It's all in the stars (Minchan)

Trochu zamyšlení nueškodí

Chan i malé kotě spolu seděli na zahradě a sledovali, jako okolo nich poletuje motýlek.
Princezna asi nebyla úplně jedna z těch, kteří by se hnali za pohybem. Jen seděla a neustále hybala hlavou. Stejně tak i Chan.

Byl další den a též další den bez Minha. Nevěděl co dělá.
Nevěděl jak se má. Prostě nic. Od jejich kontaktování uběhly dva dny. Ani jeden se druhému už neozval. Starší jen věděl, že by se Minho měl za dva dny vracet. Kam? To sám nevěděl. Jen pevně doufal, že k němu.
Možná byl naivní, že slepě věřil, ale nic jiného mu nezbývalo.
I kdyby si měl před mladšího kleknout na kolena a s pláčem prosit. Byl tak zoufalý, že by klesl až tak hluboko.
Proč jen tenkrát nebyl trochu silnější a nepostavil se rodičům?
Mohl se Minhovi vyznat a u tvrdit ho, že jsou jeho city opětované, že si s ním jen nehraje.
Jenže na tohle je značně pozdě.

Slunce bylo nejvýše co mohlo. Bylo pravé poledne a začalo se oteplovat. Jaro by se mělo zachvilku měnit v léto.
Chan bezmyšlenkovitě koukal před sebe na plot a hladil kotě na svém klíně.
Minho by měl určitě radost kdyby ji viděl, že?
Sám si přál kočku a teď ji má Chan jako společnost.

Popravdě, když není s Changbinem, tak je úplně sám. Nelíbil se mu ten pocit. Když Minho žil v nevědomosti, tak měl aspoň někoho po svém boku. Teď se musí uspokojit s němou tváří. Ale také dobré, Princezna si navykla spát s ním. Starší se sice občas boji, že jí zalehne, ale ona se většinou někam odkutálí.

„Chane!” do útrob domu se ozval mužský hlas. Starší sebou cuknul a otočil se. Nebyl si jistý tím, kdo to je. Ale jedno věděl jistě, Minho to určitě nebude.

„jsem na zahradě!” Chan zavolal zpátky a ani se nehnul z místa. Prostě zůstal sedět na trávníku a mazlil kotě.

„takže už hledáš odreagování i na zahradě, jo?”

„kde jinde? Nemám co dělat” Chan pokrčil rameny a konečně otočil hlavu na osobu, která si vedle něj právě sedla. Changbin.
Kdo taky jiný, že?

„můžeš se jít bavit. To je větší odreagování. Nemyslíš?” Changbin se snažil už nějaký ten den vytáhnout Chana ven. Ovšem mu to nějak nejde. Starší se zasekl a řekl, že do společnosti opilých lidí teď rozhodně nepůjde. Bál se, že by udělal nějakou blbost a tím by Minha ztratil napořád. Už teď v něm kvetla nejistota. Nevěděl na čem je. Navzájem si chyběli, jen mladší nechtěl zatím udělat rychlý závěr. Mohl by si tak ublížit a Chanovi taky. Nebyl ten, který by se jen tak sbalil a odjel někam za hranice. Čtyři roky se neozval a pak se zjevil, jako nějaký přízrak.

„Bine, nemám náladu na to, abych šel chlastat. Jsem rád tady. Nic mi tu neschází”

„ani Minho ne?”

„ah, pomlč. Co mám dělat, aby sem přišel? Aby se vrátil a dal mi šanci? Udělal jsem hroznou blbost a místo toho, abych si s ním promluvil hned, jak jsem se vrátil, jsem dělal tajnosti. Musím být asi padlý na hlavu” Chan si promnul obličej. Byl naprosto zoufalý. Netušil co dělat.

„pamatuješ si slova té veverky?”

„myslíš, že jsem takový blázen, že si povídám se zvířatama a rozumím jim?”

„Chaneeee. Já myslím Jisunga. Minhův nejlepší kamarád. Pamatuješ si, co ti řekl ten den v kanceláři?” Bin věděl, že něco takového přijde, ale nenechal se odradit. Věděl, že měl Jisung pravdu
„pakliže chceš Minha dostat zpátky, zkus si vzpomenout, co měl rád když jste byli kamarádi. Co jste spolu dělali a to všechno. Vrať mu vzpomínky a pomoc mu zjistit, jestli k tobě cítí stále to samé. Pomoc mu zjistit, jestli tě ještě miluje. Nenech ho v tom samotného. Právě tyhle dva týdny jsou pro něj nejhorší. Musí neustále přemýšlet a zjišťovat, co všechno se změnilo. Chane, on potřebuje tvoji pomoc. Proč tady teď sakra sedíš a neplánuješ, co dělat abys mu ulehčil? Promrhal jsi skoro dva týdny, ty pako”

„možná máš pravdu, ale co všechno měl rád?”

„bože. Chane byl jsem s ním pečený vařený já, nebo ty? Mysli” Changbin se narovnal a začal lehce pátrat v paměti, aby staršímu pomohl. Už si zvykl, že když je Chan zoufalý, tak nedokáže sám myslet. Nebo aspoň ne racionálně
„zábavný park. Tam jste přece oslavili jeho narozeniny”

„pravda” Chan si povzdechl. Byla to šťastná vzpomínka. Nehledě na to, že ten bílý králík leží v pokoji na posteli protože si ho Minho s sebou do Busanu nevzal.

„několikrát jste spolu někam šli. Ať už to byl jen park a zastávka na zmrzlinu. Maják v Busanu, v téhle době tam budou krásně vidět hvězdy. Což mi připomíná tu blbou zeď” Bin si pomlaskl.

„jak o ní víš?” Chan na něj koukal lehce zmateně. Myslel si, že kromě Minha to nikdo neví

„jak? Je fakt, že jsi mi o ní neřekl, ale Jisung jo. Minho se mu musel přiznat, kam po nocích chodí. Protože do školy chodil unavený a nevyspalý. Takže to z něj ten veverčák vytáhl. No a pak se to dostalo ke mně. Navíc, řekl jsi mi, abych na něj dával pozor. Dělal jsem vše, co jsem mohl”

„koukám, že v jeho životě se nic neutají”