Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola padesátá pátá-králík

Probudila se do zasněženého dne. Sníh se třpytil a odrážel světlo právě vycházejícího slunce. Stromy se pod náporem sněhu ohýbaly, ale i nadále sníh statečně držely a dokazovaly tak svou sílu.

Černovláska se šťastně usmála a podívala se na černovlasého muže, který na ní tiše pospával. Spokojeně jí oddechoval na hrudníku a svou spokojenost dával najevo i spokojeným zamručením, když ho pohladila po hlavě.

,,Seve," zašeptala tiše Métis a v pravidelných intervalech vískala svého milého po vlasech. Ten jen místo odpovědi zamručel a přitiskl se ještě více na černovlasku.

,,Je ráno," šeptala dál s úsměvem na rtech černovlasá žena.

,,Hm," zamručel Severus bez zájmu.

,,Měli bychom vstávat," pokračovala dál černovláska v buzení svého partnera.

,,Ale nemusíme," zamumlal Severus a spokojeně se zavrtěl.

,,Ale budeme. Nebo máš snad lepší důvod, proč zůstávat celý den v posteli?" řekla rázně černovláska a jakýmsi zázrakem se jí podařilo ze sebe sundat Severuse. Ten se na ni ublíženě podíval.

,,No tak věděl bych, proč zůstat v posteli," ušklíbl se po chvilce Severus a lehce pohladil černovlasku po zádech.

,,Tak na to zapomeň," odstrčila ho od sebe a zvedla se z postele.

,,Ty snad držíš celibát?" zavrčel sarkasticky Severus a nahrnul si na sebe peřinu.

,,Za bílého dne již ano," ušklíbla se černovláska a přehodila přes sebe župan.

Severus si naštvaně odfrknul a založil si ruce na prsou. Při tom uraženě otočil hlavu.

,,Nejsi přeci králík," řekla se značnou dávkou ironie v hlase černovláska a dříve než stihl její partner cokoliv odseknout, zmizela ve dveřích.

Na mysl vytanula černovlasce další vzpomínka na Reguluse, kdy se jí snažil přesvědčit k tomu samému k čemu před chvilkou Severus. Regulus ji tenkrát akorát laskal na krku, ten cucflek poté měla ještě opravdu hodně dlouho, když v tom se otevřely dveře a vešel Barty Skrk mladší, který byl s Regulusem na pokoji.

,,Ehm, pardon," zazubil se Barty a poté, co prozkoumal odhalenou černovlasku, která se co nejrychleji snaží zabalit do své košile, pohledem, se otočil a zabouchl za sebou dveře.

Jakmile se trochu dvojice upravila a vrátila se do Zmijozelské místnosti, partička u krbu po nich se zákeřným úsměvem pokukovala.

S hořkým úsměvem zakroutila hlavou a otevřela dveře do kuchyně, aby udělala snídani. Od její osudné chřipky, která se jí podařila vykurýrovat bez mála za dva dny, spávala vždy společně se Severusem. Nikdy se však nedomluvili na tom, jakou že si to vlastně nechají společnou ložnici, a tak jednou spali u Severuse a jednou u Métis.

Do dvou hrníčku nalila právě uvařenou černou kávu a donesla ji na stůl. Poté se vrátila zpět ke kuchyňské lince a dala se do přípravy snídaně.

Jaké bylo pro černovlasku překvapení, když přinesla na stůl snídani a Severus stále ještě nebyl přítomen. Vždyť většinou měl již dopitou kávu a prskal, že má malý hrníček.

S povzdechem se posadila za stůl a dala se do snídaně. Když nechce snídat, tak ať nesnídá. Je to jeho věc.

Severus přišel za čtvrt hodiny, ale to už byla černovláska dávno po snídani. Bedlivě ho pozorovala, ale on na to nijak nereagoval. Za celou tu dobu neřekl ani půl slova.