Teacher and Me l.s. ᴍᴘʀᴇɢ ✔

27. back to school ✔

Sedím v lavici, ve škole  jelikož jsem přijel trochu dřív, kvůli Harrymu. Musel jet za zákazníkem, takže mě vzal dřív, ale to mi nevadí, aspoň můžu přemýšlet nad tím, jak bude probíhat tenhle školní rok. Letos budu maturovat, takže se trošku bojím, že to nezvládnu.

Bojím se i toho, že se mi bude Anthony zase vysmívat a bude mě ponižovat. Už tady nemám Liama ani Zayna, aby mě ochránili.

„Lou, slyšíš mě?" cukl jsem sebou, když jsem předemnou viděl stát kluky.

„J-jo, slyším." zakoktal jsem a koukal se na kluky.

„Tak co, jak sis užil prázdniny a dovolenou?" zeptal se Zayn, který si sednul naproti mě.

„Až na to, že mě tam někdo zbil a málem znásilnil, tak jsem si to užil." usmál jsem se na ně. Kluci na mě koukali smutně a hlavně soucitně.

„Nebojte kluci, jsem v pořádku." usmál jsme se na ně a udělal na ně vtipnej obličej.

„A víš kdo to byl?" Liam vypadal, jako kdyby chtěl někoho zabít.

„Jo, vím." nervózně jsem pokýval hlavou.

„Vážně? Tak to nahlaš na policii!" vyjekl Niall.

„Nialle, už je to jedno, stalo se to před týdnem. Už jsme z toho venku. Harry mi pomohl." usmál jsem se na něj smutně.

„Já si myslím, že bychom tohle téma měli nechat za sebou a věnovat se Vám dvěma. My tady s Zaynem ani být nemusíme." zasměje se Liam a my všichni s ním.

„Nojo, kde vlastně budete pracovat?" koukal jsem jak na Zayna tak i Liama. Oba se po sobě koukli, než začal Zayn povídat.

„No, s Liamem jsme se rozhodli, že si založíme firmu." usmál se pyšně Zayn. Já a Niall, jelikož to asi taky nevěděl, jsme vypískli a skočili klukům kolem krku.

„Moc vám to přeji kluci." mumlal jsem.

„Jo, to my taky. Můj taťka i Zaynův nám na to přispějí takže budeme mít jak začít." usmíval se Li.

Povídali jsme si ještě hodnou chvíli, než Liam a Zayn museli jít něco vyřídit ohledně místa pro firmu. My jsme tedy s Niallem zůstali sami ve třídě.

„Nepůjdeme si něco koupit, když máme ještě čas." koukl jsme na Nialla.

„Jasný jdeme." zvedl se ze židle Niall a na záda si bral batoh. s Nechápavý výrazem jsem na něj koukal.

„Proč si bereš ten batoh? Vždyť ti ho nikdo nevezme." zvedl jsem se ze židle a do kapsy si strčil mobil, klíče a peněženku.

„Mám tam svačinu." pronesl s vážným výrazem, načež jsem se rozesmál tak, že jsem se koleny svezl na zem a začal se smát společně s Niallem.

„Panebože, ty jsi nenažraný." smál jsme se nahlas.

----

„...takže doufám, že tady spolu zvládneme ten poslední rok v klidu a plně věřím v to, že uděláte maturitu." ukončil svůj dlouhý proslov nás třídní učitel. Třídou se nesl potlesk všeho žáků.

„Nechceš si zajít do kavárny na kafe?" právě stojíme před skříňkami, kam si s Niallem dáváme učebnice do posledního roku.

„Jo, ale nebudu tam moc dlouho, musím jít domů uvařit něco k jídlu. Harry bude mít určitě hlad až se vrátím, jak ho znám, tak se celý den nenají. souhlasil jsem.

„Tak jdeme." zavelel a my se rozešli do kavárny, která je skoro vedle školy.

„Dobrý den, co si dáte?" přišla k nám mladá slečna s milím úsměvem na tváři.