It's all in the stars (Minchan)

"měl by ses oženit"

„kam ses tak vyfikl?" Minhova máma na něj koukala mezi dveřmi. Ani ho nepozdravila a Minho to naopak nestihl. Krásné přivítáni, že? Brunet si povzdechl a připadal si dost blbě. Copak se nikdy neoblíkal slušně? Vždycky. No občas měl ty své chvilky, ale to každý, ne?

„byl jsem v práci, navíc je to naprosto normální oblečení" Minho vešel dovnitř a sundal si boty. Naprostý zvyk u rodiny Lee. Vejdeš do útrob bytu v botách, jsi minimálně v bezvědomí. Minhova matka to neměla a stále nemá ráda. Neustále něco uklízela a chtěla aby to zůstalo čisté.

„oh, to musí být nějaká prestižní práce" paní Lee pokývala uznale hlavou a odešla do kuchyně s Minhem za zády.

„ahoj tati" Minho pozdravil svého otce který už seděl u stolu a čekal. Lee starší zvedl hlavu ke svému synovi a s lehkým úsměvem na něm mávl.
Minho se posadil naproti a i tak byl značně nervózní. Tyhle obědy nikdy nepřinesou nic dobrého. Copak mohl Minho dneska asi tak očekávat?

„tak povíš nám, kde to vlastně pracuješ?” Minhova máma před ně dala talíře s jídlem a vzápěti si sedla taky.

„oh, není to tak dlouho, co se tady otevřela jedna nová a dost velká společnost. Dělám asistenta ředitele”

„je to tak? Koukám, že jsi se nám pěkně posunul” brunetův otec toho nikdy neřekl nějak moc. Byl na svého syna pyšný ve všech směrech. Bylo jedno jestli měl slabé chvilky, ale stále dělal co mohl.

„hmm” Minho pokýval hlavou a pustil se do jídla. Žaludek měl sice sevřený, ale nikdy neodmítnul jídlo od své matky. Byl to takový paradox. Věděl, že přijde nějaké nepříjemné téma, ale i tak si její jídlo užíval.

Po nějaké době, kdy všichni jedí a po místnosti se rozléhá jen zvuk cinkání příborů o talíře, se brunetova máma rozhodla promluvit. Právě teď začalo to nepříjemné, co si Minho myslel, že už nepřijde. Mýlil se, nemohlo se to obejít bez nějaké narážky, nebo něčeho takového.
Jenže Minho se snažil se držet zuby nehty, aby se nervově nezhroutil, nebo něco takového. Už jen to, že si něco vyslechne, není moc dobré a teď zjistíte proč

„měl by ses oženit a konečně se usadit” paní Lee se na Minha ani nepodívala, ale všichni věděli, že mluví na svého syna. Nikdo jiný tu přece nebyl, kdo by se měl oženit

„mami” Minho byl v šoku, příbory položil na talíř a koukal na ni, jako kdyby spadla z Marzu
„je mi teprve dvacet dva, nemám důvod se usazovat v tomhle věku”

„tak by sis měl aspoň najít přítelkyni, neměl bys být sám. Pak by sis ji mohl vzít”

„vždyť víš, že se to nikdy nestane. Už jsme se o tom bavili” brunet si povzdechl. Věděl, kam tohle mířilo a vůbec se mu to nelíbilo

„Chan, co? Vždyť tě tu nechal, navíc je to dlouho. Zapomeň na něj, stejně to bylo jen chvilkové poblouznění. Měl bys mít pořádný vztah se ženou, vzít si ji a mít s ní děti”

„je jiná doba mami. Takhle to teď nefunguje. Navíc si nechci hledat přítelkyni, už se s někým scházím” samozřejmě, že jí Minho lhal, ale co měl dělat? Nemohl se nechat takhle uzurpovat

„s kým?” oba jeho rodiče se na něj zvědavě podívali. Měl jim to říct? Měl znovu zalhat? Stejně už to dělá, ne? Ale musí do toho tahat svého šéfa? Uh, chtěl se mu chvilku vyhýbat, ale nakonec se bude muset zblížit a asi si být konečně jistý tím, co má přímo před sebou

„s Chanem”

„s Chanem? On je tady? Proč jsi něco neřekl?”

„není to tak dlouho, co jsme se znovu potkali. Je to asi měsíc” Uh a lži se nám začnou jen nabalovat a nabalovat, až z toho bude muset udělat realitu

„řekni mi Minho. Vážně ho máš ještě rád? Je to taková doba a vypadalo to, že ti dost ublížil” brunetův otec se na něj koukal s něhou ve tváři. Minho měl svého otce rád. Byl nadšený, že aspoň někdo na něj tak netlačí

„mám a vím, že mi ublížil. Jen, já ho prostě nemůžu dostat z hlavy” Minho si povzdechl. Jak dlouho ještě bude muset snášet ten tíživý pocit na hrudi? Měl by si s Chrisem asi sednout a popovídat si. Mít konečně tu jistotu, že je všechno, jak má být.