Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola padesátá první-učebnice

Déšť tiše bubnoval na okna, když se černovláska pomalu začala probouzet. Spokojeně se zavrtěla s pomalu otevřela oči. Ležela sama v Severusově posteli. Po muži nebylo ani památky.

Métis se posadila a zmateně se rozhlédla kolem dokola. Byla v pokoji skutečně sama a po Severusovi nebylo ani památky.

Smutně si povzdechla a praštila sebou o polštář. Všechno to byl jen sen, pomyslela si smutně a na chvilku zavřela oči.

Vše v onom snu bylo až tak moc reálné, že tomu sama věřila. Nechala se oklamat svou vlastní myslí, která se začala využívat v představivosti.

Černovláska ležela na posteli zachumlaná do peřiny a snažila se uklidnit ještě dříve než začne opět emocionálně panikařit. Nemohla uvěřit, že to byl vše jen sen.

Zhluboka se nadechla a pomalu vylezla z postele. Musí se přece vzchopit. Co když bude Severus potřebovat její pomoc? To ho bude jen tak pozorovat jako hromádka neštěstí? Ne!

S těmito myšlenkami se černovláska vydala do kuchyně pro silnou černou kávu, aby ji postavila na nohy...

Harry nemohl odtrhnout oči od učebnice, kterou získal na hodině lektvarů. Byla plná zajímavých poznámek, které sice věděl již dávno, ale byl rád, že i někdo před ním měl takový zájem o lektvary.

Nedokázal od oné učebnice odtrhnout oči. Bavilo ho číst v oněch poznámkách, které často nepatřily jen k onomu lektvaru, na jehož přípravu byl postup na dané stránce. Poznámky se týkaly naprosto všeho a po spěšném prolistováni objevil i několik neznámých zaklínadel.

Bylo mu naprosto jedno, že naň ho mluví Ron s Hermionou a snaží se ho donutit, aby právě jim věnoval stejnou pozornost jakou právě věnoval oné učebnici.

Myšlenkami se ubíral k autorovi oněch poznámek. Podepsal se jako Princ dvojí krve. To písmo mu bylo povědomé, ale nevybavoval si kdy nebo kde ho vlastně viděl.

,,Au!" vykřikl Harry, který si až doteď nevšiml Ginny, jež si všimla marných snah jejího bratra a Hermiony upoutat Harryho pozornost.

Harry si promnul místo na hlavě a nechápavě se podíval na Ginny. Ta se naň ho jen letmo usmála a naznačila mu, aby se podíval před sebe na své dva přátelé.

,,Byl bys od té Merlinovi lásky a začal nás trochu vnímat?!" vyštěkla naštvaně Hermiona a Ron její slova potvrdil naštvaným pohledem.

Harry po chvilce váhání a přemáhání se zaklapl učebnici a lehce pokýval hlavou na znamení, že jeho přátelé mají jeho plnou pozornost...

Již více než dvacet čtyři hodin byl Severus Snape pryč a Métis neměla ponětí, zda by ho měla jít hledat, anebo naň ho i nadále čekat.

Nervózně si začala kousat spodní ret, aby své emoce oproti předešlému dni udržela na uzdě.

Na jídlo neměla ani pomyšlení. Věděla však, že by se měla najíst, ale nemohla se přesvědčit, aby něco skutečně pozřela.

Naštvaná sama na sebe, ale i na Severuse začala pochodovat po místnosti. Co mu tak trvá? Proč tady ještě není? Co když se mu skutečně něco a není si schopen pomoci? Anebo co když...

V tu chvíli se slyšitelně otevřely a opět zavřely domovní dveře, načež se ozvaly kroky.

Métis strnula. Je to snad jen a pouze další iluze, kterou vytvořila její vyděšená mysl? Nebo je to snad skutečnost.

Zaraženě sledovala černovlasou postavu, které ze spánku vytékal pramínek krve.

Zanedlouho se zelené oči střetly s očima, které ji pronásledovaly předešlou noc ve snu, který vůbec nevypadal jako sen. Avšak ráno zjistila, že události oné noci byly jen výplod fantazie.

Černovláska pomalým krokem došla až k Severusovi, který ji sledoval nic neříkajícím pohledem. Možná že se takto díval proto, že z ženiných očí nedokázal nic vyčíst, možná že to bylo kvůli tomu, že se tak zpozdil, anebo možná že to bylo kvůli něčemu jinému.

V tu chvíli to však Métis neřešila. Byla naštvaná a její naštvání rostlo s jeho nic neříkáním. Přijde si domů po takové době a bez vysvětlení. Neotevře pusu ani na pozdrav a přitom se ona o něho tak neskutečně bála jak nějaká husa.

Nevydržela to a naštvaně mu dala facku. Severus si začal nechápavě mnout svou, nyní rudou tvář.

,,Severusi Tobiasi Snape! Co si o sobě myslíš?! Celý den a celou noc se tady o tebe bojím! Jsem strachem bez sebe, že se ti něco stalo a ty si vklidu přijdeš zpět domů a ani se to nesnažíš vysvětlit!" křičela černovláska, která začínala ve tváři rudnout.

,,Tak jsem se trochu zdržel," zavrčel Severus místo čehokoliv jiného.

,,A to je jako vše co mi k tomu řekneš?!" vykřikla ještě více rozčilená černovláska.

,,Očividně," odtušil s pořádnou známkou sarkasmu v jeho hlase Severus.

,,Že já se vůbec snažím, ty jeden... jeden..." nedokázala najít vhodná slova černovláska. Naštvaně se otočila na patě a práskla Severusovi dveřmi přímo před nosem.

Cítila, jak se jí do očí začaly drát opět slzy a nyní již jim nedokázala zabránit. Zničeně se sesunula u kuchyňské linky na zem, přitáhla si k sobě nohy a dala se do tichého pláče.

Severus zůstal zaraženě stát na chodbě. Snad skutečně se o něho bála. Proč by jinak byla tak rozčilená?

Černovlasý muž po značné době váhání opatrně otevřel dveře a vešel do místnosti. Pohled mu okamžitě padl na černovlásku, jež byla schoulená u kuchyňské linky a tiše plakala.

S povzdechem došel až k ní. Nijak však nereagovala. Znovu si povzdechl a posadil se na zem vedle ní.

,,Met," snažil se o co nejpřívětivější tón. Černovláska k němu s uslzenýma očima vzhlédla.

,,Celý večer propláču strachem o tebe. V noci začnu blouznit, že ses vrátil, což ráno zjistím, že rozhodně není pravda. Ty si sem potom jen tak přijdeš, nepozdravíš a ani neřekneš kde jsi po celou tu dobu byl," zašeptala Métis přiškrceným hlasem.

,,Teď jsem tady," odvětil klidně Severus.

,,Ty to vůbec nechápeš, viď?" zakroutila hlavou černovláska a sledovala Severusův pohled, který byl skutečně plný nechápavosti.

,,Tak až to pochopíš, tak mi řekni," ukončila tento rozhovor Métis a chtěla se postavit. Zadržela ji v tom však pevná ruka, jež sevřela její zápěstí. Černovláska se nechápavě otočila na Severuse.

,,Nechtěl jsem ti ublížit nebo tě vyděsit," snažil se obhájit Severus.

,,Měl by ses jít umýt. Já poté za tebou přijdu a ošetřím ti tu ránu na spánku," vyškubla se mu Métis a postavila se. Aniž by se ohlédla, odešla z místnosti pryč nechávajíc za sebou Severuse, kterýžto za ní nechápavě hleděl. Měl pocit, že mu něco unikalo, ale nedokázal přijít co.