It's all in the stars (Minchan)

Souhvězdí malého medvěda a Velkého psa

Minho přišel po práci domů a padl únavou do postele. Neměl ani sílu něco pro sebe udělat. Neměl ani sílu přemýšlet a už vůbec neměl sílu jít ven se dívat na hvězdy.
Lampička vedle postele byla rozsvícená a ozařovala Minhovo unavené tělo.
Téměř jako tělo bez duše. Minho nebyl schopný se více hýbat. Byl unavený z tancování a ještě z práce. Občas se ptá sám sebe, proč si život tak moc komplikuje. Jenže pak zjistil, že když se unaví, není schopný přemýšlet. Není schopný se litovat a naopak by jen spal a spal. Nic jiného
(a/n: ME)

Bylo už dávno něco po půlnoci a se zavrtal pod teplou deku, aby mohl v klidu spát a ráno, aby byl schopný něco dělat. Nebo aspoň vypadat trochu jako člověk.
Nehledě na to, že v osm mu začíná směna ve večerce. Což má jako vedlejšák k práci v baru. Nikomu o tom samozřejmě neřekl. Nikomu neřekl, že je na tom tak moc špatně, že potřebuje dvě práce, aby byl schopný žít normální život. Teda aspoň ten život, který teď žije. Bylo až zvláštní, že si nemohl najít pořádnou práci. Nemohl si dovolit ani pěkný byt a co víc, nechtěl se vracet k rodičům. Řekl, že se postaví na vlastní nohy, tak se teď snaží nezakopnout a nespadnout na hubu.

Minho zavřel oči a tušil, že brzo usne. Hodně brzo, nebude potřebovat ani počítat ovečky.
A opravdu, s myšlenkou na to, že musí brzo vztávat, aby šel do práce, usnul.

☆

„vidíš tamhle to? To je souhvězdí štíra” Chan ukázal na noční oblohu a Minho ho následoval. Na tváři se mu rozlil lehký úsměv, když sledoval několik hvězd, které tvořily ono souhvězdí
„není sice vidět celé, ale je tam. Stejně, jako ty tady” těchhle pár slov dokázalo Minhovi rozbouchat srdce rychleji, než je u zdravého člověka normální.
Svůj pohled přesunul z nebe na Chana, který na něj taktéž koukal. Byl to zvláštní pocit, který Minha doslova obklopoval, přesto zůstal tak, jak je. Nepřestává na Chana koukat

„a kde je souhvězdí vah?”

„souhvězdí vah?” Chan ztočil svůj pohled zpět na hvězdy a trochu se zamyslel
„to je tamhle, hned vedle štíra. Akorát není moc vidět. Ale když najdeš štíra, tak najdeš i váhy. Jasný pravidlo” Chan se uchechtl, přesto zapomněl ukázat na místo, kde by se jeho souhvězdí mělo nacházet

„ukážeš mi ho?” Minho se zeptal, když úplně ztratil polohu štíra, takže by nebyl schopný najít váhy

„oh, jasně. Zapomněl jsem” Chan se nervózně poškrábal na zátylku. Což Minho uznal za roztomilé.
Za nedlouho už ale mohl koukat na dvě souhvězdí, která byla vedle sebe stejně, jako oni dva.
Seděli spolu na zdi, která dělila město od louky a společně sledovaly hvězdy.

„jednou až umřu, chci být jasná hvězda stejně, jako tamhle ta” Minho ukázal na nejjasnější hvězdu na obloze. Tedy aspoň pro něj

„chceš být stejně jasný jako nejjasnější hvězda souhvězdí malého medvěda?” Chan se podíval tam, kam ukazoval Minho

„jo... Má jméno?”

„Severka, nebo Polárka. Jak chceš”

„oh” mladší pokýval hlavou a dál sledoval nebe

„Minho.... Jestli někdy odejdu, chci abys na nebi hledal tu úplně nejjasnější hvězdu. Když se na ni podíváš, aby sis na mě vzpomněl... Vždy hledej tamhle tu hvězdu..... Sirius.... Protože i v těch nejhorších časech, kdy tu s tebou nebudu moct být, abych tě podpořil, tak chci aby pro tebe aspoň zářila tahle hvězda. Aby ti ukázala světlo a směr”

☆

Minho si to neuvědomoval, jak by taky, ale po tvářích mu tekly slané a teplé slzy. Spal naprosto tvrdě, ale i přesto se mu do snů zamotala vzpomínka. Ta vzpomínka, které nikdy nepřikládal moc váhu, než by mu mohlo dojít, že mu Chan naznačoval jeho brzký odchod.