KRÁSNÝ OMYL

Restaurace

Mery dojela domů s brekem. Co mohla čekat. Znala Davida jeden jediný den, teda spíš noc... a přesto tuhle reakci nějak čekala. Večer přišly holky na víno a všechno to probraly. Mery skoro celý večer brečela a nemohla přestat. Ráno se probudila s oteklýma očima a vstala do práce. Hodila na sebe oblečení trochu se namalovala a šla. 

Davidův pohled

Byl jsem připraven to vše napravit, i když jsem zatím nevěděl jak. Malou jsem odvezl do školky a vzal jsem si v práci volno. Nasedl jsem do auta a jel do Rubavy. Ano. . do Rubavy. Do města, na které mám nejhorší vzpomínky. Zaparkoval jsem před nemocnicí a opatrně vstoupil na urgent. Hned jak jsem udělal první krok tak jsem ji uviděl. Byla smutná, měla červené oči, ale i přes vše byla pořád krásná. Přišel jsem k pultu blíž a odkašlal si. Teprve až teď zvedla hlavu.

M: ,,Davide?"

D: ,,Ahoj.. já to.. potřeboval bych ti něco vysvětlit, máš chvilku?"

M: ,,Teď jsem v práci a nevím jestli jsi mi to nevysvětlil dost jasně už včera." Viděla jsem jak zpoza rohu vykukují holky a poslouchají, tak jsem na ně rychle ukázala ať zmizí.

D: ,,Mery prosím, nech mě to vysvětlit. Já samozřejmě chápu, že jsi na mě naštvaná a máš na to právo, ale prosím." Udělal jsem na Mery ty svý oči a doufal, že povolí.

M: ,, No dobře, ale potřebuju si něco zařídit." Zvedla jsem mobil a vytočila Jirku. To je primář urgentu a něco jako můj strejda. Znám ho od malička. ,,Ahoj Jirko, máš na mě chvilinku?"

Ji: ,,Ahoj Mery, zrovna se chystám jít pro něco do bufetu, tak se stavím. Dej mi minutu."

M: ,,Dobře a nespěchej." 

Ani ne do svou minut se Jirka objevil na příjmu. 

Ji: ,,Davide... no nepovídej, co tady děláš?"

D: ,,Čau Jirko.." Obejmuli jsme se a poplácali po rameni.

M: ,,Co to..vy dva.. jak se vy dva znáte?"

Ji: ,,Davidův táta Karel je můj spolužák a kamarád. Známe se už moc moc dlouho."

M: ,,Aaaha."

Ji: ,,Co jsi potřebovala?"

M: ,,Já bych si potřebovala něco zařídit a chtěla jsem tě poprosit jestli si nemůžu vzít do konce dne volno."

Ji: ,,Ty chceš volno ? Dobrovolně?"

M: ,,No ano..ale jestli to nejde tak.."

Ji: ,,Samozřejmě, že to jde.. jenom mě to překvapilo." Usmál se na Mery. ,,Tak běž, nějak to zařídím."

M: ,,Děkuju." Šla jsem k sobě do kanceláře a šla jsem se převléct. David na mě čekal před kanceláří. ,,Můžem" Odpověděla jsem mu nervózně když jsem vyšla.

D: ,,Sluší ti to." Usmál jsem se.

M: ,,Děkuju." Překvapilo mě to, ale potěšilo.

David s Mery dorazili do nějaké nedaleké restaurace a objednali si jídlo.

M: ,,Poslouchám."

D: ,,Takže... nejprve bych se chtěl omluvit. Reagoval jsem pod tlakem, utlumení a ublížil jsem ti. Nechci se vymlouvat a uvědomuji si to. Taky je tady další věc. Julinčina matka.. chodil jsem s ní asi měsíc a otěhotněla. Chtěla jít na potrat, ale já jsem ji přemluvil aby nešla, teda spíš moji rodiče. V těhotenství pila a i něco brala. Nakonec mi slíbila, že s tím přestane a budeme se spolu o malou starat. V den, kdy se Julie narodila podepsala reverz a odešla. Už jsem ji nikdy neviděl a ani ji nechci vidět. 

Co David navrhne ?