It's all in the stars (Minchan)

"jdi domů"

Minho opustil výtah a s Changbinem po boku, se dal vstříc dlouhé chodbě. Na konci se nacházely dveře s cedulku, která oznamovala, že kancelář patří řediteli firmy. Minho se snažil zhluboka dýchat, aby neudělal žádný kopanec.
Musel si to ujasnit. Nehledě na to, že o víkendu Chana opravdu potřebuje. Už nemohl dál lhát.

Brunetovi naběhla husí kůže, když slyšel, jak unaveně Chan zní. Něco řešil po telefonu a Minho stál stále za dveřma.
Starší zněl ne jen unaveně, ale i naštvaně.
Což Minho brzy zjistil taky.

Lehce zaklepal na dveře a bez vyzváni vešel. Okamžitě dostal studenou sprchu v podobě Chanovy zloby.

„říkal jsem, ať mě nikdo nechodí obtěžovat!!!. Čemu jste na tom nerozuměli?!!” Chan se od okna zlostně otočil ke dveřím, kde stál Minho. Své emoce se snažil schovat. Lhal by, kdyby se ho to nedotkl. Jeho obličej teď vypadal chladně a byl jako kámen.
Jak krásné to bylo přivítání. Brunet takhle staršího ještě neviděl. Nikdy se na něj neosopil, proto se snažil neukázat, jak moc slabý je.

„taky ti přeji dobré ráno” Minho za sebou zavřel dveře a šel si sednout na gauč. Stále byl Chanův asistent, takže by měl být k ruce. Tohle místo se zdálo, jako nejlepší.
O Chana za tu dobu, než se posadil, nezavadil ani koutkem oka. Možná by se rozbrečel, těžko říct.
Nechtěl se dívat na ten naštvaný obličej.

„Minho... Já.... Odpusť, nechtěl jsem”

„oh, to je fajn. Každý má nárok na to, se zlobit a být bez nálady. Na mě vůbec neber ohledy” mladší mávl rukou a vzal si ze stolku tablet, na kterém obvykle otevírá Chanův rozvrh, nebo ho upravuje. Každý zápis vedl sem.
„máš dneska celkem volno, měl bys jít domů a prospat se”

„nemůžu, mám práci” Chan se posadil na svoji židli za stůl a upiral zrak na mladšího

„nemáš. Tvůj den je takřka prázdný, nemusíš tu dneska být”

„půjdeš semnou?” naděje v Chanově hlase byla slyšitelná na míle daleko. Opravdu moc si přál, aby s ním Minho šel, ale ne vždy je všechno perfektní

„ne. Mám schůzku s Jisungem”

„ah” Chan udělal chápavý výraz a snažil se tvářit, že mu to nějak nevadí. Opak byl pravdou.
Mrzelo ho to. Minho to věděl, viděl to. Starší nebyl dobrý ve schovávání svých emocí. Každý jeho čin, nebo jen mluva napovídali tomu, jako má Chan náladu.
Bylo až nemožné, aby si toho někdo nevšiml.

„měl by sis odpočinout. Changbin mi řekl, že jsi měl včera schůzku a vrátil jsi se dneska ráno. Kašli na to a jdi domů”

„nemůžu jen tak odejít”

„ale ano můžeš” Minho se zvedl z gauče. Přešel k věšáku, kde měl Chan bundu. Vzal ji a šel za starším. Toho za ruky vytáhl na nohy a pomohl mu obléct se.
„žádné výmluvy. Neměl by ses tak přemáhat, za to ti práce nestojí”
Minho mu dal do kapsy klíče, peněženku a telefon. Ještě se podíval, jestli je tu něco, co si s sebou Chan obvykle bere a táhl ho z kanceláře
„řeknu Changbinovi, aby tě odvezl. Nebudeš teď řídit”

„to přece ještě zvládnu”

„jo a usnout za volantem taky. Vidím, že jsi unavený. Neštvi mě.... Changbine!!” Minho křikl na chodbě a čekal, až se mladší objeví. Což netrvalo dlouho, protože byl hned vedle v kanceláři

„jo?”

„odvez ho domů a dohlédni na to, aby šel spát”

„přijdeš si to zkontrolovat hyung?” Bin se ušklíbl a Minho se jen zamračil. Už v autě mu řekl, aby o tom, že se vrátil, pomlčel.

„ne. Věřím ti, tak mě nezklam” Minho poplácal Bina po rameni a v zápětí je vyhnal, aby se déle nezdržovali. Brunet úlevně vydechl a mohl si jít v klidu zase sednout. Sám byl ještě unavený, ale to už není podstatné.
Měl v plánu napsat Jisungovi, že přijde dříve. Nehodlal tu být ani on sám. Takhle si zařídil den volna navíc.
Telefonáty, které by měl zvedat Chan, nebo on, přesměroval na recepci, kde mají za úkol oznámit, že šéf momentálně není v dosahu a on mohl konečně odejít.
Věděl, že nedělá dobře. Ale nějak to zařídit musel, aby nebyl problém.

Ještě skočil odevzdat do účtárny nějaké papíry, na které čekali. Pokecal jako obvykle s paní, co tam sedí, no a pak už mohl opustit budovu.

Udělal všechno potřebné, aby se mohl vypařit.
A už jen doufal, že Bin Chanovi nic neřekne. Chtěl si to vyřídit večer sám. Nevěděl, jestli jeho rozhodnutí bude správné, ale aspoň se nějak posunou. Sice ne dobrým směrem, ale nebudou na mrtvém bodě.