You Are My Olny Savior - DNF ✔️

_40_

Pohled Dreama

,,Nevěřím vám, t-to by George nikdy neudělal" tak trochu jsem ujišťoval sám sebe.

Něco takového by nikdy George neudělal. Však ten nechce ublížit nikomu, natož Sapovi s Badem. I u Ralfa byl zhrouceny z toho co udělal. George by to neudělal.
Jedině, že by ho někdo vyprovokoval jak u Ralfa..
Ne, nikdy by to neudělal.
Tak proč by mi to říkali? Musí to být pravda, ne? Kdo by jinak hodil Sapnapovi do obličeje flašku vodky a Badovi dal do obličeje. George byl opilí, takže-

,,Dreame?" zeptal se opatrně Bad a já se vrátil do reality.

,,proč mi lžete? Uh..ikdyby George opravdu hodil tu flašku nebylo by to celý. Někdo ho musel vyprovokovat" koukal jsem na země.

,,Co jsi mu řekl" otočil jsem se na Sapa.

,,chtěl..jsem mu vzít..tu flašku" mluvit mu dělalo problémy.

,,byl opilí mohlo ho vyprovokovat cokoliv" zapojil se Skeppy.

Povzdechl jsem si.

Skeppy má pravdu.

Přitáhl jsem si kolena k sobě. Kdybych neusl věděl bych co se stalo a mohl bych tomu zabránit.

,,no,uh..až se George vzbudí, asi by jsi mu to měl říct ty"řekl Bad a já se zarazil.

,,Vy..vy mu to chcete říct?" zeptal jsem se a Bad přikývl.

,,stejně by se vyptával" řekl Skeppy.

Zničí ho to. Už mu bohatě stačí všechny jeho problémy. Ale Skeppy měl znovu pravdu, vyptával by se.

Povzdechl jsem si. Sapnap už po několikáty sykl bolesti při vyndávání střepů.

,,stalo se to, George se opil..a to dost takže tu byl jiný člověk" ukončil Bad naší konverzaci.

,,kdo kde bude spát?" zeptal se Skeppy .

Nechtělo se mi nic říkat, ale věděl jsem, že musím.

,,uh, Sapnap bude určitě spát na posteli..tady v pokoji..Bade ty můžeš na gauč a já...půjdu na zem" stejně jsem spal.

,,a co Skeppy?"zeptal se Bad a já se zarazil.

,,v pohodě já půjdu domů" předběhl mě a já kývl.

Vstal jsem z postele a odešel. Už jsem nechtěl nic slyšet. Hned za mnou šel Bad.

,,nechceš něco...pomoc nebo tak něco?" zeptal se ustaraně Bad.

Jen jsem něco zabručel a doufal, že to Bad pochopí.

,,tak usni" už jsem jen slyšel jak se vrací zpátky do pokoje.

Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal
Nikdy by to neudělal

Lžou ti. Neříkají ti pravdu. George za to nemůže. On ne. George nebyl opilí. Oni ho opili. Oni si to všechno vymysleli. Oni. Ti. Lžou.

Chytl jsem se za hlavu. Třeštila mi jako kdyby mě do ní někdo opakovaně mlátil kovovou tyčí. Chtěl jsem nahmatat krev, tu debilní rudou tekutinu, ale nic.

Bolest, kterou nevidíš je ta nejhorší...

Jednou rukou jsem se opřel o zeď.

,,dost, už dost" zanaříkal jsem si potichu.

Až na to, že to nic nestalo. Žádným zázrakem bolest nezmizela. Zkousl jsem si ret a ruce dal podél těla. Nohy mě dovedli do kuchyně. Obvykle mi na bolest hlavy pomáhalo kafe, ale po tom by spánek úplně nemusel nastat, takže jsem oprášil malinovej čaj od mamky k svátku.

Postavil jsem na čaj a opřel se o linku. Ruce se mi celkem klepali, úplně potřebuji mít na rukou rozlitou vařící vodu.

Jak se na konvici rozsvítilo ostré zelené světlo ze skříňky jsem vyndal hrníček s jednoduše nakresleným, usněvavým smajlíkem, hodil do něj čaj a zalil vodou.

Konvici jsem uklidil na své místo a vzal hrnek. Usadil jsem se na gauči a zapl televizi. Něco mi tu chybělo, někdo mi tu chyběl.

George..

Původně tahle kapitola měla být delší, ale nevadzi.

654 slov

Publikováno: 17.července 2022