It's all in the stars (Minchan)

První láska

☆☆☆

„víš proč jsou hvězdy tak daleko?” Chan bez toho aniž by se podíval na Minha, vypustil onu otázku z úst. Možná jako kdyby nečekal, že se mu dostane odpovědi. Ovšem mladší seděl vedle něj.

„nevím”

„protože jsou jako poklad. Není ti dovoleno se jich dotknout, ale můžeš se na ně koukat z dálky a obdivovat jejich krásu a třpit. Jsou tím nejvzácnějším mezi náma” Chan měl nataženou ruku nahoru a skrze prsty se díval na tmavé nebe, posázené diamanty.

„je to tak?” Minho koukal taktéž na nebe a představoval si sám sebe, jak drží v ruce hvězdu. Třeba jen malý kámen, který je teď jen vyhaslou hvězdou

„člověk, který pozoruje hvězdy v sobě obvykle drží nějakou bolest, smutek, či cit, který ze sebe nemůže dostat a když sleduje hvězdy, tak se cítí lehčejí. Může vypustit na povrch veškeré své myšlenky... Nikdy jsi nad tím nepřemýšlel?” Chan se podíval na Minha, který svoji hlavu opět otočil na staršího, aby mu mohl koukat do očí. Byl si jistý tím, že to co Chan teď řekl, tak byla pravda. Vždy, když tu spolu sedí, tak Minho přemýšlí nad nevýřčeným pocitem, který chová k Chanovi

„neustále” mladší těžce polknul

„něco tě tíží?” Chan se lehce zamračil. Bylo nezvykem, že mu Minho něco neřekl

„nic vážného” Minho se na něj usmál a odvrátil svůj zrak. Skoro jako by se bál, že v něm Chan začne číst, jako v knize

„víš, že mi můžeš říct cokoliv”

„vím, ale není to něco, čím bych tě chtěl zatěžovat”

„dobrá tedy, ale kdybys chtěl, tak k tom můžeme mluvit. Třeba se pak budeš cítit lépe” Chan pohladil Minha po zádech a svoji ruku tam stejně nechal. Teplo z jeho dlaně se rozneslo po celém Minhově těle
„oh, pamatuješ si tu hvězdárnu u majáku?” Minho jen kývnul
„zamluvil jsme nám termín, chci ti tam něco ukázat”

☆☆☆

Minho několikrát za sebou zamrkal. Byl překvapen tím, co Chris řekl

„koukám, že spoustu lidí má stejný názor na hvězdy. Snad jako kdyby tohle vysvětlení bylo populární”

„vlastně není” starší si pomlasknul
„jen si ho do teď dost dobře pamatuju”

„znám někoho, kdo mi před pěti lety řekl to samé. Možná trochu jinak, ale jako kdyby se mi ta vzpomínka opakovala v hlavě” Minho zavřel oči. Nechtěl teď na Chana myslet. Vždycky to byla ohromná bolest a věděl by, že začne brečet. To si teď rozhodně nemohl dovolit. Ne když je v práci.

„jestli je ten někdo důležitý, pak se nedivím”

„byl.... Už jsem ho čtyři roky neviděl. Jako kdyby se vypařil, nechal mě tu a ani se neozval. Ani jednou. Nechápu, proč ho nemůžu dostat z hlavy” Minho se smutně usmál a narovnal se, aby mohl jít něco dělat. Už tak řekl dost. Dokonce věděl, že dnešní noc nebude zrovna lehká a jeho spánek jak by smet. Jen to, že znovu otevřel starou ránu, byla dost velká chyba.

„první láska?”

„Huh?”

„první láska se špatně zapomíná. Vlastní zkušenosti. Takže hádám, že je to ono” Chris měl pravdu. První láska se nedá zapomenout. Protože byla první. Ale většinou bývá nejbolestivější
„Minho, jsou věci kterým nezabráníme. Třeba měl důvod”

„jaký důvod měl, mi to neříct až do té doby, dokud nemusel odjet?”

„třeba se bál, že ti ublíží”

„takhle to bolelo daleko víc. Mohl jsem být na jeho odchod připravený, ale on mě tím přepadl. Nechal mě brečet venku se zlomeným srdcem a co hůř, slíbil mi že se vrátí. Řekl mi, že na něj nemám zapomenout. Co je to sakra za důvod? Ahh, nemá smysl se o tom bavit. Měl bych zapomenout a dělat, že nějaký Chan nikdy nebyl a všechno to byl jen výplod mé pubertální fantazie”