Mery smažila palačinky a David s dětmi už čekali u stolu. Julinka si vymalovávala omalovánky a David si choval malého. Když to Mery měla hotové, tak to položila na stůl a ještě došla pro nuttelu a marmeládu.
D: ,,Juli nevidíš, že maminka donesla jídlo? Už to odlož."
J: ,,Ještě to nemám."
D: ,,Domaluješ to za chvilku!"
M: ,,Daví nerozčiluj se kvůli takové blbosti. Julča to odloží a ty zas polož toho cvrčka ať se můžeš v klidu najíst."
D: ,,My to spolu zvládneme viď." Pošimral jsem malého po bříšku a ten se uculil.
M: ,,Jeden jako druhý... Tak dobrou chuť zlatíčka moje."
D: ,,Dobrou chuť miláčku." Dal jsem Mery pusu. ,,A tobě taky dobrou chuť prcku." Taky jsem ji dal pusinku.
J: ,,Dobrou chuť tati a mami."
Všichni se pustili do jídla a doslova si pochutnávali.
D: ,,Tak co máme dnes v plánu?"
M: ,,Tak Julinka by měla ležet, takže asi nějaké pohádky a já bych mohla doma pouklízet třeba."
D: ,,A co třeba menší výlet?"
J: ,,Jooo."
M: ,,No já nevím.. musíš odpočívat."
J: ,,Mamii prosím, slibuju, že nebudu běhat a budu tebe i tatínka poslouchat."
D: ,,Já myslím, že by to neměl být problém lásko. Když to nebude nic náročného."
M: ,,A co navrhuješ?"
D: ,,Já nevím.. nechtěla by jsi třeba někoho nebo něco vidět? Můžeme jet klidně k našim nebo do Rubavy."
M: ,,Do Rubavy?"
D: ,,Proč ne.."
M: ,,Myslela jsem, že to tam nesnášíš."
D: ,,No to máš pravdu, dřív jsem to tam nesnášel, ale teď se hodně věcí změnilo. Potkal jsem tam tebe a taky se nám tam narodil Marťas."
M: ,,A tobě by to fakt nevadilo?"
D: ,,Samozřejmě, že ne.. vím, že se ti stýská.. a navíc i Jirka nás rád uvidí."
M: ,,To je pravda. Ráda bych viděla holky i Jirku."
D: ,,Tak posnídáme a vyrazíme?"
M: ,,Tak dobře." Usmála jsem se a vychutnávala si palačinky.
Když dosnídali tak se připravili a nasedli do auta. Obě děti po cestě usnuly, a tak si Mery s Davidem mohli povídat o všem.
D: ,,Těšíš se až holkám řekneš, že jsem se konečně rozhoupal že?"
M: ,,Abych pravdu řekla tak docela jo. Přijedeme tam jako oficiální rodina."
D: ,,Jsem zvědavý jak budou všichni reagovat."
M: ,,Já taky."
Když dojeli do Rubavy, tak všichni vystoupili z auta, David dal malého do kočárku a Julinka se chytila Mery za ruku. Všichni vešli do nemocnice jako spokojená rodina. Mery se moc těšila, až zase uvidí své nejlepší kamarádky a zbytek kolegů. Lucie zrovna stála u pultíku a něco řešila s vrchní. Mery k zezadu přišla a zakryla ji oči.
L: ,,Kdo to je?"
M: ,,Hádej."
L: ,,Mery?"
Mery odkryla ruce a její nejlepší kamarádka se na ní otočila. Hned jak ji spatřila tak ji objala.
L: ,,Mery co tady děláš? Teda co tady děláte?"
M: ,,My jsme vás přišli pozdravit a taky.." Podívala jsem se na Davida.
D: ,,A taky vás zatím neoficiálně pozvat na svatbu."
L: ,,Coo?" Nadšeně a překvapeně zároveň se podívala na Mery.
M: ,,Budeme se s Davidem brát. Doufám, že s Vali přijdete."
L: ,,Samozřejmě, že přijdeme, že se ptáš... Já ji rovnou zavolám... je v práci, tak ať vás přijde taky pozdravit."
M: ,,Dobře.. moc ráda ji uvidím"
Když všechny obešli, tak se šli ještě kousek projít po Rubavě. David pyšně tlačil kočárek a Julinka se držela jednou rukou Mery a druhou rukou kočárku. Byli opravdová rodina.
ČTEŠ
KRÁSNÝ OMYL
Short StoryPo jedné společné noci, kterou spolu dva lidi stráví, kvůli nedůslednosti svých přátel vznikne něco, co oběma přijde absolutně nepřípustné. Jak se s tím oba poperou se dozvíme taky 💗