You Are My Olny Savior - DNF ✔️

_21_

Pohled Dreama

Konečně jsem dodělal steak s bramborami. Trvalo mi to dost dlouho, ale bylo to fakt dobrý. Dělal jsem to hlavně kvůli Gogymu, když jsem viděl jeho tělo..Doufám,že mu to alespoň lehce zlepší den.

Oba dva talíře Jsem položil na stůl do jídelny. Ano udělal jsem i o trochu menší porci pro mě. Podíval jsem se na hodiny v tu chvíli se mi zastavil dech. George už musel být pryč okolo hodiny. Rychle jdem vzal mobil a vytočil ho. Nic. Udělal jsem to samé několikrát za sebou, ale pokaždé jsem narazil na debilní hlasovou schránku.

,,Do prdele" zanadával jsem si potichu a položil mobil na stůl.

Hlavu jsem si položil do dlaní.

Mohlo se mu něco stát? Mohl mu někdo ublížit? Mohl mu ten..Lucas ublížit? Lucas...debilní jméno. Žárlím? Ne, ne, určitě ne. Proč bych taky měl. Je to jen další kamarád něco jak-.

Z mého ustaraného přemýšlení mě probudil hlasitý, pronikavý zvuk mého polorozbitého zvonku. Z židle jsem vystartoval tak rychle, že se převrátila a z hlasitým zvukem dopadla na zem. Nevěnoval jsem tomu ani otočení, jediné co mě v ti chvíli zajímalo bylo, že jsem sr dostal ke dveřím. Rychle jsem je odemkl a následně i otevřel.

Pohled na dost pochybně vypadající osobu mě zarazil. Opatrně jsem udělal krok vzad a prohlédl si ho. Kaštanově hnědé vlasy a čokoládové oči, vyhublí, malí...

,,Georgi.." vydechl jsem.

Pořád jsem nemohl uvěřit, že ten kluk s pořádným monoklem na pravém oku, krvavou rukou a špinavou mikinu je ten samí člověk, který před hodinou odešel.

,,Dreamie?" řekl potichu a já se zarazil.

Stále v lehkém tranzu z toho jakou neobvyklou přezdívkou mě nazval jsem si skoro nevšiml, že padá přímo na mě. Ve správnou chvíli jsem ho chytil a tím zastavil efekt domina.

Vzal jsem ho do náručí a poločil na gauč. Ihned jsem vzal lékárničku, která byla jako připravená hned pod gaučem. Otevrel jsem ji a vzal z ní obvaz a desinfekci. Rychle jsem mu sundal mikinu a tím se mi znovu naskytl pohled na jeho vyhublé tělo.

Na ruce mě velkou ránu. Nějakým bílím hadrem co byl taky součást lékárničky jsem utřel krev. Chtěl jsem rychle nakapat desinfekci do rány, ale naf něčím jsem se pozastavil. Na zápěstí jizvy, které si nejspíš...sám spůsobil nedávno. Je dost věcí, které mi bude muset vysvětlovat.

Konečně jsem správně obvazal ruku a na všechny modřiny jsem mu dal studený obklad. Povzdechl jsem si.

Takle to být nemělo. Měl se za 20 minut vrátit domů, lehl by si na gauč a oba dva by jsem se spolu smáli u večeře. Chtěl jsem mu udělat radost.

Chtěl jsem odejít, ale jeho ruka mě pevně chytla.

,,Georgi?" zeptal jsem

,,Dre-dreame?" řekl opatrně a pomalu otevřel oči.

Nadzvedl ruku a koukl se na obvaz. Lehce se pousmál a zhluboka vydechl.

,,Děkuji" řekl a já se usmál.

,,chceš se najíst? Je tam připravené jídlo" oznámil jsem a kývl hlavou k jídelně

George rychle kývl a zvedl se. Zasmál jsem se. Jelikož neměl moc síly zvedl jsem ho a položil na židli. Hned jak uviděl jídlo oči mu zářily radostí. Pochopil jsem, že na tohle nebyl moc zvyklí. Hned se do toho pustil a já ho s úsměvem na tváři sledoval.

Sice je tato kapitola dost krátká, ale mohla vyjít klidně o dalších 10 dní později.

Hlasujte

558 slov

Publikováno: 10.ledna