrátila," odpověděl rychle Červíček a hlas se mu třásl strachem.

,,To není možné! Smrt chodí vždy včas," řekl spíš pro sebe Temný pán.

,,Můj pane, pokud dovolíte, určitě má k tomu nějaký důvod," řekl se zaváháním Peter. Jakmile se však naň ho Temný pán otočil, muž vyděšeně ucukl.

,,Máš pravdu, Červíčku. Až se vrátí, tak nám o tom určitě moc ráda poví," ušklíbl se černokněžník a Červíček si s úlevou oddechl. On to dnes neschytá...

Co si o sobě ten senilní děděk myslí?! Že se nechá zabít?! Ale Severusi, ona není taková, no to určitě! Jestli to takhle půjde dál, podám výpověď!

Vztekal se v mysli Severus. Naštvaně za sebou práskl dveřmi svého kabinetu a chtěl si jít nalít panáka ohnivé whiskey, aby události dnešního dne vztřebal, avšak z jeho ložnice se ozvala rána. Severus si povzdechl a svižným krokem se vydal směrem do svých soukromých komnat. 

Vedle jeho postele ležela žena s černými vlasy až do pasu a byla značně zmatená, kde se to vlastně nachází. 

Severus nasadil svou kamennou masku. Moc dobře věděl, že mu teď nemůže ublížit, protože její hůlku měl on, ale přesto měl hluboko uvnitř strach.

Žena se poplašeně rozhlížela kolem. Když však spatřila muže ve dveřích, nasadila svůj nemilosrdný obličej. Svýma očima propichovala onoho černovlasého muže a rukama šmátrala všude možně, aby našla svou hůlku.

,,Nemáte ji," řekl po chvilce pevným hlasem Severus a byl opravdu rád, že se mu jistota v hlase podařila udržet.

,,Nezahrávej si se mnou," odsekla černovláska jedovatě a pokusila se postavit. K její smůle se jí však zamotala hlava a spadla znovu na zem. Severus ji celoou dobu pozoroval a vnitřně si začínal užívat to, že má nad tak nebezpečným člověkem nadvládu.

,,Brumbál chce, abych se o vás postaral. Pár dní tu tedy budete muset zůstat," řekl mrazivým hlasem Severus a Métis se chtě nechtě musela pod tím chladem ošít zimou.

,,Mně je jedno, co ten senilní dědek chce!" vyprskla naštvaně černovláska a vraždila Severuse pohledem.

,,Máte smůlu. A já taky," odsekl Severus varovným hlasem. Met na chvilku zavřela oči a toho využil profesor lektvarů.

,,Nemyslete si, že z vaší přítomnosti mám nějakou radost," zašeptal jí varovným hlasem do ucha a černovláska sebou polekaně cukla. Nečekala, že se tak rychle a tak tiše dokáže dostat z bodu a do bodu b...