It's all in the stars (Minchan)

pan Bang

Minho se rozhlédl okolo sebe. Momentálně teď seděl v kanceláři a čekal, až se Chris vrátí zpátky. Nechal ho tu samotného.
Místnost ale byla celkem útulná. Stůl se vším, co starší potřebuje. Uprostřed místnosti menší stolek a gauč. Tam momentálně seděl Minho.
Sem tam nějaké police a skříň. Jeden obraz na zdi a to bylo tak vše. Tedy, ještě věšák, který stál u dveří.

Minho si povzdechl a unaveně se opřel o opěradlo gauče. Za včerejšek moc nenapsal a obě noci, co tam spal, tak se cítil jako mrtvola.
Jestli teď v noci napsal tři hodiny, tak je to moc.

„jsem zpět” Chris probral Minha, který by co nevidět asi usnul
„doufám, že si pamatuješ o čem jsme se včera bavili”
Oh jistě. Všelijaké informace ohledně firmy. Nic, co by si Minho chtěl udržet v hlavě, ale asi mu nic jiného nezbývá

„jistě jistě” Minho si zívnul a ani se nehnul z místa. Jeho tělo bylo jako kdyby neposlouchalo. Nechtělo se mu hýbat, ani pomalu mluvit a možná ani dýchat.
Tenhle stav ho bohužel nechtěl opustit.

„to znělo velice přesvědčivě. Každopádně, to nevadí. Důležité je, abys mě poslechl na slovo” Chris si sedl na židli a sledoval Minha, kterému se očividně nic nechtělo. Celá jeho zářivá energie byla pryč

„to je to, co musím dělat celý život. Nic na co bych nebyl zvyklý. Takže se dostaň k tomu podstatnému”
Minho se narovnal, aby dával pocit toho, že dává pozor. I když jeho mysl byla na půl jinde

„fajn, když je to tak. Tady” Chris ukázal na stůl
„černé desky, které potřebuju abys odnesl do šestého patra. Vyhledávej účtárnu. V patře před výtahem je cedule se šipkama, co kde je. To by neměl být problém, ne?”

„oh. Jistě že ne” Minho se zvedl a pomalu přešel ke stolu, aby převzal desky o kterých Chris mluví. Ovšem starší ho lehce zbrzdil

„dávej pozor. Je to důležité, nic se s tím nesmí stát. Právě teď, za to po celou cestu do účtárny, neseš zodpovědnost” Obličej staršího nesl velmi vážný výraz, který by dokázal i vystrašit.
Jako kdyby se teď měl Minho starat o státní tajemství, které nesmí uniknout na veřejnost. Které kdyby se někdo dozvěděl, tak by to byl šílený průser a jeho popravili

„rozumím” Minho vzal desky a s nimi opouštěl kancelář.
„takové drama okolo něčeho takového” brunet si povzdechl a šel směr výtah.
Netrvalo to dlouho a už mačkal příslušné tlačítko s číslem patra a vyčkával, až se dostane kam má.
Výtah byl prázdný a hrála tam tichá hudba. Minho si myslel, že tohle se děje jen ve filmech. Jak vtipné.
Dveře od výtahu se otevřely a Minho vystoupil. Omrknul ceduli na stěně aby zjistil, že má pokračovat v levo.
Minho nevěděl co čekat, ale nebylo to nic, co by ho extra trápilo. Vždyť nějakou dobu dělal s lidmi a už se setkal s tolika podivíny a hroznými protivíny, že už ho nic nepřekvapí.

Normální chůzí se dostal před dveře, které byly od účtárny. S hlubokým nádechem zaklepal a vešel.

Paní v letech na něj koukala se zvědavostí v očích. Nevěděla kdo Minho je a co tu může chtít. Po pozdravu před sebe natáhl desky a přemýšlel jak říct, co tu chce

„emm, ředitel mě za vámi posílá s tímhle” bylo to dost dobré? Spíše neohrabané

„ah, nový asistent?” žena si přebrala desky a Minho jen kývl.
„jste víc stydlivý, než jsem čekala” účetní se usmála. Tak nějak vyzařovala příjemností. Vypadala, že bude nejspíše milá a klidné povahy
„když pan Bang řekl, že se žádný pohovor konat nebude. Myslela, jsem si že našel někoho, kdo bude velice spolehlivý. Nemýlila jsem se”

„pan Bang?” Minho si řekl spíše pro sebe, ale ona ho rozhodně slyšela.

„no ano. Copak neznáte příjmení našeho ředitele?”

„je to hodně zvláštní?” Minho se nervózně usmál a poškrábal se na zátylku. Vlastně o tom člověku nevěděl téměř nic a teď s ním bydlí

„řekla bych, že ano”

„stalo se to tak rychle. Jeden den jsme spolu mluvili o hvězdách a další den, mi nabídl tuhle práci”

„je to tak?” žena odložila desky a na Minha se otočila úplně. Byla značně překvapená tím, co slyšela

„zní to divně, že? Ale můžu vás ujistit, že se mezi námi nic neděje”

„i kdyby ano, tak to ničemu přece nevadí. Pan Bang je velice milý a zlatý člověk. Poznáte sám”

„pokud tu vydržím” Minho si povzdechl. Bang. Hah Bang.
Jak jen byl brunet zmatený. Skoro jako kdyby začal přemýšlet nad nemožným.
Kdyby se Chan vrátil, určitě by ho kontaktoval. Určitě ano. Minho tomu věřil. Celým svým srdcem věřil, že by za ním přišel.

„pevně věřím, že ano. Jste výběr našeho ředitele”