You Are My Olny Savior - DNF ✔️

_35_

Pohled Dreama

Druhá hodina skoro končila a George se stále nevracel, zatím co Ralf ze vracel ze záchoda s úsměvem a rukou v pěst.

Jestli mu zase něco udělal, bude na tom špatně. Hodně špatně.

Přestávka pomalu, ale jistě skončila a George pořád nikde. Když se asi minutu před hodinou otevřeli dveře od třídy měl jsem nějakou naději, že to je on a byl to on, Gogy. Měl na sobě kapucu a obličej mu hrál červenou barvou. Sedl si vedle mě a já ho ihned obejmul.

,,hnusný buzny" slyšel jsem za sebou Corryho.

,,promiň, promiň můžu za to já, zase jsem to celý posral" řekl jsem potichu

,,n-ne" vydechl

,,heeej, vy zkurvený buzny nechcete uspořádat svadbu?" vykřikl někdo s tý debilní party.

Celá třída se zasmála a George se ode mě rychle odtrhl. Přesně v tu chvíli začala další hodina, děják.

Dneska mělo mít hodně lidí referát takže jsem si položil hlavu na lavici.

,,takže Briene, Kevine pojďte na ten referát, ostatní si dělejte zápisky" řekla učitelka s šla něco zapsat do počítače.

Takto se před tabulí vystřídali asi 4 skupiny. George měl popsánou 1 stránku zápisků a já 2 stránky. Celkem mě to i bavilo. Hodina skoro končila, teď nás čekaly jen dvě hodiny španělštiny. Doufal jsem, že na ten test budeme mít dost času.

Učitelka nam už jen zadala úkol, dopsat si zápisy a mohli jsme si balit.

Hned na chodbě jsem potkali Quackityho s úsměvem na tváři.

,,Buenos días" pronesl plně španělštiny.

,,Čau" řekl jsem a on se uchechtl.

,,jak se cítíte na test?" zeptal se

,,celkem dobrý" všiml jsem si, že George se celou dobu na Quackityho ani nepodíval, nedivím se.

Zrovna jsme došli do menší třídy, kde bylo plno nástěnek s tématikou Španělska.

Kousl jsem si do housky a připravil si na hodinu,která pomalu ale jistě začínala. Do třídy vystoupila učitelka a rozdala nám testy. Naštěstí to bylo jen kroužkování správných slov.

Po testu jsme se už jen celý dvě hodiny dívali na nějaký film. Samozřejmě španělsky.

Zazvonilo a my jsme konečně mohli na oběd.

,,uh, j-já asi pujdu napřed" řekl George a šel směrem ven.

,,v žádným případě, už si dlouho nejedl na ten oběd půjdeš a sníš všechno" zvýšil jsem hlas

Nechci aby nejedl. Vypadal lehce vyděšeně a rychle dýchal. Uvědomil jsem si, proč.

,,promiň" řekl jsem rychle, ale to už byl George pryč.

Rychle jsem vyběhl za ním. Nejspíš běžel ven.

,,Georgi!" zařval jsem před školou.

Pohled George

Rychle jsem vyběhl ven. Nevěděl jsem kam běžím, ale chtěl jsem pryč.

Už několik minut jsem jen pobíhal ulicemi. Motal jsem se, bylo mi špatně, musel jsem si sednout na zem. Z dálky jsem slyšel Dreama křičet mé jméno. 

Co jsem to za kamaráda. Dream mě musí nenávidět. Stará se o mě jak o malý dítě. Beze mě by mu bylo o dost líp. Beze mě by bylo každému líp. Měl bych se zabít. Ukončit tenhle posranej život. Nikdo si toho stejně nevšimne, však si mě nikdo nevšímá už teď. Jsem jen debilní kus trosky.

,,Georgi! Georgi prosím" Dream byl zoufalí, ale byl blízko.

Nechtěl jsem aby mě našel, zvedl jsem se a rychlím krokem odešel. Nechtěl jsem ho potkat. Nechtěl jsem mu totiž přidělat další starosti. Nechtěl jsem ho už ničím trápit. Za chvíli na mě zapomene a bude žít život jaký chce. 

Podíval jsem se na mobil, který každou chvíli vybroval v mé kapse. 37 zmeškaných hovorů od Dreama. V podobné uličce mezi baráky jsem si znovu sedl a zhluboka dýchal. Po tváři už mi zase tekly slzy. Nešlo to zadržet.

,,Georgie" uslyšel jsem známí hlas přímo vedle mě.

Nepatřil Dreamovi.

,,chyběl jsi mi Gogy" zašeptal mi do ucha a jemně pohladil tvář.

Kdopak se nám to vrátil...

625 slov

Publikováno: 4. června 2022