It's all in the stars (Minchan)

Téměř jako osud

Brunetovo ráno bylo dosti zvláštní. Nechápal, proč se probudil se smočenýma tvářema od slz. Téměř si ani nepamatuje, že se mu něco zdálo.
Prostě jen dlouhou chvíli seděl na posteli a koukal do zdi.
Nemohl pobrat sám sebe. Proč už se prostě neodkopne ode dna a nejde dál? Proč se raději topí?

Po nějaké době, kdy se Minho nějak vzpamatoval, tak už stál ve večerce za pokladnou a rozhlížel se po obchodě.
Unaveně si zívnul a sedl si. Nikdo tu teď nebyl, takže se nemusel tolik stresovat. Bylo to jediné místo, kde se mohl najíst a ještě si v sedě odpočinout.
Z rádia hrála nějaká moderní hudba, aby tam nebylo úplné ticho.

Minho se zvedl ze židle a přešel ke krabicím, aby mohl vyzkládat zboží do regálů.
U toho si pískal melodii písničky, která právě hrála, hlavou kýval do rytmu a tak trochu si tancoval.
Práce mu s tím samozřejmě utíkala rychleji a on se nemohl dočkat, až půjde domů.

Velké dveře od večerky se otevřely a cinkl zvoneček, do kterého narazily. Ovšem, to Minho v zápalu práce a vnímání hudby nezaregistroval.
Dotyčný na bruneta koukal se zájmem vepsaným v obličeji. Rty měl stočné do lehkého úsměvu.
Též byl lehce překvapený, že opět potkal člověka, na kterého narazil včera a pár dní předtím.

Minho zmerčil, že na něj někdo kouká a vůbec mu to nebylo příjemné, proto se otočil a vykulil oči

„ah, Vy jste úplně všude” dotyčný se světle hnědými vlasy se usmál

„to Vy také” Minho dal do regálu krabičku sušenek, kterou držel v rukách a odešel zpět ke kase

„nečekal jsem, že se opět potkáme. Do baru normálně nechodím, takže jsem nepředpokládal, že se naše cesty znovu skříží”

„jak vidíte. Stalo se to” Minho si sedl a nevěděl, jak se má citit.
Bylo to zvláštní. Minho nebyl jako Jisung, že by si tohle užíval. To rozhodně ne. Naopak mu to bylo lehce proti srsti. Ještě se nedokázal odkopnout od minulosti a neví, jak žít v přítomnosti.

„možná osud” muž se uchechtl a pokračoval ve svém malém nákupu

„spíše jen náhoda”

„nevěříte na osud?” muž se podíval na Minha a brunet zavrtěl hlavou

„proč ne?”

„nevím. Bylo mi sebráno to nejmilejší a osud mi to nevrátí. Teď jen čekám, až se stane zázrak” Minho pokrčil rameny a nevěnoval tomu moc pozornosti. Nebyl ten člověk, který by byl na tyhle veci

„tak snad se zázrak stane, budu vám fandit. Každopádně, když už na sebe pořád narážíme, jak se jmenujete?”

„Minho a Vy?”

„Minho” starší si řekl pro sebe a uchechtl se. Jako kdyby mu to bylo známé
„jsem Christopher”

„jste cizinec?”

„no... jo. Něco takového. A mohli bysme si přestat vykat? Je to zvláštní”

„jo jistě, není problém” Minho odsouhlasil a neustále z něj nepouštěl oči. Byl to už takový reflex, kdy Minho musí hlídat zákazníky v případě krádeže. Což doufal, že dneska se nic takového nestane.

Chris se procházel po obchodě a kupoval opravdu jen to potřebné. Ovšem v Minhových očích byl dost vybíravý. Neustále prohlížel jednu věc a rozmýšlel se, jestli je to perfektní, než ji vrátí zpátky. To Minhovi ovšem lezlo krásně na nervy. Nikdy na tohle nebyl, prostě vzal co je a šel.
Jako kdyby viděl Chana, ten to dělal úplně stejně

☆☆☆

„který si myslíš, že je lepší?” Chan držel v rukách dva sešity, který byly na první pohled úplně stejný a popravdě, byly úplně stejný. Žádný rozdíl v nich nebyl.

„Channie hyung je jedno který si vezmeš, stejně ho využiješ stejně” Minho si povzdechl, už takhle prohlídli spoustu věcí a mladší začínal být unavený

„ah Minho, ale já se ptal který je lepší”
Chan se podíval na mladšího a neuhnul ani v případě, když mu Minho hleděl do očí

„když ti řeknu, který je lepší, půjdeme od tud už pryč?” Minho se zeptal s nadějí v hlase

„to víš že jo. Zaplatím a můžeme jít. Hmm?” Chan pohladil Minha po tváři a znovu před něj nastavil dva identické sešity. Mladší stále cítil jen jemný dotek a věděl, že to stejně bylo jen přátelské dotkniti, ze kterého nemůže dělat velkou vědu
„takže který?” Chan se lehce usmíval a koukal na Minha, který během chvilku ukázal na sešit v Chanově pravé ruce

„tenhle” mladší vydechl a čekal na reakci jeho hyunga

„hmmm, tak tenhle” Chan vrátil zpátky ten sešit, na který ukazoval Minho a druhý si vzal, že ho půjde zaplatit

„proč jsi se mě sakra ptal, když jsi vzal ten druhý??? Co to jako má znamenat?” Minho se lehce rozvášnil

„oh Minmim, nečil se tolik, tenhle se mi líbil víc”

„no, jestli si tahle budeš vybírat ve vztahu, tak to tě lituju už teď” Minho pokroutil hlavou a ani na chvilku nezapomněl, že tahle osoba má speciální místo v jeho srdci

„na co si vybírat ve vztahu. Mám tebe, nepotřebuju vztah” Chan se vrátil za Minhem a jednou rukou ho objal okolo ramen a lehce se nahnul k jeho uchu
„co víc bych si teď mohl přát?” Chan zašeptal a u toho se ušklíbal. Jak si Minho myslel, že je Chan sladký kluk, nakonec se pletl a zjistil, že má dvě tváře, jako každý jiný.

★★★