KRÁSNÝ OMYL

Černý flek

M: ,,Julisku co kreslíš?"

J: ,,Obrázek."

M: ,,A ukážeš mi ho?"

J: ,,Teď ne.. ještě to není hotové."

M: ,,Aha." Mrkla jsem na Davida a ten si sednul za mnou. Trošku potišeji jsem se ho zeptala. ,,Co jí je? Od té doby co jsme přijeli je nějaká divná."

D: ,,Já nevím."

M: ,,Nežárlí třeba ?"

D: ,,Ne to ne.. spíš..."

M: ,,Co spíš...?"

D: ,,No asi jsem něco trošku pokazil.... Ptala se mě jestli jsme ji taky zapíjeli jako Martínka a já ji řekl, že ne, protože jsme se o ni museli starat..ona se mě zeptala proč se o ni nestarala její maminka a já ji řekl, že odešla. Nějak si vydedukovala, že ji neměla ráda a od té doby je taková smutná."

M: ,,Daví... to jsi ji neměl říkat. Teď si bude připadat nechtěná."

D: ,,Ale Já ji řekl, že je důležité, že má tebe a ty ji Miluješ."

M: ,,To sice ano, ale ona ví, že nejsem její máma."

D: ,,Hmmm." Věděl jsem, že jsem to asi pokazil, ale nevěděl jsem jak z toho ven.

M: ,,Nebuď smutný... víš co? Musíme se ji věnovat úplně stejně jak malému, nesmí se teď cítím odstrčená a musí mít taky pozornost."

D: ,,Ale to nemůžeme zvládnout, věnovat oběma stejně velkou pozornost."

M: ,,Musíme." Podívala jsem se na Julču a pořád vypadala smutně. ,,Přebalíš ho prosím?"
Mrkla jsem na něj.

D: ,,Samozřejmě. Odpočívej."

David šel malého přebalit a Mery měla šanci si s malou promluvit.

M: ,,Pojď za mnou..."

J: ,,Teď kreslím."

M: ,,Tak mi to pojď ukázat. Dlouho jsme se neviděly."

Julie vzala papír a šla pomalu za Mery. Dala Mery do ruky obrázek a sedla si vedle ni.

M: ,,To jsi ty, tatínek, bráška a já?"

J: ,,Jo."

M: ,,A co je toto ?" Ukázala jsem na černý flek vedle Julie.

J: ,,To je ta maminka co ode mě odešla. Neměla mě ráda jako máš ráda ty brášku. A asi mě nikdo teď nebude mít rád, když máte miminko.. všichni se budou starat jenom o něj."

M: ,,Ne ne to není pravda. My tě přece s tatínkem máme rádi pořád stejně moc. A vždycky budeme."

J: ,,Jenomže ty nejsi moje opravdická maminka a nikdy mě nebudeš mít ráda tak jako Martínka."

M: ,,Miláčku já tě mám ráda úplně stejně jako Martínka. A to, že nejsem tvoje opravdická maminka nevadí. Mám tě ráda tak, jako kdybych byla. A všichni tě moc moc milujeme."

J: ,,Hmm." Smutně přikývla a sklopila
hlavu.

M: ,,Pojď sem." Julie si sedla za mnou a já si ji vzala do náručí. Kolísala jsem s ní ze strany na stranu a hladila ji po vlasech. Potom jsem ji dala pusinku na čelo a objímala ji. Cítila jsem, že ji tečou slzičky. ,,Neplakej zlatíčko."

J: ,,A a.. fakt mě budete mít rádi i když máte miminko?"

M: ,,Samozřejmě že ano. Slibuju." Pořad jsem ji objímala.

J: ,,Já tě mám taky ráda maminko. I tatínka a brášku, ale tu maminku co ode mě odešla tak tu ne."

Mery docházela slova. Nechápala, že tak malé dítě toho může tolik vnímat. Dál malinkou mazlila a snažila se ji dát co nejvíce lásky.

Bude mít malá s bráškou nějaký problém ?