It's all in the stars (Minchan)

Vžití do Minhovi role

„takže pokud jsem to dobře pochopil. Tedy, podle toho, co mi tu říkáš. Minho tě prokoukl a odjel”

„říkáš to dost drasticky” Chan zaklonil hlavu a povzdechl si. Na místo asistenta teď musel dosadit Changbina. Nechtěl hledat někoho jiného, byla by to ztráta času.
„ale máš pravdu”

„a vlastně ani nevíš, jestli se vrátí”

„jestli se vrátí ke mně. Sem do Seoulu se vrátí, ale nevím jestli do mého domu” Chan ho doplnil.
Když se ráno probudil, tak zjist, že Minho je už pryč. Uvnitř sebe hrozně doufal, že si to mladší rozmyslí a zůstane.
Jenže když ho nenašel, tak zjistil, že se probudil do reality.

„víš proč to udělal? Zamysli se” Changbin upřeně koukal na staršího. Vypadalo to, jako kdyby úplně netušil, za jakým účelem to Minho udělal

„chtěl pauzu”

„to není ono hyung. Udělal to z jednoho prostého důvodu. Poslouchej” mladší se postavil a šel blíže ke stolu, kde sedí Chan
„představ si, že jsi do někoho zamilovaný. Nikdy mu to neřekneš, protože se bojíš odmítnutí. Hlavně protože je to tvůj kamarád a nechceš o něj přijít”

„no?”

„ah... Myslel jsem si, že to pochopíš hned. Nevadí..... Celou dobu potlačuješ city, i když tě ten tvůj kamarád několikrát políbil a flirtoval s tebou. Ovšem, nikdy s tebou nesdílel stejně city. Nebo jsi o jich aspoň nevěděl.... Jsi bezhlavě zamilovaný a čekáš kdy s ním budeš moct zase být. Jestli se něco stane. Tvůj kamarád tě ve všem podporuje a dodává pocit bezpečí, ty se zamilováváš víc a víc, ale stále nechceš ukázat své city, i když jsi pro okolí očividný... Chápeš kam tím mířím?” Changbin se s nadějí podíval na Chana. Starší není hloupý, jen mu všechno dýl trvá. Nebo aspoň to, co se motá okolo tohohle

„ne ta úplně” starší zavrtěl hlavou a Bin si poraženě povzdechl

„tak poslouchej dál” Chan jen kývnul a čekal, až bude mladší pokračovat
„na to aby jsi se dostal ze stavu, se kterým nemůžeš nic moc dělat, tak chodíš tancovat. Zaprvé, baví tě to a zadruhé, jsi v tom dobrý. Tvůj kamarád tě podporuje. Vlastně je ta největší podpora. Celé tohle zaviní, že se stále zamilováváš víc a víc.
Jeden den, za ním přijdeš a řekneš mu, že máš soutěž v tanci a zeptáš se, jestli tam přijde. Po zjištění, co je to za den, ti na to kývne a ty jako zamilované pako s radostí odhopsáš. Po nocích dáváš všechno úsilí, aby tvoje vystoupení bylo co nejlepší a tvůj kamarád na tebe mohl být pyšný. Nespíš, ale snažíš se vypadat stále odpočatý. Jenže.... Den před vystoupením, za tebou přijde. Nevíš co čekat, protože jeho obličej je nečitelný. Co ti ten kamarád řekne? Že musí odjet. Auto už na něj čeká a tobě říká, abys na něj nezapomněl a že se za tebou vrátí. Ty nechceš aby odešel, ale on musel. Poslední co vidí, je jak se hroutíš, jak brečíš a nechceš aby odjel. Dostal jsi se na pokraj hysterie a jen slyšíš, jak auto odjelo. Tvé tělo se sesune na zem a jediný, kdo tu pro tebe je. Je osoba, která k tobě něco cítila, ale chtěla ti zůstat na blízku, proto se rozhodla pro variantu kamarádství. Jak se teď cítíš?”

