It's all in the stars (Minchan)

Zapomeň na to

„jsi v pohodě?” Chris se zeptal, když viděl jak je Minho úplně mimo. Seděli spolu v kuchyni u stolu a měli večeřet. Přesto brunet držel v ruce vidličku a nic se nedělo.
Mladší zvedl ke Chrisovi svůj pohled a prohlédl si ho. Přece by nezapomněl tvář někoho, koho miluje. Ne?

„nejsi náhodou..” Minho začal, ale nakonec se zabrzdil. Chtěl to vědět? Teď asi úplně ne. Nakonec by byl ještě zklamaný
„ne, zapomeň na to”

„co jsem Minho?” Chris se zamračil, když mladší načal otázku, ale už to neodpověděl. Neměl to úplně v lásce

„nic. To nic, nepřemýšlej nad tím” brunet mávl rukou a konečně byl schopný se pustit do jídla

„proč?”

„co proč?”

„proč to nedořekneš? Určitě tě to celou dobu trápí, jinak bys byl při vědomí” starší pozorně sledoval mladšího. Každý jeho výraz, pohnutí očí a kam se dívá. Rty, které by mohly naznačit nervozitu. Cokoliv, co by mu mohlo říct, co mladšího trápí

„není to důležitý”

„ale otázku jsi už načal, tak proč se nezeptat? I kdyby to byla sebe větší blbost”

„prostě na to zapomeň. Hmm?” Minho začal mít pocit, že čím víc na něj starší tlačí, tím míň se ho chce zeptat

☆☆☆

Minho seděl vedle Chana na lavičce v parku a měl na jazyku něco, co chce už hodně dlouho říct. Snad, jako kdyby mu to mělo pomoct, od té zátěže na hrudníku

„Chane” brunet oslovil staršího, který se na něj otočil. Měl uvolněnou tvář a vypadal tak neškodně
„já...” Minho začal, ale nevěděl jestli je dobrý nápad pokračovat. Bál se odmítnutí. To dá přece rozum, že?

„ty co?” Chan nadzvedl levé obočí a trpělivě čekal, až se mladší vymáčkne.

„to je jedno, zapomeň na to” Minho se usmál a otočil se tak, aby neviděl na Chana. Bylo by hodně trapný a bolestivý, kdyby se staršímu vyznal?

„proč to nedořekneš?”

„možná jen není správná chvíle”

„musí na to být správná chvíle?” bylo to divný, že? Minho chtěl tak hrozně Chanovi říct, že ho má rád. Ale bál se, že tohle prostě udělat nemůže

„musí. Jen jde o to, jestli někdy přijde”

„říkáš to, jako kdyby ses mi chtěl vyznat” starší se zasmál, ale Minhovi do smíchu úplně nebylo. Co je vtipné na citech?

„bylo by to špatné?” brunet si skousl spodní ret a čekal negativní odpověď

„otázkou je spíše, jestli by to bylo správné”

„bylo by?”

„cítíš ke mně něco?” Chan se lehce mračil a začal být vážný. Absolutně netušil, že to co celou dobu dělá, má na mladšího vliv

„to přeci není důležité. Jsi můj kamarád, ovšem že k tobě něco cítím”

„Minho. Já to myslím vážně. Cítíš ke mně něco?” Chan chytil mladšího za paži a více si ho k sobě přísunul. Vylekaný Minho tak byl donucen, se na něj podíval
„odpověz mi popravdě, hmm?”
Jejich obličeje byly od sebe jen kousek. Minho mohl cítit Chanův teplý dech, který se mu opíral o tvář
„cítíš ke mně něco?”
Minho přeci nemohl odpovědět popravdě. Až moc se bál. Bál se odmítnutí. Bál se toho, že by Chana ztratil.

„ne”

„ne?” Chan se musel ujistit, než Minha pustí. Než se od něj odtáhne. Přesto si byl jistý, že mu mladší lže. Věděl to, už dřív. Kdykovil byl v Chanově přítomnosti, tak byl nervózní. Bylo to na něm prostě vidět.

„ne”

☆☆☆

„Minho. Pakliže tě něco trápí, tak mi to můžeš říct. Budeme teď spolu trávit více času. Je potřeba, abysme si věřili”

„chápu. Možná jindy” Minho si strčil sousto jídla do úst a tímto uzavřel tuto debatu, která stejně nikam nevedla.

„fajn. Když jindy, tak jindy”