You Are My Olny Savior - DNF ✔️

_18_

Pohled Dreama

Když už všichni měli dopité kafe a čokoládu přišel za námi číšník.

,,můžu nabídnout nějaký zákusek?" řekl po tom co všechny skleničky naložil na tác.

Všichni zakroutili hlavou až na Quackityho.

,,dejte mi cokoliv s čokoládou" řekl a číšník kývl.

Sapnap se lehce zasmál a já s ním. Sapnap a Quackity si začali znovu o něčem povídat, ale já je moc nevnímal. Vnímal jsem totiž Gogyho. Vytáhl si z kapsy mobil a otevřel ho. Smutnýma očima se koukl na displej, povzdechl si a mobil uklidil zpátky do kapsy.

,,j-já budu u-už muset" řekl George roztřeseným hlasem.

,,to je škoda tak zítra" řekl Sapnap a George se pokusil o úsměv.

,,tak čau" řekl Quackity.

Nestihl jsem ho ani pozdravit a on už vycházel z kavárny. Povzdechl jsem si.

,,něco ho trápí" řekl Sapnap a podíval se na mě.

Nic jdem neodpověděl a vyběhl z kavárny za Georgem. Šel rychlím krokem k autobusové zastávce. Doběhl jsem k němu a stoupl si před něj. Lehce vyděšeně se na mě podíval a ustoupil o krok dozadu.

,,Nerozloučil jsi se se mnou" řekl jsem z menším úšklebek.

George se pousmál.

,,pojď" řekl jsem a před tím než stihl cokoliv říct jsem ho už táhl pryč.

Znal jsem tyhle ulice už od mala. Mám tu hodně pěkných míst a tohle nepatří mezi moje nejoblíbenější, ale myslím, že George si to zamiluje. Z hlavní ulice jsme zabočili do jedné až nepříjemné úzké uličky. Došli jsme až na konec kde byla velká zeď. Vedle zdi byl žebřík, který vedl nahoru na dům. George na mě jen podíval a já se vyhoupl na žebřík a začal lézt nahoru. Opatrně jsem se koukl dolů jestli mě George následuje, naštěstí lezl přímo za mnou.

Jelikož žebřík nevedl úplně na střechu budovy, ale jen kousek od ní musel jsem se pevně chytit a rukama jsem se vyhoupl na střechu. Otočil jsem se a uviděl George sr snaží udělat něco podobného jako já. S mojí pomocí za chvilku stál u mě.

Udělal pár kroků dopředu a s pootevřenou pusou se otáčel kolem sebe. Studený vítr mu nadzvedával jeho kaštanově hnědé vlasy.

Byla to jedna z největších budou v celém okolí takže tu byl nádherný výhled. V dálce byl vidět i samý střed Londýna. Jako malí jsem sem lezl hodně často, protože to bylo jediné místo, které jsem znal a bylo pěkné, teď už jich znám samozřejmě víc. Bohužel si toho postupem času všiml jeden chlap z baráku vedle a moc se mu to nelíbilo.

,,je tady nádherný výhled" řekl George a podíval se přímo na střed Londýna.

,,sem budu chodit častěji" řekl a posadil se na studenou šedivou střechu.

,,aspoň budu vědět kde tě hledat" řekl jsem a přišel k němu.

Taky jsem si sedl.

,,nikomu to neukazuj prosím" řekl jsem bez toho abych se otočil na George.

,,nemám komu..." řekl George a podíval se na mě.

Zarazil mě. Nechtěl jsem na nic takového přijít.

,,Georgi..c-co se s tebou děje. Chápu, prožil si umrťí v rodině, ale jde vidět, že to není jen to. V té kavárně, kdo ti napsal?" řekl jsem a George si zhluboka povzdechl.

Vím, že to není moc radostně téma, ale musím s ním něco dělat.

,,Táta" řekl George potichu.

O jeho tátovi nikdy moc nemluvil, ale vím, že mu nikdy nic dobrého neudělal.

,,co ti dělá?" zeptal jsem se a George zavřel oči.

,,D-Dreame nerad o tom mluvím" řekl George rozklepaným hlasem.

,,Georgi jestli ti ubližuje tak se to musí řešit" řekl jsem lehce vyšším hlasem a to jsem neměl dělat.

Ughh tato kapitola nemá 700+ slov
:(.

601 slov

Publikováno: 26.prosince 2021