KRÁSNÝ OMYL

Na Zadku

Když David uviděl Mery s Martinem a potom hned malou na nosítkách, zhrozil se a okamžitě za nimi běžel.

D: ,,Proboha Mery co se stalo?"

M: ,,Byli jsme na hřišti a malá najednou běžela a upadla, ale když se dlouho nezvedala tak tak..." brečela jsem tak silně, že jsem nemohla ani mluvit. ,, tak jsem za ní běžela a nedýchala. Hned jsem volala sanitku a začala ji resuscitovat." Chtěla jsem Davida obejmout, ale uhnul a šel k Julince.

D: ,,Jak je na tom." Ptal jsem se záchranáře.

Sa: ,,Není na tom nejlépe. Nízká saturace a tep skoro nenahmatatelný." Řekl Davidovi nějaké podrobnosti.

D: ,,Okamžitě na sál... hned!"

Sestra: ,,Pane doktore, ale vy to nemůžete dělat. Jste rodinný příslušník."

D: ,,To je mi úplně u prdele. Udělám to já. Já dvou dceru musím zachránit."

Najednou se tam objevil Roman, který z lékařáku zaslechl, že se něco děje.

R: ,,David, nebudeš to dělat ty. Já udělám to."

D: ,,Ne!"

Roman šel za Davidem, chytil ho ta tričko a odtáhl ho bokem.

R: ,,Dobře mě poslouchej David. Já jdu operovat, ty se na sál ani nepřiblížíš a půjdeš za Mery jasný ?"

D: ,,Jestli to posereš, tak tě zabiju."

David naštvaně odešel na lékařák a Roman šel na sál. Mery hned běžela za Davidem.

D: ,,Můžeš mi vysvětlit, jak jsi to sakra mohla dopustit ?"

M: ,,Davide já za to nemůžu."

D: ,,Moc dobře víš, že má problémy se srdcem." Řval jsem po Mery. Vůbec mi nedocházelo jak ji asi muselo být.

M: ,,Já já..." snažila jsem se nějak obhájit, ale nenacházela jsem slova.

D: ,,Co já já... proč jsi ji doprdele tahala na to hřiště a neseděli jste všichni doma na zadku. Kor když je nachlazená."

M: ,,Chtěla jsem ať se nadýchají čerstvého vzduchu." Dál jsem brečela.

D: ,,Jasně... čerstvého vzduchu! Malém jsi ji zabila! Uvědomuješ si, že jsi mi malém zabila dítě?"

Tohle bylo na Mery moc. Úplně se psychicky sesypala a ochranářsky svírala Martínka v ruce, který už začal taky plakat.

D: ,,K mojim dětem se už nepřiblížíš. Jste všechny stejné. Žádná se ani nedokáže postarat o dítě. A aby bylo jasno... Martina ani Julii jen tak brzo neuvidíš." Třískl jsem s dveřma a odešel vytočený z lékařáku se podívat do galerie.

Mery se sesunula k zemi a nemohla popadnout dech. Byla bezmocná. Nevěděla co se právě stalo ani co bude dál. Když se trochu sklidila, vzala Martínka a jela s ním k Davidovým rodičům. Šíleně zvonila na zvonek a po chvíli ji otevřela Sylva.

S: ,,Mery co se stalo?" Řekla hned co uviděla vyklepanou ubrečenou Mery.

M: ,,David mě nesnáší a Juli... Julinka je na sále." Dořekla jsem to a znovu se sesypala. Sylva mě okamžitě obejmula a dovedla dovnitř, kde mě posadila na sedačku. Já jsem nějak uklidnila Marťu a převyprávěla jsem Sylvě co se stalo.

S: ,,Mery neplakej... nemůžeš za to."

M: ,,Můžu, David říkal, že můžu."

S: ,,David mě pěkně vytočil. Nemůžeš za to! Neplakej."

M: ,,David mě nesnáší... a chce chce mi sebrat děti... říkal, že je jen tak... jen tak neuvidím."
Znovu jsem začala hystericky brečet.

Jak Sylva Mery pomůže ?