Teacher and Me l.s. ᴍᴘʀᴇɢ ✔

5. invitation ✔

Zrovna jsem šel ze školy, směrem ke kavárně, když mi někdo položil ruku na rameno.

Škubl jsem sebou a rychle se otočil na mého narušitele. Byl to Harry.

„Víš jak jsem se lekl, že mě chce někdo zabít?" zamumlal jsem a oddechl si.

„Neboj jsem to jenom já. Jdeš do kavárny?" zeptal se. Jenom jsem pokýval hlavou a i s ním se vydal dovnitř.

„Ahoj Louisi a dobrý den." usmála se na nás.

„Ahoj Angie." usmál jsem se a sundal si kabát.

„Dobrý den." pozdravil Harry a odsunul mi židli, abych se mohl posadit. Nad tím zčervenal a pousmál se.

„Takže, co si dáte?" zeptala se.

„Já bych si dal irskou kávu a ty Harry?" usmál jsem se na něj.

„Já si dám prosím černou kávu bez cukru, děkuji." usmál se na Ange, která jen kývla a šla nám přichystat objednávku.

„Já, Louisi... Mohl bych tě o něco požádat?" nervózně se na mě podíval Harry, když nám Ang donesla objednávky.

„No, záleží o co?" uchechtl jsem se.

„Víš, jak jsem ti povídal o té oslavě?" asi tuším kam tím míří.

„Tak, bych se tě chtěl zeptat, jestli bys tam se mnou nešel ty. Já vím, nemusíš to přijímat, ale udělalo by mi to radost a rád bych tě chtěl seznámit s mamkou." nervózně se na mě díval.

„No, a to jako budu hrát tvého přítele?" jen co jsem to dořekl, tak Harry znervózněl ještě víc.

„A to je moje druhá otázka." odkašlal si. „Lou, líbíš se mi už od prvního dne, takže už skoro tři týdny a chtěl bych se tě zeptat, jestli budeš můj přítel?" chytl mě za ruku, kterou jsem měl na stole.

„No, samozřejmě, že budu, ale, vždyť jsi můj učitel a já tvůj žák. To tě za to vyhodí." zakroutil jsem hlavou.

„Nebojse, nevyhodí. Vás ředitel, je můj kamarád, on to pochopí, ale nikdo se to nesmí dozvědět. Jen ten tvůj Niall, ale musíš mu domluvit, aby to nikomu neřekl." hladil mě palcem po hřbetu ruky a usmíval se.

„Můžu ti dát pusu?" vyhrkl jsem. Harry se jen uchechtl, nahnul se přes stůl a přitiskl své rty k těm mým. Když se ode mne odtáhl a následně si olizovat rty, tak jsem mírně zčervenal.

„A kdy máš vlastně narozeniny? "asi bych měl vědět, kdy mám můj přítel narozeniny, že.

„Za dva měsíce. 1. února." usměje se. „Ty?"

„24. prosince." kouknu na něj z pod řas.

„To je za dva týdny. Jsi první člověk, kterého znám, že má narozeniny na Štědrý den." usměje se a políbí mě na hřbet ruky.

„A, můžu se zeptat, to ta oslava bude venku? Už teď je venku zima?" asi nejblbější otázka co jsem mohl položit, jelikož se Harry rozesmál.

„Ne neboj, máme velký barák, takže bude v obýváku, venku se bude jenom grilovat maso v pergole." vřele se usměje. Najednou mi zabrání mobil, kouknu se kdo píše.

Mamka❤
Ahoj Boo, jenom jsem se chtěla zeptat, jestli přijedeš na Vánoce? Doufám, že ano.

Son💙
Ještě nevím mami, uvidím příští týden.

Předtím, než zavřu mobil, se podívám na hodiny a zděsím se, je skoro sedm.

„Harry promiň, psala mi mamka, ohledně Vánoc. A já bych to s tebou moc rád probral, ale už je skoro sedm, a my zítra píšeme tři testy a já se na něj ještě vůbec neučil." vyšiluju. Harry mě jenom pobaveně pozoroval. Rychle se zvednu že židle nasadím si kabát, ale to bych nebyl já, kdyby se něco nestalo. Omylem jsem při oblékání, dal nějakému pánovi facku.

„Nemáš oči debile!?" zařve ten chlap a já se jen přikrčím. Periferně vidím, jak si Harry stoupá ze židle a jde za mnou.

„M-moc se Vám omlouvám. J-já nechtěl jsem Vám dát facku." mumlal jsem a poodstoupil od toho pana pár kroků.

„Mě omluva nezajímá." vykřikne a rozhodí rukama. Chci se mu začít znova omlouvat, ale to se do toho vloží Harry, který stojí za mnou a pevně mě zezadu objímá kole břicha.

„Pokud vím, tak se Vám můj přítel omluvil, takže nechápu, co tady děláte za scénu. Můj přítel to neudělal schválně, takže na něj neřvěte." zavrčí Harry a otočí si mě čelem k sobě, aby mě pořádně obejmul. Muž chtěl podle jeho nádechu něco říct, ale podle zvoneček na dveřích zřejmě odešel.

„To nic Lou. Nic se nestalo jo. Půjdeme zaplatit, a dneska budeš u mě." usměje se na mě a dá mi pusu na čelo.

Další kapitola, snad se Vám líbí.

All the love
-T.