It's all in the stars (Minchan)

Nic není a nebude jako dřív

Jak moc máte rádi konce? Já vůbec. Ale i to jednou musí přijít.
Předem se omlouvám za chyby. Naprosto hektický den a jsem ráda, že jsem konečně doma.

O 10 let později

Minho se procházel po zábavném parku a za ruku držel svoji pětiletou dceru.
Jste překvapení?

Trochu zavedení do děje, proč jsme se ocitli zrovna tady.

Vraťme se nejdříve do posledního dne, kdy Minho opouštěl Chana.
I přesto, že pohled na staršího byl politováni hodný, tak i tak brunet odešel. Poslední, co mu řekl bylo, že když se potkají, tak budou dělat, že se neznají a nikdy se neznali.
Minho se nechtěl vracet do minulosti a litovat toho, co se vlastně stalo.
Samozřejmě, že Chan to nesl špatně. Hodně špatně. Byl psychicky na dně a nevěděl, co dělat. Changbin se ho snažil nějak uklidnit a vysvětlit mu, že bylo jasné, že se tohle stane. Přesto přihodil jen klacek do ohně a Chana tak zlomil více.

Na druhé straně. Minho nějakou dobu žil se Seungminem. Přibližně dva roky. Rozhodně si vyslechl blbé keci od své matky. Zaprvé ani jednou nepřišel s Chanem na oběd a zadruhé jim ukázal, jak moc naivní je.
Poté se doma nějakou dobu neukázal, aby se jeho matka uklidnila a přestala do něj rýpat.
Za další rok si Minho našel přítelkyni. Co si budem. Všichni byli překvapení, nikdo z jeho kamarádů nečekal, že si Minho najde místo přítele, přítelkyni.
Byl tak nějak dobře finančně zapařený a mohl žít klidný život.

Za další dva roky, se mu narodila dcera. Nebyl ženatý, ale zůstal s ní sám. Jeho přítelkyně odešla. Psychicky nezvládla nápor, který ji dával její přítel s dcerou. Oba potřebovali její pozornost a malé dítě přeci jen více.
Minho byl na ni naštvaný. Byla s nimi jen dva roky a pak je opustila. V téhle době, to brunet rozhodně neměl lehké. Vzdal se veškerého snažení si někoho najít a staral se o sebe a svoji dceru.
Když potřeboval pomoct, tak buď se sklopenou hlavou došel domů, nebo požádal své kamarády, kteří mu rádi pomohli. Měli malou Jimin rádi. Nejvíce tedy Felix. Ten z ní byl unešen jako první. Nebylo téměř dne, kdy by si s ní nepřišel hrát. Minhovi to ohromně pomáhalo. Dvakrát týdně přišel dokonce i Jisung s Hyunjinem. Občas se tu objevil i Jeongin, který se konečně nastěhoval do Seoulu. Seungmin, který měl v oblibě kupovat plyšáky a Minho je neměl skoro kam dávat.
Jak Jisung nadšeně řekl, že bude nejlepší strejda, tak se tak i snažil. Bylo neskutečně zábavné je všechny sledovat, jak dávají malé Jimin veškerou pozornost.

Changbina toho viděli jen zřídka. Byl neustále Chanovi po boku. I tak byl schopný staršímu říct, že si Minho našel přítelkyni a má krásnou dceru. Ten zbytek mu raději už neříkal.

A teď se můžeme v klidu vrátit do zábavného parku.

„půjdeme na kolotoč?” Jimin ukazovala prstem své malé ručky někam před ně. Když se Minho podíval, spatřil kolotoč, kde místo sedadel byli koně.

„zlatíčko, taťkovi se už motá hlava. Nezkusíme to příště?” Minho se zastavil a omluvně se podíval na svoji dceru. Ta měla pomalu slzy v očích, ale smutně pokývala hlavou. Byla učená na to, že nemůže mít všechno, i když za nějakou dobu ji to Minho dopřeje.

„taťka zapomněl, že jsme tu ještě my” Jisung si vzal do náruče malou holčička a ta vytvořila krásný úsměv, který Jisunga vždycky odměkčil. A ne jen jeho, ale všechny.
„půjdeš se strejdem”

„Jisungu” Minho si povzdechl. Nechtěl aby ji tolik rozmazlovali

„však je nech. Dítě k dítěti” Seungmin se zasmál a sledoval, jak se jim vzdalují. Minho musel dát Seungminovi za pravdu. Jisung se stále trochu choval jako dítě.
Taky nechtěl, aby Minho kazil dnešek. Sung chápal, že se starší snaží šetřit, aby jejich život byl pohodlný, ale aspoň jednou za rok, by se mohl obětovat. Jednou za rok, kdy má Jimin narozeniny. Přesto, Jisung to stále chápe a vzal malou holčičku na kolotoč sám.
Bylo mu líto toho, že ji Minho nemohl dopřát úplně všechno, ale taky nemůže říct, že by se měli špatně. Dokonce i výchovu zvládá.

