It's all in the stars (Minchan)

„jsem tu"

„kdy máš v plánu mu to říct?” Changbin hleděl na svého kamaráda, který seděl na točící židli u svého stolu v kanceláři

„nevím, možná někdy” Chris pokrčil rameny. Sám nevěděl co dělat. Bál se to říct, bál se říct Minhovi, že je to on.

„měl bys to udělat dřív, než na to přijde sám”

„já vím. Prosím tě, netlačí na mě. Neviděli jsme se spolu čtyři roky, ale nezměnil ses” Chris si povzdechl a bez energie se opřel o opěradlo židle

„poslyš. Minha jsi taky neviděl čtyři roky a děláš, jako kdyby byl cizí člověk. Vždyť on na tebe čekal a já byl jediný, komu jsi se ozval. Neblbni”
Changbin seděl na gauči a popíjeli svoji kávu. Oh ano, už od začátku tu pracuje pro Chrise. Byla to skvělá příležitost a jisté pracovní místo. Navíc chtěl vidět svého nejlepšího kamaráda ze školy.
Nebylo nic špatného na tom, aby tu byl.
Navíc když si tak vzpomene. Ta věc okolo Minha a Chrise, nebo snad Chana? Byla taková divná. Už na střední Changbin viděl, že to mezi nimi jiskří, jen oba se báli něco říct. Jo, bylo to oboustranné.

„jsem tu” dveře od kanceláře se otevřely a v nich stál Minho. V rukách měl nějakou krabici, která byla pravděpodobně plná papírů. Nebyl nějak zvlášť těžká.

„Minho, řekl jsem ti, že máš zůstat doma a odpočívat” Chan si povzdechl, když viděl Minha. Ano, bylo pondělí, je to přesně druhý den po tom, co se stalo v tanečním studiu

„ne. Řekl jsi mi, že když se mi udělá dobře, tak můžu přijít. Je mi fajn” Minho vešel a položil krabici na stolek, který byl naproti gauči

„neřekl. Řekl jsem ti, že pokud se ti udělá dobře, tak můžeš vylézt z postele a já nevím, třeba se nějak zabavit, ale ne chodit sem”

„děláš, jako kdybych byl nemohoucí a nemocný. Je mi fajn, nemůžu tam být sám. Dům je na mě moc velký a nemám to rád” Minho se mračil a koukal na svého šéfa, který byl značně vyvedený z míry. Netušil, že se tu Minho ukáže tak rychle a ještě ho neposlechl

„fajn, tak pořídíme nějaké zvíře. Hmm?”

„kočku?”

„psa”

„neberu. Navíc, kdo řekl, že s tebou chci bydlet?” Minho si založil ruce na prsou

„fajn fajn, tak kočku” Chris se vzdal. Jak mohl jen odporovat někomu, kdo ho stále miluje?

„bojíš se, že odejdu?” Minho naklonil hlavu na bok a čekal na odpověď

„ne”

„oh, tak co tak najednou? Nepotřebuju, abys mi pořizoval kočku a ani nic, co by mě muselo poutat k tomu domu. Ještě nikdy jsem neviděl, aby asistent bydlel se svým šéfem. Máš divný praktiky” Minho si sedl naproti stolu do křesla a podíval se před sebe, až teď si všimnul přítomnosti další osoby
„...Changbin?”

„ahoj Minho hyung” muž naproti němu se usmál a mávnul

„co tu děláš?” brunet se podivil. Vlastně nechtěl ani sám přemýšlet nad tím, co by to mohlo být. Proto trpělivě čekal na odpověď mladšího

„prucuju tady”

„něco jsme s Changbinem řešili” Chris se přidal do konverzace. Snad jako kdyby se bál, že ho jeho kamarád prozradí

„tady si každý s každým tyká? Jsem snad v Jiříkově vidění?”

„je to pohodlnější” Chris se usmál.

„oh já zapomněl, že pán Ba..” Minho se zastavil a raději se rychle opravil
„že pán je přátelský”

„je to tak. Vždycky tomu tak bude” Chris zareagoval a jako kdyby se mu orosilo čelo. Ale na druhou stranu, je tolik lidí s příjmením Bang, proč se bál? Zjistil to snad Minho? Zjistil, že za stolem sedí Chan?

„jistě. Jak jinak. Tvoje zářící aura mě rozčiluje”

„měl jsi raději zůstat doma”

„taky si říkám. Neměl jsem z toho bytu vůbec lézt ven. Teď bych s tebou nebydlel a tvůj dům by mi nepřišel tak extrémně prázdný? Na co to potřebuješ? Necítíš se sám?”

„proto jsem si tě tam nastěhoval. Chápeš, asistent má být po mém boku” starší to řekl snad, jako kdyby to bylo nad slunce jasné.

„jasně. Tak počítej s tím, že zítra přijde Jisung s Hyunjinem. Za normálních okolností bysme byli u mě, ale žádný u mě, už není. Takže se smiř s tím, že ta hlučná veverka a dramatická lamma, budou chodit k tobě”

„jasně. Pokud to tam nerozbouráte, tak nemám problém” Chris pokýval hlavou. Nemohl mladšímu říct ne. Jenom přece ho odvedl z vlastního a donutil ho s ním bydlet. Kvůli sobě připravil Minha o to, co mu bylo nejmilejší. Bylo na čase splácet své dluhy vůči mladšímu. Jenže, jak má splatit ten největší? Jak má napravit to, že odjel a ani se mu neozval?

„myslím, že je na čase říct pravdu” Changbin zašvitořil a opustil kancelář poňekud ve spěchu. Jako kdyby mu hořel zadek

„co to?” Minho zvedl levé obočí. Dějí se divné věci. Až moc divné.
A popravdě, hodně očividné.