It's all in the stars (Minchan)

Změna pro lepší budoucnost

Po dlouhé době se Minho opět dostal do studia. Felix byl stále pryč a jediný s kým mohl tancovat byl Hyunjin.
Ovšem ten byl nemocný.
Minho tu byl tedy sám. Ne že by mu to nějak vadilo, ale nějaká společnost by se mu hodila.

Hudba hrála nahlas. Tak moc, že neslyšel nic dookola a nechal své tělo se vlnit do rytmu. S Hyunjinem a Felixem vymysleli novou choreografii, takže teď ji bruneta jen dolazoval, aby všechno bylo perfektní.
Celý nápad pak jde do společnosti pro danou skupinu, pro kterou tu choreografii vymysleli. Bylo až neuvěřitelné, kolik na to měli času. Přesto ho už moc nezbývalo.
Svoji práci by měli odeslat během příštího týdne.
A co si budem. Tři jsou více než jeden a pro skupinu, je to daleko lepší. Takhle to budou muset ještě upravovat.

Minho dokonce přestal uvažovat o tom, že si bude plnit svůj sen.
Už zase se to od něj oddalovalo a brunet není schopen se toho chytit. Vždycky mu uteče příležitost.
Na co vlastnit taneční studio a dávat lekce tance, když z něj opadá veškeré zapálení?
Mohl za to snad Chan?
Ahh, všechno to bylo kvůli němu. Jak se teď měl Minho vzpamatovat?

Možná by s tancem měl přestat a najít si jinou zálibu.
Začít svůj život od znova.
Zapomenout na to, že nějaká minulost s Chanem byla.
Ale jak?
Je to jako noční můra a vždycky ho to dožene. Nemohl tomu utéct.

Minho se zastavil v pohybu a nechal hudbu dohrát jen tak.
Opustila ho veškerá nálada, díky které sem dneska šel. Zítra by měl jít s Chanem na oběd k jeho rodičům.
Byl nervózní. Bál se, že takhle bude dávat staršímu jen plané naděje a ublíží mu. Nechtěl udělat to, co udělal on jemu. Chtěl ukázat, že je jiný a není pomstychtivý.
Teď s ním zase pár dní pracoval. Tak nějak si ho držel od těla, ale zároveň s ním komunikoval, jako s kamarádem.
Chan se očividně chytil a ukazoval vděčnost, že se Minho přiklonil aspoň k tomuhle.

Jistě, že brunet cítil, že se Chan snaží. Ale možná zbytečně.
Vypadá to tak, že čtyři roky byla přece jen dlouhá doba.
Kdyby na něj Minho nečekal a posunul se dál, tak by teď jejich vztah možná byl jiný.
Možná by se nechal znovu uhranout tím šarmem a vším, co ho tenkrát na Chanovi zaujalo.
Ale je pozdě.

Teď si to Minho začal uvědomovat. Nechtěl s Chanem jiný vztah, jak ten kamarádský. Bál se, že by se to všechno opakovalo znova. Chan by odjel a Minho by zůstal sám a zlomený.
Znovu už ne.

Minho šel vypnout muziku a se všemi věcmi opustil studio. Zamkl za sebou a šel domů.
Bylo to k Chanovi rozhodně dál, jak do jeho starého bytu. Což ho dovádí k myšlence, že by si měl najít něco svého. Nemůže být neustále s Chanem, i když to má v popisu práce.
Chce mít soukromí.

No, ono vlastně nejde ani tak o soukromí. Jde o to, aby dokázal s Chanem zacházet jako s kamarádem a ne se odcizit úplně. Takhle když si nebudou celé dny na očích, tak jejich shledání bude vzácnější.

Minho měl hlavu plnou myšlenek, ani nebylo natolik dobré, aby se to stalo realitou.
Hvězdy mu krásně zářily nad hlavou, ale to ho zajímalo nejméně. Jako kdyby i tohle chtěl hodit za hlavu.
Byl to krok vpřed?
Jistě že.
Brunet se rozhodl udělat několik změn ve svém životě a to počínaje tímhle.

Přestat se dívat na hvězdy. Protože kdykoliv to udělá, tak se mu vybavují vzpomínky.
Hledat jiný smysl života a zapomenout na tanec.
Tohle je ta nejbolestivější věc. Proč? To přece všichni víme. Jeho začátky byly podporovány Chanem. Všechno se to k němu vracelo, jako falešná karta.

Najít si být.
I když ne hned, tak do budoucna. Možná tak za dva měsíce. Možná taky dříve.

Chanův dům mu byl momentálně záchranou. Neměl dostatek peněz, aby si mohl dovolit být sám. Ne teď.

Měl by se také více věnovat práci a i Chanovi, jako jeho kamarád.
Někam jít, nebo jen tak sedět doma, jist popcorn a sledovat televizi. To je taky nápad a rozhodně to dělá spoustu kamarádů.
Minho úplně přesně věděl, proč takhle přemýšlí.
Naprosto dokonale si snažil sestavit plán, jak se znovu do Chana nezamilovat a konečně se sakra posunout dál. To je teď to hlavní.
Žádná romantika, žádné věci které by páry normálně dělaly. Prostě jen kamarádi. Tak jak to vždycky bylo a bude.
Vynecháme intimní chvilky, které mezi sebou měli. Ty se nepočítají. To byla doba, kdy byl Minho slepě zamilovaný a Chan s ním. Jen ani jeden to tomu druhému nechtěl na přímo přiznat.
Jaká škoda.

Mohli být krásný pár.