Říkali jí smrt |HP ff|

Kapitola šedesátá-Nyx

Severus, bledý jako stěna, seděl za Métis a nechal si drtit a drásat svou ruku její. Nevěděl, jak by se měl chovat, nebo co by měl dělat. Nikdy se o porod nezajímal a nikdy ani u žádného nebyl.

Černovláska měla slzy v očích. Bolest to byla neskutečná, ale již po minulém porodu věděla, že snad brzy skončí. Z čeho ale měla strach bylo to, že se jí opět narodí mrtvé dítě jako posledně.

Na tyto myšlenky ale nebylo příliš mnoho času, protože další nával bolesti je přerušil.

Severus, stále bledý, si ze sebe nechal udělat opěradlo a protože měl obě ruce v rukou své milované, zlehka ji políbil do vlasů na znamení podpory a svým nosem ji v nich lehce hladil.

Černovláska znovu vykřikla bolestí a znovu pevněji zaryla černovlasému muži své nehty do jeho rukou, až právě Severus cítil, jak mu z rukou vytéká slabý potůček krve. Nic ale neříkal a jen se modlil, aby to již brzy skončilo.

Déšť již také pomalu ustával, i když sem tam oblohu rozťal i nějaký ten zbloudilý blesk, avšak páru se zdálo, že tento okamžik nebere konce...

Minerva nemohla spát. Seděla ve svých komnatách a hleděla do plápolajícího ohně, jenž jí připomínal nezkrotnost její dcery, kterou zřejmě zdědila právě po ní.

Pořád si však nedokázala přiznat, že by její jediná dcera byla již mrtvá, ač si byla dobře vědoma toho, čím se její dcera stala a že by to bylo toto kouzelnický svět i lepší.

Na paměť se jí dostal onen sen, kdy za ní právě černovláska přišla do nemocnice a slíbila jí, že se ještě setkají. Ale to již nebylo možné.

Minerva zavřela oči a ani se již nestarala o to, kolik že zbloudilých slz jí ještě ukane pro její mrtvou dceru...

Padla mu do náruče a uvolnila své sevření. Ztěžka oddechovala a měla zavřené oči nejen únavou, ale i strachem z toho, že porodila opět mrtvé děťátko.

Severus ji láskyplně políbil a pomalu položil na postel aby si odpočinula. Nebránila se, protože byla unavená a měla strach.

Černovlasý muž opatrně seskočil z postele a obešel ji, aby spatřil dva černé onyxy, které ho bedlivě pozorovali. Ač se snažil sebevíc, nedokázal se v onu chvíli ovládat a se štěstím ve tváři se rozplakal. Při tom si opatrně sundal svou bílou košili a malé děťátko do ní zabalil.

Métis bolestně otevřela oči, protože si myslela, že se narodilo opět mrtvé miminko. Jaké bylo její překvapení, když viděla, jak se vedle postele posadil Severus se slzami štěstí ve tváři a ve svém náručí držel uzlíček, který ho zvědavě pozoroval.

,,Seve..." vydechla tiše černovláska a chtěla se posadit. Severus jí v tom však zabránil a opatrně se i s miminkem zvedl sám.

,,Podíváme se na maminku," špitl tiše Severus, což u něho bylo velmi netypické, a pomalu se posadil vedle Métis na postel, nakláněje malý uzlíček směrem k Métis.

Tak i ona černovláska mohla spatřit dvě černá kukadla, jak si ji zvědavě prohlížejí.

Ani ona se však nedokázala ovládat a rozplakala se se šťastným úsměvem na tváři.

Opatrně si ji přivinula k sobě a zlehounka políbila na čelíčko, které bylo ohraničeno vlásky černými jako uhel.

Severus ji obejmul a políbil ji do vlasů, snaže se vrátit si svou pevnou tvář.

,,Je krásná po tobě," zašeptal své partnerce a matce jeho dalšího dítěte do vlasů.

,,Ale oči má tvoje," usmála se láskyplně černovláska a stále hleděla na své malé miminko. Stále nemohla uvěřit tomu, že se jí narodilo živé dítě, kterého otec byl muž, jehož milovala.

,,Ty naše malá Nyx," zašeptala opět černovláska, ale tentokrát směrem k malé v jejím náručí.

Severus se na ni nechápavě podíval. Métis se k němu s úsměvem na rtech otočila a zašeptala: ,,Nyx je bohyně noci a naše malá Nyx se narodila dnes v noci."

Severus se smíchem zakroutil hlavou. Bylo mu ostatně jedno, jak se bude jmenovat, hlavně že byla zdravá a mohl být skutečně její otec.

,,Takže kdyby ses, naše malá Nyx, narodila ve dne, tak tě maminka pojmenuje jako Hémerá," řekl vážně Severus, což se nelíbilo malé Nyx, a tak naň ho začernila stejným pohledem, jako se on díval na Nevilla v Bradavicích.

Severus se v tu chvíli zarazil, avšak Métis se prohloubil úsměvem na tváři a kdyby nebyla tak unavená, dala by se do smíchu na celé kolo.

,,Kdyby ses narodila ve dne, tak bych tě pojmenovala jinak než Hémerá, ale Nyx sedí i tvým temným očím," usmála se unaveně Métis na svou malou dcerušku, která si začala prohlížet vše kolem.

,,Přinesu tu postýlku, pro kterou jsme tajně byli v Londýně," oznámil Severus a již skutečně zněl jako Severus, neboť se již stihl uklidnit.

Před odchodem se však ještě zarazil a pomocí hůlky vyčistil prostěradlo aby vypadalo tak, jako by se na něm žádný porod neodehrál, ale to již Métis netušila, protože začala pomalinku i s malou v náruči spát.

Severus se nad tím celým výjevem musel usmát a chvilku se zarazit ve svém počínání. Nikdy si nedokázal představit, že právě takovéto štěstí by mohlo potkat právě i jeho. Bylo to vysoce nepravděpodobné, ale přeci jen byl šťastný. Ano, on Severus Tobias Snape byl skutečně šťastný a byl si toho vědom. Zároveň si však byl i vědom toho, že se nyní nemůže starat jen o Métis, ale i o malou Nyx.

Právě teď si ho malá Nyx znovu s úsměvem prohlížela svýma černýma očima, které zdědila právě po něm. Věděl, že by ji měl uložit do postýlky, protože ač byla již teď zvídavá, bylo na ní poznat, že chce spinkat. Ale přeci jenom ještě malou chvíli ji chtěl držet v náruči, aby se opravdu ujistil, že to není jen sen, ale realita.