It's all in the stars (Minchan)

Sen bez podpory

Minho seděl na zemi ve studiu a zrychlené dýchal. Pot mu tekl po čele a triko se na něj lepilo.
Opět tu byl déle, než by měl být. Opět vydával veškerou svoji energii, aby nebyl schopný přemýšlet.
Ale neuvědomuje si, že to dělal celou dobu, co tančil.
Přemýšlel u toho tak moc, až jeho tanec nebyl ladny, ale naprosto zuřivý a plný emocí, které nemohly vyjít ven slovně.

Minho si z posledních sil lehl. Koukal na strop a pravou ruku měl položenou na hrudi, která se až neobvykle rychle zvedala.

Tohle byl jeho sen, který si plní už od střední školy. Sen, ve kterém ho Chan podporoval. Jenže, když mu slíbil, že se přijde podívat na jeho vystoupení, tak už byl pryč. Rázem, jakoby z Minha odpadla veškerá odvaha a chuť v tom pokračovat.
Jenže se úplně tak lehce nevzdal.
Pomáhá mu to se uvolnit. Dát veškerým pocitům a emocím volný průchod, aby se z toho nezbláznil.

„kde jinde bych tě mohl najít, že?” lehký hlas se nesl ode dveří až Minhovi do uší. Ten jen pomalu zvedl hlavu a otočil se tím směrem. Byl lehce překvapený tím, kdo se tu objevil. Nebylo to zvykem.

„když ne doma, tak tady. Divím se, že si to pamatuješ” Minho položil hlavu zpět na zem a nehodlal se hnout. Ještě teď mu chládla rozprouděná krev v těle.

„proč bych si to neměl pamatovat? Jsi můj kamarád, nemám sebemenší důvod zapomenout tvoje záliby” Seungmin za sebou zavřel dveře s šel si sednout na zem vedle Minha. Z tašky vytáhl láhev s vodou a podal ji staršímu. Který jen s lehkým díky, láhev převzal.
Pomalu se dostal do sedu a otevřel ji. Byl vyprahlý téměř stejně, jako Sahara. Potřeboval se napít, aby tady neumřel na dehydrataci.

„proč jsi vůbec přišel?” Minho se na Seungmina podíval se zvědavostí vepsanou v očích. Nebylo moc zvykem, že za ním chodil. Proto mu to bylo divné

„jen jsem tě chtěl vidět, to je vše. Nemůžu?”

„to jsem neřekl. Jasně, že můžeš” Minho se lehce usmál a napil. Studená voda mu protékala zahřátým hrdlem a vytvořila příjemnou senzaci, která mu schladila tělo.

„proč už nejsi dávno doma? Už zase přemýšlíš?” Seungmin se zeptal a nezpouštěl zrak ze staršího

„trénuju”

„sám?”

„hmm, sám. Uklidňuje mě to” Minho si povzdechl a láhev zavřel. Odložil ji vedle sebe a znovu si lehl. Byl celkem unavený, kdyby řekl, že ne, tak by lhal.

„Jisung žvatlal něco o nějakým chlapíkovi z kavárny” Seungmin se uchechtl, když si vzpomněl, jak o něm Jisung mluvil

„ještě nezapomněl? To se Hyunjinovi moc líbit nebude”

„viděl jsem. Nadšený moc nebyl”

Minho otočil hlavu na druhou stranu a podíval se do zrcadla. Byl naprosto zpocený. Na hlavě měl zmatek úplně stejný, jako uvnitř hlavy. Měl by přestat přemýšlet nad něčím, co nemůže ovlivnit.
Minho se přetočit na čtyři a odplazil se k batohu. Vytáhl z něj malý ručník a začal se sušit.

„co máš v plánu pak?”

„jdu do práce. Mám noční směnu” Minho odpověděl. Když nad tím teď tak přemýšlel. Zbytečně ze sebe vydal moc energie, kterou bude později potřebovat

„měl by sis konečně najít pořádnou práci. Ten bar tě nezachrání na moc dlouho. Potřebuješ žít pořádný život”

„jsem s tím v pohodě Seungmine. Některým z nás, to takhle stačí”