It's all in the stars (Minchan)

Nabídka

„jsme tady” Chris zastavil auto na příjezdové cestě k jeho domu. Minho nakoukl z okýnka a div mu nespadla čelist. Ale co se dalo čekat, že? Když ho viděl poprvé v baru, tak se vracel z nějaké pracovní schůzky. Byl ležérně oblečený a vypadal sakra dobře. Jak by to asi vypadalo, kdyby byl ze stejného bytu, jako je Minho.
Rozhodně by to bylo divné
„budeš jen tak koukat, nebo půjdeme dovnitř? Čím rychleji opustíme auto, tím dříve můžeš jít spát”

„ah, jo jasně” Minho odepnul pás a vystoupil z auta. Byl naprosto ohromen tím co viděl a cítil se naprosto hrozně. Chris byl snad jen o rok starší a měl tohle. Uvnitř Minha se ukrýval divný pocit, nevěděl jestli tu chtěl být a už vůbec nevěděl, jestli chtěl mít po svém boku někoho bohatého. Nechtěl být ten, na kterého se každý dívá, že nic nemá a snaží se tahat z ostatních.

„něco se děje? Vypadáš mírně nesvůj” Chris si prohlédl Minha, který byl jaksi bledý.

„je mi fajn, jen jsem unavený. Toť vše, nedělej si starosti” Minho nasadil lehký úsměv a snažil se přesvědčit staršího, že mu opravdu nic není

„dobře. Tak pojď” Chris se rozešel ke vchodovým dveřím, ale neslyšel za sebou kroky, proto se zastavil a otočil. Minho stál na jednom místě a ani se nehnul
„copak tvé tělo už spí?” starší se za ním vrátil, chytl ho za zápěstí a táhl ke dveřím, aby mohli už konečně vejít a odpočinout si.
Chris odemknul a popostrčit mladšího dovnitř, aby za níma mohl zavřít a zamknout
„opravdu se tváříš, jako kdybych tě unesl” starší pokroutil hlavou a sundal si boty. To samé udělal Minho, který by teď nejraději ležel ve své posteli a spal by. Měl se na nějaké hvězdy vykašlat.

„taky to skoro jako únos je. Už jsem mohl spát ve své posteli” Minho si odfrkl a odvrátil hlavu od Chrise, kterému to očividně přišlo vtipné, protože se jeho smích zarýval mladšímu do uší

„není to únos, jen budeš spát tady. To ti přece neublíží. Každopádně, kromě práce, co máš zítra v plánu?”

„do oběda jsem v práci, pak se vracím domů se převléct a jdu do tanečního studia. Tam jsem obvykle dost dlouho, no a pak mám směnu v baru” vůbec to nebylo náročné, ale Minho už byl zvyklý

„ah, co takhle pročistit tvůj rozvrh?”

„hmm? To nejde, musím přece chodit do práce a tancuju rád” Minho si nebyl úplně jistý tím, co Chris myslel. Nedávalo to smysl. Proč by měl pročistit svůj rozvrh? Už to takhle najakou dobu dělá. Není důvod, něco měnit

„pravda pravda” Starší pokýval hlavou
„víš, ale hledám asistenta. Tak kdyby jsi chtěl”

„nehodím se na to. Navíc na to nemám školu. Nedodělal jsem ani vysokou”

„řekl jsem snad nějaká kritéria?” Chris nadzvedl levé obočí

„ne”

„tak vidíš. Je to nabídka, která se ti jen tak nenaskytne a během toho si třeba můžeš plnit své sny. Budeš mít více času na sebe. Ale jak říkám, jen kdybys chtěl” starší pokrčil rameny. Měl tolik důvodů mladšímu pomoct, ale ani jeden nechtěl tahat ven
„máš řidičák?”

„mám, jen nemám auto” Minho se poškrábal na zátylku a nervózně přešlápl z nohy na nohu

„to je vedlejší. No, dávám ti dvacet čtyři hodin na rozmyšlenou. Zítra má začít nábor na asistenta. Pakliže se rozhodneš, nic takového nebude a já aspoň budu mít po boku někoho, koho znám”

„znáš?” Minho se zamračil. Vždyť se tak dlouho neznají a vždy spolu mluvili jen chvilku

„aspoň částečně. Na té práci není nic složitého. Stačí když uposlechneš každého slova a uděláš co máš” Chris viděl, že to Minhovi šrotuje hlavou. Viděl jakýsi lehký náznak toho, že by to vzal, ale kdo ví
„nebudu na tebe tlačit. Ukážu ti pokoj a můžeš jít spát. V kolik zítra začínáš?”

„v osm”

„dobře, odvezu tě tam”