„máš pravdu. Má narozeniny, neměl bych tak moc přemýšlet” Minho si povzdechl. Byl ze svého života unavený a stále nebyl schopný se pořádně vzpamatovat.
Nehledě na to, že....

„Minho?”

Brunet se otočil a na čele se mu vytvořila vráska z toho, jak se zamračil. To, že viděl Changbina mu nějak nevadilo. Ovšem, jeho srdce zabolelo, když viděl Chana.
A jsme u toho. Nevzpamatoval se. Nezvládl to a v těch nejhorších chvílích si na staršího vzpomněl.
Teď když se tak dívá. Ta za těch deset let je Chan čím dál víc hezčí. Je z něj pořádný kus chlapa. Nebyl stejný, jako v jejich poslední den.
Na jeho tváří nebyl ani náznak překvapení, že Minha vidí. Žádný úsměv, nebo hřejivý pohled. Prostě nic takového.

„Chane” brunet pokývl hlavou, ale do konverzace se mu moc nechtělo. Přesto ho lákalo vědět, co všechno se v Chanově životě změnilo
„Bine” Minho se též otočil na mladšího, který ho obdaroval úsměvem.
Nebudeme lhát, bylo zvláštní je vidět spolu.

„vracíš se do školních let, že jsi v zábavném parku?” Changbin se na drzo zeptal. Věděl, že jeho Minho nepošleš do patřičných míst.

„Jimin má narozeniny. Důvod, proč jsme tady” brunet odpověděl. Už se přeci jednou o jeho dceři s Binem bavil. Takže nic, co by musel vysvětlovat

„a kde je?” mladší se porozhlédl, aby viděl malou holčičku. Jenže marně. Vždycky se někam s Jisungem vypařili a pak se neočekávaně objevili

„nejspíše někde s mámou, ne?” Chan protočil očima. Ah, jak lehce se stal arogantním podnikatelem

„ne. Je s Jisungem. Šli na kolotoč. Proč jsi tu ty?”

„pracovně” Chan pokrčil rameny, jako kdyby to byla naprosto normální věc

„ah, pracovně a tady. Fajn, nebudu se v tom více šťourat”

„je to strejda Binbin?” vedle Minha se zjevila malá holčička. Přesněji Jimin. Byla Minhovi tak moc podobná. Nemohl ji zapřít.
Její zvonivý smích vykouzlil Changbinovi úsměv na tváři, byl šťastný, že si ho pamatuje. I když se moc neviděli. Občas se stalo, že když ji hlídal Jisung, tak ji viděl častěji. Jak oficiálně s Minhem.

„to víš, že jsem to já” Changbin si přidřepl a pohladil holčičku ve vlasech.

„a kdo je tohle?” Jimin se otočila na Chana a zvědavě ho zkoumala. Byl ji nějaký povědomý. Jak by taky ne, kdy se jí už párkrát dostala fotka jejího táty s Chanem do ruky. Tak nějak podvědomě věděla, že to je nejspíše někdo důležitý.

„tohle je...” Minho se zarazil. Nevěděl, co říct. S Chanem se neviděli dlouho a pravděpodobně to bylo dobře. Starší vypadal, že úplně nestál o Minhovu přítomnost.
„... Tatínkův kamarád ze školy” bylo to asi tak jediné, co mohl říct. Stejně z toho v pěti letech nemá ještě rozum.

„ahaa” holčička našpulila rty a neustále koukala na vysokého muže, kterého znala z fotek
„já jsem Lee Jimin” nakonec jako slušně vychovaná dcera natáhl ruku ke staršímu a představila se.
Chanův obličej rozhodně rozměknul. Byl dost překvapený, ale nechtěl se chovat neslušně. Nehledě na to, že mu to nedalo a na dívku se krásně a nefalšovaně usmál

„Bang Chan. Těší mě” Chan si přidřepl naproti dívce a pořádně si ji prohlédl. Dlouhé hnědé vlasy. Roztomilý nosík. Krásné velké tmavě hnědé oči. Přesně takové oči má i Minho. Byla opravdu celá on.
„kde máš maminku?”

„já nevím” Jimin pokročilá rameny a ostatní jen tiše zalapali po dechu. Nechtěli tohle před holčičkou vytahovat.

„není Chane. Odešla. Odešla stejně, jako já jsem odešel od tebe, a už se nevrátí” Minho se na staršího mračil. Nechtěl o těchhle věcech před Jimin mluvit. Přišlo mu, že je na to ještě moc malá, aby pochopila situaci.

„tak jako ty, se nevrátíš”

„tak jako já”

Aaaaaaa konec. Vážně.
Myslím to smrtelně vážně.
Touto kapitolou uzavírám příběh. Tak nějak to není šťastný a ani smutný konec. Můžete si to přebírat po svém.

Každopádně vám děkuji za podporu.

Love you all💕💕