You Are My Olny Savior - DNF ✔️

_34_

Pohled Dreama

Na Georgovi bylo vidět jak je nervózní. Klepali se mu ruce a řekl bych, že dokument, který skoro končil vůbec nevnímal. Právě když učitelka vypla dokument a chtěla něco říct do třídy vešla žena s černými vlasy.

,,jo, Georgi běž" řekla učitelka a kývla hlavou směrem k té ženě.

George se zmateně postavil a odešel ke dveřím. Žena za nim zavřela dveře a učitelka se obrátila zpátky k nám.

Pohled George

Došlo mi to. Je pondělí což znamená další psycholožka, další honosné dveře a další bílá místnost. Bílou kočku jsem tentokrát nezahlédl. Sedl jsem si na křeslo a na proti mě si sedla psycholožka. Jiná psycholožka než před tím, super.

,,Takže, Georgi dneska spolu probereme jak se ti daří, jak zvládáš školu a takový tyhle věci. Nemusíš být nervózní, pokud ti nějaká otázka bude nepříjemná nemusíš odpovídat" řekla velice jemným hlasem a já se snažil uklidnit. Jen sem kývl hlavou a ona se pousmála.

,,Nedříve bych si o tobě něco potřebovala zjistit" řekla a vzala si z malého stolku notes s propiskou.

Já znovu jen kývl. Lehce jsem se bál na co se bude ptát.

,,komu teďka nejvíce věříš, nějaký kamarád, rodina?" zeptala se

Rodinu nemám...

,,um..Asi Dre-uh Clayovi" Dreamovi neříká nikdo koho znám Clay, až na učitelky, nenávidí to.

Něco si zapsala do notesu a znovu se na mě podívala.

,,Co rodina?" přesně tohle jsem nechtěl.

,,Žiju jenom s otcem" nechtěl jsem to dal rozebírat.

,,A matka?" mlčel jsem.

Koukl jsem se na své prsty v klíně a hrál si s nimi. Slyšel jsem jak psycholožka něco napsala do notesu.

,,Dobře chápu, teď trochu jiná otázka: bral si někdy nějaké drogy?" zarazil jsem se a podíval se na ní

,,Ne"

,,a pil jsi někdy alkohol?" přeci jenom už jsem plnoletý.

,,ano"

,,piješ nebo si pil často alkohol?" nevěděl jsem co odpovědět

Asi piju celkem často. Rozhodně víc než lidi v mém věku.

,,Když mi n-není dobře, napiju s-se něčeho" řekl jsem popravdě.

,,A co táta?" zeptala se hned.

,,Neví o tom" neví o ničem.

,,Neříkejte mu to...prosím" dodal jsem a ona se na mě soucitně podívala.

,,Přemýšlel si někdy o sebevraždě nebo něčem podobném?" zarazil jsem se a na sucho polkl.

,,N-ne" dostal jsem ze sebe a odvrátil pohled.

,,Opravdu?" zeptala se a já jen přikývl.

,,Dobrě, budu ti věřit" řekla a něco zapsala.

,,Domnívám se, že tě už několikrát Ralf a spol zmlátili, je to pravda?" konečně jsem se na ní podíval.

,,jo" rozhodně to nebylo naposledy.

,,do krve?"

,,Mh" vydechl jsem.

Už jsem neměl sílu ani náladu cokoliv říkat.

,,Asi můžeš jít" řekla a já se rychle zvedl.

Rychlým krokem jdem vyšel z místnosti. Na chodbách jsem už běžel. Nechtěl jsem tu být už ani minutu. Vrátilo se mi až moc špatných vzpomínek.

Zrovna byla půlka druhé hodiny. Nechtělo si mi tam chodit takže jsem šel jako minule na záchody. Už jsem otevíral dveře jenže se mi někdo zjevil před obličejem.

,,Kam si myslíš, že deš Davidsone" řekl moc známí hlas.

Zvedl jsem hlavu nahoru. Ralf. Chtěl jsem se mu vyhnout, ale on byl rychlejší. chytl mě za mikinu a hodil do místnosti. Spadl jsem na zem a připravil se na silné kopání. Což se samozřejmě nastalo. Začal mě kopat rovnou do obličeje, pak přešel na břicho.

,,Ještě jsem s tebou neskončil, zmrde" sekl a plivl vedle mě.

Jak odešel s námahou jsem se postavil. Před očima se mi dělalo černo a hlava se mi motala. Musel jsem se opřít o stěnu. Ze stěny jsem přehmátl na umyvadlo, krev mi kapala na bílou barvu. Podíval jsem se na sebe do zrcadla, vypadal jsem hůř než obvykle. Krev mi tekla z obočí a z nosu, vlasy jsem měl rozcuchané a bez mého vědomí mi po tváří tekly slzy. Oči jsem měl čím dál tím víc červenější. 

Ještě chvíli jsem tam stál a koukal se na ten odporný odraz mě. Potom jsem natáhl ruku a vzal si pár papírových ubrousků. Utřel jsem si všechnu krev a odřeniny. Krev v umyvadle jsem umyl vodou a opláchl jsem si obličej vodou. Rány mě lehce štípaly, ale to bylo to nejmenší.

Uh, hello. That's me.

Jakoby..pořád jsem is říkala jo už tu kapitolu vydám a prostě yaas všechno bude ok. Noo ale toto nadšení pro psaní mě na nějakou dobu opustilo a tak jsem tady. Po měsíci. BRUH

740 slov

Publikováno: 24.května 2022