Teacher and Me l.s. ᴍᴘʀᴇɢ ✔

54. Freddie?! ✔

LOUIS

„Víš zlato, já nevím. Já a Bobby máme nějakou pracovní cestu, takže zřejmě nedojedeme." říká strašně smutným tónem Maura.

„Jenže Ninimu, to bude strašně líto. Vždyť víš, že mu bude dvacet. Musíte přijet." žadonil jsem, přičemž jsem byl opřený o pult v kuchyni a koukal na Harryho, který si venku hrál s Eronem a Agnusem. Docela jsem je poslední dobou zanedbávali.

„Uvidíme Lou, kdyžtak mu za nás popřej všechno." usměje se do telefonu. Za pět dnů, má Niall narozeniny, takže jsem telefonoval s jeho mamkou, jestli přiletí.

„Jo, tak dobře, ale prosím, snažte se přijet, Niallovi by to udělali radost."

„Neboj se zlato, budeme se s Bobbym snažit." řekla upřímným hlasem.

„Dobře, tak se měj a pozdravu Bobbyho." pousměju se.

„Neboj budu. Ty pozdravuj Harryho." jenom zakývám hlavou a s posledním ahoj jsem típnul hovor.

S povzdechem se narovnám, dojdu do síně, kde jsme na sebe hodil tenkou bundičku. Dojdu ke dveřím na zahradu, přezuju se a vyjdu ven. Hned zamnou doběhne Agnus a skočí na mě. Měl jsme štěstí, že jsem za sebou měl dveře, jinak bych už ležel na zemi, což by nebylo nejlepší.

„Agnusi! K noze! Nech Louiho!" křikne Harry, čímž na sebe upoutá Agnusovu pozornost. Agnus ze mě sleze a doběhne směrem k Erovi, na kterého skočí. Harry nad nimi pokroutí hlavou a dojde zamnou.

„V pořádku?" zeptá se když si mě vtáhne do objetí.

„Jo, v pohodě, neboj." usměju se a pohladím ho po zádech.

„A co Niallovi rodiče? Přijedou?"

„Prý mají nějakou pracovní cestu, takže si nejdou jistí. Snažil jsem se je přinutit. Maura říkala, že se budou snažit přijet." usměju se a víc se něj nalepím.

„Dobře. Co budeme dělat dneska?" zavrní mi do vlasů, kam mě následně políbí.

„Nevím, já bych možná zůstal doma, kdyby náhodou." nervózně se na něj podívám. Harry na mě kouká s nervozitu a strachem v očích. „Harry, jednou to přijde. A hlavně čím dřív, tím líp, aspoň už budu mít zpátky moje ploché bříško." uchechtnu se a Harry se mnou.

„A hlavně už budeme mít u sebe našeho miláčka." zasněně se Harry podívá na moje bříško.

„Hazzy, já jenom, asi není dobrý nápad, dávat na instagram svoje bříško, že?" zvednu k němu hlavu, abych mu viděl do oči.

„Lásko, já nechci, aby jsi potom byl smutný z těch komentářů. Nechci, aby jsi se potom bál třeba vyjít ven," šeptal Harry. „Ale jestli bych si já s dovolením mohl vyfotit tvoje bříško."

„Samozřejmě, že můžeš. Na co ti to, ale bude?" nechápavě jsem se na něj podíval.

„To se dozvíš, až bude náš prcek v pořádku venku. Uvidíš, bude se ti to líbit." pousměje se a pohladí mě po zádech.

„Dobře." usměju se a zamyslím se na co by mohl Harry potřebovat onu fotku. Možná do toho jeho bloku, který si pořád píše.

„Dobře, no, takže co budeme dělat?" zamumlám mu do hrudi, když se k němu delší dobu tulím. Kluci si stále společně hrají a my stojím před dveřmi a objímáme se.

„Ty budeš odpočívat a já půjdu uvařit něco k jídlu." zamumlá mi do vlasů.

„Hazz, vždyť já odpočívám skoro furt, půjdeme se prosím aspoň projít s klukama?" zaškemrám.