It's all in the stars (Minchan)

Pamatuje si?

Chris vytuhlého Minha odnesl do pokoje. Není nutno dodávat, že to nebylo zrovna lehké. Hlavně ne cesta z budovy do auta a z auta domu. Vyjít schody nahoru a uložit mladšího do postele.
Už tady nehrála role, že Minho byl zpocený. Byla potřeba aby si mladší odpočinul. Bylo jasné, že po svém menším záchvatu bude potřebovat spánek. Chris taky přemýšlel jestli si Minho bude pamatovat, co řekl. Věděl snad menší, že je to on? Snad ne. To poslední co by teď Chris chtěl, je se s mladším hádat.

Starší Minhovi sundal tepláky ve kterých tančil a opatrně ho přikryl dekou. Nechtěl bruneta budit. Byl rád, že spí. Jeho obličej vypadal klidně. Všechny svaly se uvolnily a nezbyl žádný náznak přetvářky. Chris věděl. že ho něco trápí, ale netušil co. Kromě toho, že věděl že na něj Minho stále čeká. Chris si naivně myslel, že když se vrátí, tak si ho Minho nebude pamatovat. Očividně se pletl. Zůstal mladšímu v srdci. Sice se změnil, ale jeho srdce zůstalo stejné. Stále bylo pro Minha otevřené. Oba vypadali jinak, přesto stejně. Chris poznal Minha hned, ale vypadá to, že mladší úplně ne.

,,opravdu si mě pamatuje?" Chris zašeptal a díval se na Minha, který klidně spí. Starší měl uvnitř sebe zvláštní pocit ,,opravdu mě měl tenkrát rád?" lhal by Minho? Rozhodně ne, nebo aspoň ne o tom, že je Chan jeho první láska ,,proč už sakra nezapomněl? proč si nenašel někoho, kdo ho bude milovat? vždyť jsem mu ublížil" Chris na sebe nebyl pyšný. Bolelo ho vidět jak kvůli němu Minho teskní. Takhle to přece nemělo dopadnout. Chris ho nikdy znovu nekontaktoval, protože chtěl aby zapomněl. Starší nevěděl jestli bude schopný se ještě někdy vrátit. Ale teď je tady a má Minha po svém boku. Jenže, co se stane až to mladšímu dojde? Bude naštvaný? Pošle Chrise někam? Uteče? Mělo smysl nad tím teď přemýšlet? Chris se ještě jednou podíval na tu andělskou tvář a poté opustil pokoj, aby mladšího nerušil.

☆☆☆

,,opravdu musíme odletět?" Chan se podíval na svoji matku, která seděla v autě jako spolujezdec. Bolelo ho vidět, jak Minho klečí na zemi a těžce brečí. Bylo to to nejhorší, co kdy viděl.

,,bude to tak lepší. Víš, že v Austrálii na tvého otce čeká lepší pracovní pozice"

,,nemůžu tady zůstat?" Chan tady nechtěl nechávat Minha samotného. Chtěl aby tohle skončilo, on mohl opustit auto a utíkat za mladším, který teď momentálně potřebuje objetí a někoho, kdo ho uklidní a dá mu lásku.

,,Chane..." jeho otec si povzdechl ,,už jsme o tom mluvili. Nemůžeš tu zůstat sám. poletíš s námi do Austrálie. To je mé poslední slovo, už se o tom nebudeme bavit... Všechny nás tam čeká lepší život, ber na lidi okolo sebe ohled"

,,ale o to se přece snažím, snažím se brát ohledy na ty, které mám rád a teď jsem zklamal" Chan věděl, že tohle je to nejhorší, co se mohlo stát.

,,myslíš toho chlapce?" Chanova máma se otočila, jen aby viděla slzy, které tekly Chanovi po tvářích ,,je mladý, brzy zapomene. Stejně jako ty zlato. Je to jen fáze života a chvilkové poblouznění" je to tak? Proč tomu Chan nechce věřit?
Nebyl ani schopný přemluvit své rodiče, aby ho tu nechali. Copak je nějaký firma přednější. Vždycky mu říkali, že lidské city jsou důležité a teď je nucen je zasunout dozadu a jít dál. Bude schopný zapomenout na někoho, kdo se před ním stydí a neustále se červená. Na někoho, kdo neustále odporuje, ale nechal by se bez problémů políbit? Na někoho, kdo se snaží schovat své pravé city, ale moc mu to nejde? Bude schopný?

☆☆☆

Ahh, kapitola psaná na počítači. Nebudu lhát, nesnáším to. Opravdu moc to nesnáším.
Takže psaní na počítači je jen z nouze ctnost 🤷🏻‍♀️