„divně” Chan s lehkým zamyšlením odpověděl

„divně? Tak poslouchej dál... Druhý den jdeš a v naprosto hrozným stavu jdeš vystoupit. Koneckonců to dopadlo dobře. Měl jsi se o koho opřít, když osoba, kterou miluješ je pryč. Dál trénuješ a snažíš se v klidu dodělat školu. Neustále přemýšlíš nad osobou, která ti ukradla srdce. Nechceš zapomenout a jen čekáš až se vrátí. Každou noc brečíš, nevíš co dělat a máš jen jediné přání, aby se vrátil. Když se rozhodneš, že ho kontaktuješ, tak zjistíš, že telefonní číslo neexistuje. Veškeré účty na sociálních sítích jsou zrušené. Nevíš kam odjel. Nevíš nic. Co tedy uděláš? Jdeš za jeho nejlepším kamarádem a snažíš se to zjistit od něj. Pokaždé ti ovšem řekne, že nic o něm neví asi tak stejně, jako ty. Proč? Protože mu slíbil, že nic neřekne? A proč?
Protože chtěl, abys na něj zapomněl, i když ti řekl opak”
Changbin celou dobu pochodoval po místnosti a každou důležitou informací zvýraznil nějakým podtonem.
„čekáš čtyři roky a on se pak ukáže...” Bin pokračoval
„ovšem jako cizí člověk... Změnil se, zmužněl, no asi tak stejně jako ty. Hlavu máš plnou vzpomínek na pubertálního kluka, takže si neuvědomuješ náhlou změnu a bavíš se s ním, jako kdyby to byl cizí člověk. Zatímco on tě poznal. Nic o sobě neříká a jen se snaží z tebe tahat tvoje vzpomínky. Proč? Protože je zvědavý a nakonec zjistí, že jsi na něj nezapomněl. Nakonec skončíš u něj v domě a pracuješ pro něj. Zjistíš, že sice jeho jméno je jiné, ale příjmení je až moc povědomé. Takže začneš zkoumat. Na co přijdeš? Že osobu, na kterou čekáš čtyři roky, máš pod nosem. Přijdeš si slepý. A co ti on nakonec řekne? Že si myslel, že jsi zapomněl a že si k tobě chtěl najít cestu zpět. Jen ti celou dobu lhal. Celý zatracený měsíc ti nic neřekl”
Changbin měl plné zuby toho, že tohle celé musel vidět. Sice se s Minhem moc nestýkal, ale dával na něj pozor. Aspoň teda pro Chana. Koukal na něj z dálky a kontroloval ho, proto věděl tolik.

„fajn. Právě jsi mi popsal střední školu a ty zatracený čtyři roky. Pointa?”

„jsi slepý a hloupý Chane” Changbin se zastavil v chůzi u gauče a posadil se. Myslel si, že to staršímu docvakne dříve
„pointa celého toho je, že si není už tolik jistý svýma citama k tobě. Snažil jsem se tě uvést do jeho situace. Představ si, že s ním sedíš pod hvězdám a řekne ti, že jednou až odejde, tak chce, aby sis na něj vzpomněl vždy, když se podíváš na hvězdy.... To je přesně tvůj případ. Chtěl jsi, aby nezapomněl, ale uvnitř sebe jsi v to doufal. Doufal jsi, že na tebe zapomene a bude se mít faj. Není to tak. Čekal a myslel na tebe”

„chces mi teda říct, že se nutil, aby na mě nezapomněl?”

„něco takového, Chane. Miloval tě, takže to je normální. Snažil se věřit tomu, že se zachvilku vrátíš. Chodil koukat na hvězdy, aby na tebe nezapomněl. Jenže si musíš uvědomit, že ho začala zžírat nejistota. Pakliže zjistí, že už k tobě nic necítí a jen si myslel, že ano, tak je konec. Už se k tobě nevrátí” není BinBin chytrý mladík? Věděl, že teď tak trochu Chana zamotal, ale říkal mu pravdu. Teď je na něm, jak to pobere

„měl bych ho přesvědčit?”

„ne. Netlač na něj. Když se rozhodne, že tě už nemiluje, tak ho nech jít. To je to, co jsi chtěl, když jsi odjel. Chtěl si, aby žil dobrý život i bez tebe”

„co mám teda dělat?” Chan začínal být nesvůj. Strach ho obklopoval a nevěděl, jak tohle může skončit. Bylo to jako kudla do zad. Kterou si samozřejmě nachystal sám a jen nechal ostatní, aby udělali tu druhou půlku

„čekat. Dej mu prostor”