Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola dvacátá třetí-Neznámá

,,Abych si s vámi zatančila," řekla pobaveně žena a natáhla k němu ruku. Severus po chvilce váhání ji přijal. V zápětí se však rozhlédl kolem, aby ho náhodou někdo ze studentů nepozoroval. Nepotřeboval si totiž zničit svou reputaci jedním tancem před svými studenty. Stačilo to, když musel učit tančit svou kolej.

Zrzka si ho nechápavě prohlížela. Jakmile mu však položila ruku na rameno, Severus sebou trhl a svou pozornost opět nasměroval na svou taneční partnerku. Ta se naň ho povzbudivě usmála. Severus ji nejistě položil ruku na její lopatku a snažil se zaposlouchat do hudby.

,,Odkud mě znáte?" zeptal se po chvilce tance Severus a zahleděl se do zelených očí. ač by si myslel, že jsou veselé, tak byly spíše smutné a tajemné.

,,Mohu pak s vámi mluvit, ale o samotě," vydechla po chvilce zrzka a na nepatrnou chvíli sejí ztratil úsměv ze tváře. 

,,Proč?" zeptal se opatrně Severus s nedůvěřivostí.

,,To nemohu říct," řekla tajemně dívka v jeho náručí a podtočila se pod jeho rukou. Černovlasý muž si ji nedůvěřivě změřil pohledem. Žena se na něho naléhavě usmála, ale vypadalo to, že to s černovlasým mužem ani nehnulo.

Ani jeden z tohoto tanečního páru si však nevšiml zvědavých pohledů od stolu, kolem kterého seděli profesoři z Bradavic. Brumbál se spokojeně napil ze své skleničky a snažil se opět začít poslouchat své kolegy, kteří řešili, co je to za onu zrzku, která jako jediná dokázala donutit věčně mrzutého profesora lektvarů k tomu, aby si šel zatančit. Co ovšem bylo pro všechny přítomné, kteří alespoň trochu znali Severuse Snapea, nejvíce zarážející, tak to bylo to, že jakmile skončil pomalý waltz, pár se místo toho, aby se rozešel, jak se ostatně očekávalo, začal pohupovat do rytmu pomalého blues.

,,Takže kdo zajde pro prstýnek," zeptala se Pomona a až to vytrhlo Brumbála ze zamyšlení.

,,Pomono, neblázněte," napomenul ji profesor Kratiknot.

,,Na druhou stranu na tom něco bude," ozvala se Minerva.

,,Minervo, nevím jestli si uvědomujete to, že plánujete svatbu dvou lidí, kteří se sotva znají," ozval se Moody.

,,Ale tak mohli bychom o té ženě zjistit víc a dát jedohromady. Severus by přestal být tak mrzutý a-" ,,Chcete říct, že by Severus přestal být Severusem," zasmál se Brumbál.

,,Minervo, vy moc dobře víte, že vaše iluze jsou nereálné," utnul celou konverzaci Brumbál. Když se však opět otočil směrem na taneční parket, a to včetně jeho kolegů u stolu, zjistil, že se onen pár někam vypařil...

,,Jen si vezmu kabát," usmála se zrzka na svého společníka. Ten jen přikývl a zastavil se. Žena s úsměvem odběhla pro svůj kabát. Severus však pořád přemýšlel nad tím, co je ona žena zač. Za celý večer zjevně o sobě nikomu nic neřekla a vypadalo to, že ji snad ani nikdo neznal.

,,Pane," ozvala se vedle černovlasého muže zrzka, která se nenápadně vrátila zpět. Severus, již po několikáté tento večer, sebou překvapeně cukl. Otočil se na ženu vedle sebe s přísným pohledem, ta mu však věnovala jen milý úsměv a čekala, až z jejího společníka něco vypadne.

,,Můžeme?" zeptal se nakonec po chvilce Severus a zrzka přikývla. Vydali se tedy již dosti potemnělou školou. Nebylo divu, že již na chodbách nebylo ani živáčka, bylo totiž již něco málo po půlnoci.

