KRÁSNÝ OMYL

Miluješ mě ?

Davidovi ta věta zněla celý zbytek dne v hlavě. Když dojeli k Davidovi, tak malou nachystali ke spaní a sami se šli připravit.

M: ,,Takže ti vážně nevadí, když ještě zůstanu?"

D: ,,Mery.. samozřejmě, že nevadí." Pohladil jsem ji po zádech.

Když se oba přesunuli do postele, Mery opět v Davidově tricku, tak si začali povídat.

D: ,,Tak nebylo to zas tak hrozné ne?"

M: ,,Ani ne... máš úžasnou rodinu."

D: ,,No.. nevíš jak jsou někdy otravní."

M: ,,Aspoň nějakou rodinu máš."

D: ,,Ty nemáš rodinu?"

M: ,,Máma mi umřela když jsem byla v pubertě. Bylo mi 15. Nikdy jsem se s tím pořádně nesmířila. Vlastně možná pro to chápu jak se malinká cítí. A táta... táta mě odepsal po tom co zemřel Ondra. To byl můj bratr. Vyčítal mi, že za to můžu já. Zachránil mě před jedním chlapem co mě chtěl znásilnit, ale ten ho pobodal. Byl to policista. Bohužel už se ho nepodařilo zachránit." Měla jsem na krajíčku. Bylo mi z toho moc smutno.

D: ,,Pojď sem." Přitáhl jsem si Mery k sobě a poradně ji obejmul . Cítil jsem, jak mi její slzy stékají po krku. Bylo mi ji neskutečně líto. Nikdy dřív se o tom nezmínila. ,,Už máš novou rodinu... máš nás a my tě neopustíme."

M: ,,Copak se to dá považovat za rodinu? Je to celé zvláštní a už mě to hrozně vysiluje."

D: ,,Mery ?"

M: ,,Co."

D: ,,Miluješ mě?" Mery se ode mě kousek oddálila a podívala se mi do očí. Sledoval jsem každý její lehký pohyb a hypnotizoval jsem její rty. Napjatě jsem očekával co odpoví. Sám jsem ani nevěděl co chci slyšet.

M: ,,Je jedno co odpovím. Stejně to nic nezmění."

D: ,,Třeba Jo."

M: ,,Chceš abych byla upřímná?"

D: ,,Ano.."

M: ,,Miluju tě. Miluju tě už od toho večera co jsme spolu hráli šipky a pak se spolu vyspali. Miluju když se staráš o malou nebo když se zajímáš o miminko. Kdykoliv se mě dotkneš, tak mám hrozně moc motýlků v břiše a neumím popsat pocit, který právě teď cítím. Každopádně všechno z toho je úplně jedno, protože ty nemiluješ mě a to mě trochu ničí" Dokončila jsem myšlenku a okamžitě jsem litovala, že jsem to řekla. ,,Promiň Davide , já.. nechala jsem se unést. Půjdu si lehnout za malou." Pomalu jsem se zvedala z postele, ale David mě chytl za ruku.

D: ,,Počkej... nikam nechoď. Taky tě miluju. A neříkám to jenom tak. Je mi líto, že nejsem obyčejnej chlap co za tebou přijde a řekne ti, miluji tě pojďme spolu žít. Promiň. Jsem akorát zbabělec, který už nedokáže nikomu věřit. Ale tobě.. tobě dokážu uvěřit vše. Jenom nevím, jestli by nám to fungovalo. Takhle mi to vyhovuje. Mužů ti být oporou, na blízku, mužů tě překvapovat a být tu prostě pro tebe."

M: ,,Davide, ale ve vztahu tohle všechno funguje taky."

D: ,,Promyslím to ano ?" Mery smutně kývla a já věděl, že jsem ji zabodl další ránu do srdce. Nemohl jsem se na to dívat. ,,Pojď za mnou." Mery se trošku rozbrečela a přitulila se ke mě jak nejvíc to šlo. Já ji jemně políbil do vlasů a nasával její vůni. ,,Pojď spinkat." Hladil jsem ji po zádech.

M: ,,Dobrou Daví."

D: ,,Dobrou Maru." Usmál jsem se a spokojeně usnul s Mery v náručí.