You Are My Olny Savior - DNF ✔️

_26_

A teď všichni povinně půjdete dát nějaké ty hlasy na mojí druhou knihu "jsi Psycho". Jelikož tato kniha už má víc než ta druhá :)

Pohled Dreama

Všichni jsme si sedli na barové židle a každý si něco objednal. George se začal bavit s Badem a Skeppym takže já se otočil na Sapnapa.

,,jak jste to vůbec pořešili s Georgem?" zeptal se.

,,eh..jo no teď bydlí u mě, ale...přijde mi lehce psychicky špatně, no vlastně i fyzicky" řekl jsem a Sapnap vykulil oči.

,,j-jak to myslíš fyzicky špatně?"

,,jeho táta ho bil, a-a taky si něco udělal sám" řekl jsem.

,,sám?!" vykřikl víc než by chtěl.

,,jo" kývl jsem smutně.

Pořád nemůžu zapomenout na jeho ruce. Nemůžu zapomenout na to jak mu jeho slzy setkali po tváři jenom díky mě. Nemůžu zapomenout na to jak se ještě dnes klepal a rychle dýchal. Přeji si aby tohle už přestalo, abych se nemusel dívat na to jak se trápí, aby se už on netrápil.

,,možná, možná by jsi mu mohl koupit nějaký...prášky" řekl potichu Sapnap.

,,prášky?! Myslíš si, že George je nějakej pacient nebo co?! Myslíš si, že potřebuje nějakou léčbu. To si kurva myslíš?!" řval jsem na něj.

,,jo, myslím si, že potřebuje léčbu. Až se ti vlastnoručně podřeže tak si na mě možná vzpomeneš" odsekl a rychlím krokem odešel z baru.

Díky hlasitě vyhrávající hudbě nás nejspíš nikdo kromě barmana, který byl těsně u nás neslyšel. Byl jsme vzteky bez sebe. Stále jsem nedokázal příjmout, co řekl.

,,hele, jetsli si ten ňákej George nějak ubližuje tak by se nějaký prášky hodily" řekl barman hrubým hlasem.

,,a vy by jste se do toho nějak neměl plést" odešel jsem od baru a sedl si na sedačku.

Záměrně jsem si vybral místo co nejdál od tyče. Rozhodně jsem neměl náladu na nějakou ubohou striptérku, která by "tančila" kolem kusu železa. Chtěl jsem co nejdříve najít George a společně s ním vypadnout z tohodle debilního místa. Rozhlédl jsem se po baru, u nějaké mladé blonďaté striptérky bylo nejvíc lidí a já tajně doufal, že mezi nimi není Skeppy, Bad a nebo George. Bylo to dost nepravděpodobné, ale pro jistotu jsem zamířil tím směrem. Naštěstí nikdo z těch tří nepatřel k partě tak 10 můžu slintajících před skoro nahou holkou.

Otočil jsem se zpátky k baru, ale tam také nikdo koho bych znal. Seděl tam jen tak nějaký starý houmlesák, který byl totálně na mol. Víc míst než tyhle dvě v baru nebyli a proto jsem vyšel ven.

Konečně jsem našel ty tři. Stály kousek od auta a nejspíše si ani nevšimli jak Sapnap rychlosti světla vylétl z baru. Přišel jsem blíž k nim abych skontroloval jejich stav. Na Georgovi a Skeppym nebyla vidět žádná známka alkoholu jen Bad se lehce kymácel.

,,Jedeme Georgi" řekl jsem rázně a bez jakéhokoliv rozloučení jsem George pevně chytil za zápěstí a odtáhl k autu.

,,au, Dreame! Dreame, to bolí!" řval na mě George.

,,co děláš?!" křikl po mě a já si bez odpovědi nasedl do auta.

Nevěděl jsem proč se zrovna k němu chovám tak ikdyž za nic nemůže. Jediný co chci je vypadnou z tohodle místa a už nikdy se nevratit.

Nastartoval jsem a vyjel. Viděl jsem před sebou Skeppyho s Badem jak se na mě zařazeně dívají. Rychlím otočením jsem vyjel z parkoviště a celkem dost velkou rychlostí jsem se dostal na hlavní silnici. Koutkem oka jsem koukl na George. V jedné ruce si držel zápěstí za, které jsem ho ještě  před chvílí silné držel. Projížděl si palcem přes...jizvy. Nedošlo mi to, nedošlo mi, že ho to bolí víc než jsem si myslel.

,,eh-em, promiň neuvě-" začal jsem a George jen protočil oči a dal hlavu k oknu.

Přehnal jsem to, ne já to přímo posral. George za nic nemůže. Za vše může..Sapnap můj nejlepší kamarád. George, ale nepotřebuje prášky. Sapnap je úplně mimo. George se nepotřebuje léčit.

"až se ti vlastnoručně podřeže možná si na mě vzpomeneš" při tehle představě jsem se otřásl.

Přestal jsem na všechno myslet a radši jsem se věnoval řízení.

Takžeee zase lehce akční kapitolka. Kapitoly budou asi vycházet o výkendu a možná ve středu/čtvrtek ;).

Hlasujte blížíme se k 700 hvězdiček :)

676 slov

Publikováno: sobota 12.února 2022