Profesor lektavrů a Métis vedle sebe kráčeli bez jediného slova. Z oken bylo vidět na pozemnky školy, které byly osvětleny měsíčním světlem, pod kterým se sníh leskl jako diamanty.

,,Kdo jste?" zeptal se do ticha, které mezi dvojící panovalo Severus.

,,Je tady někde místo, kde by nás nikdo nešpehoval?" zeptala se po chvilce přemýšlení žena. Severus se na ni dlouze podíval a zamyslel se.

,,Pojďte se mnou," vyzval nakonec zrzku a svižným krokem se vydal směrem do sklepení se ženou v patách...

,,Albusi. Myslíte si, že se něomezi nimi stalo?" zeptala se se zájmem Minerva, když odcházela spolu s Albusem z Velké síně.

,,Minervo, nesnažíte se snad oženit Severuse jako kompenzaci za svatbu své dcery?" řekl neutrálním hlasem Brumbál.

,,To, koho si vzala nebudu komentovat. Mnohokrát vám děkuji Albusi za doprovod. Dobrou noc," zaprskala naštvaně MInerva a dříve než se ředitel nadál, byla pryč.

,,Stejně tak jako ona," vydechl Brumbál a i on se vydal na cestu k sobě do ředitelny...

,,Takže," začal Severus, když se i on uvelebil ve svém křesle vedle pohovky, na které seděla ona záhadná zrzka. Muž se otočil na onu ženu, ale opět se zarazil. Ženina podoba se začala měnit a nyní vedle něho seděla Paní zla.

,,Víš, proč jsem dnes tady?" začala tichým hlasem černovláska, která stihla nasadit svůj nic neříkající pohled.

,,Chcete přivést Pottera k Pánovi zla?" odtušil Severus a snažil se neuhnout pohledem.

,,Hlídám Karkarova. Zradil a mám nařízeno ho odstranit," řekla ledovým hlasem černovláska.

,,Proč jste ho tedy dnes od sebe odehnala?" neodpustil si poznámku černovlasý muž, ale svůj pohled musel uhnout stranou.

,,Nebyla vhodná příležitost," odsekla černovláska. Ano, byla to již opět ona.

,,Proč mi to říkáte?" zeptal se opět tiše Severus.

,,Tys Pána zla nezradil. Karkarov řekl jména, pozice, vše co věděl, ale ty nikoliv. Schoval ses za Brumbála a Pán zla tě nemá ještě v plánu zabít, ale dávej si dobrý pozor," naklonila se k muži Smrt a jemu přeběhl mráz po zádech.

,,Ale proč mě upozorňujete?" zeptal se opět s klidem v hlase Severus.

,,Jsme přeci na stejné straně, ne?" ušklíbla se černovláska a obléklka si kabát.

,,Jo a ještě něco. Brumbál o tom nemusí vědět. Jasné?" upozornila ho ještě a počkala na přiikývnutí. Poté se vydala ke dveřím a zneviditelnila se...

,,No to je dost," přivítal ženu hned Sirius a vyskočil na nohy.

,,To jsem ti snad tolik chyběla?" řekla ironicky Métis a Sirius uhnul pohled.

Métis se jen pro sebe ušklíbla a své šaty, ze kterých se ještě ve hradě stihla převléknout, si  vytáhla z kapsy od kabátu a spolu s lodičkami je hodila do ohně.

,,Poznal tě tam někdo?" přerušil prazvláštní ticho Sirius.

,,Ne. Karkarov se mě celou dobu pokoušel zbalit a Brumbál se mě snažil dohodit Severusovi, protože jsem pro všechny byla neznámá cizinka," ušklíbla se hořce černovláska a vydala se na své místo, kde normálně spávala...

Sirius zůstal sedět u ohně a přemýšlel nad slovy, které mu řekla. Ač si to nechtěl přiznat, skutečně mu chyběla a měl o ní strach. Moc dobře však věděl, že to by právě neměl a mělo by to být tabu. 

Podíval se do rohu, kde již v klidu oddechovala černovláska. Měla uvolněnou tvář a Siriusovi to přišlo strašně moc rozto...

,,Tak dost!" napomenul sám sebe muž a i on se rozhodl uložit se ke spánku.