Marmeláda

199 11 4
                                    

D: ,,Co?"

M: ,,Nnno.... Vadí ti to?"

D: ,,Ne.. vždyť to je úplně úžasný." Usmál jsem se a silně jsem Mery obejmul. Když jsme se odtáhli tak jsme se zahleděli do očí. Nevěděl jsem jestli to mám udělat. Začal jsem se k ní přibližovat a chtěl jsem ji políbit. Mery se ke mě taky přiblížila. Naše hlavy byly tak blízko a já jsem hrozně toužil ji políbit.

J: ,,Už spolu chodíte?"

David s Mery se od sebe rychle odtáhli a Mery se začala dál věnovat palačinkám. David se usmál na Julii a šel k ní.

D: ,,Jsme s tetou kamarádi."

J: ,,Ale proč spolu nechodíte když už tetě říkám maminko?"

D: ,,Protože se na to necítíme. Ale máme se rádi"

J: ,,A máte rádi i mě?"

D: ,,To víš, že tě máme rádi." Vzal jsem malou na ruce a položil ji na linku. ,,Že Jo ... maminko."

M: ,,Samozřejmě.. tatínku." Zasmála jsem se a nabrala si na prst trošku těsta a mázla to Julči na nos. Ta se mohla potrhat smíchy a snažila se to slíznout jazýčkem. Bylo to neskutečně roztomilé.

Když Mery dodělala palačinky tak si je všichni s chutí dali. Julii je Mery namazala s Nutellou a sobě a Davidovi dala marmeládu a bílý jogurt. Malá měla celou pusu špinavou a David se pokydal.

M: ,,Vy dva jste fakt rodina." Zasmála jsem se.

D: ,,Tak ty už do ní taky patříš."

M: ,,No to doufám.. ale já narozdíl od vás umím jíst."

D: ,,Myslíš ?" Drkl jsem do Mery a celá marmeláda kterou si právě namazala ji spadla na tričko.

M: ,,Davide!"

D: ,,Teď už jsi taky naše." Dal jsem si s malou pěstičku a sladce se díval na Mery.

M: ,,To je jediný tričko co tady mám."

D: ,,Tak tu budeš muset ještě jednu noc zůstat, aby ti to uschlo když si to budeš prát."

M: ,,Nebo by jsi mi mohl půjčit nějaké tvoje tričko."

D: ,,Aby jsi mě měla celý den při sobě ?"

M: ,,Přesně tak." Usmála jsem se.

D: ,,Tak to mě budeš mít i tak, protože mám další překvapení."

M: ,,Davíí Nee... bojím se překvapení. Obzvlášť těch tvých"

D: ,,Copak bych udělal někdy něco co by se ti nelíbilo ?" Šibalsky jsem se na Mery podíval a ona si zkousla ret.

M: ,,Samozřejmě, že ne." Svůdně jsem se na Davida dívala a poznala na něm, že ho to nenechává chladným.

D: ,,No.. to... dnes pojedeme k našim."

J: ,,K babičce a dědovi ?"

D: ,,Jo."

J: ,,Jupíí..."

M: ,,Jupí." Řekla jsem trošku ironicky.

D: ,,Nechce se ti?"

M: ,,Bojím se."

D: ,,A čeho prosimtě? Vždyť s mámou už si i tykáš."

M: ,,No ale co táta ? Nebudou naštvaní, že mi Julisek říká mami?"

D: ,,Budou nadšeni." Pohladil jsem Mery po stehně a ta mi dala ruku. ,,Zastanu se tě."

M: ,,Děkuju."' Pohladila jsem Davida po ruce.

J: ,,Maminko upleteš mi copánek prosím."

M: ,,No to je přece jasná věc prcku... jaký by jsi chtěla ?"

J: ,,Nejsem prcek, už půjdu do školy... a nějaký pěkný."

M: ,,Tak promiň miláčku... něco vymyslíme, tak pojď do koupelny a tatínek to tady mezitím uklidí."

D: ,,Zase za nejhorší práce"

Jak budou reagovat rodiče ?

KRÁSNÝ OMYLKde žijí příběhy. Začni objevovat