KRÁSNÝ OMYL

Doma

Ráno se Martin vzbudil asi kolem šesté. Mery se rozhodla, že Davida nechá trošku se vyspat, vzala si malého a šla s nim do obýváku. Uvařila si čaj a zapla si televizi. Lehla si na gauč, malého si položila na hrudník a ten spokojeně spal. Mery chvilkami taky podřimovala, tak si aspoň trochu odpočinula. Kolem sedmé ji probudilo šimrání ve vlasech. Myslela si, že je to David, ale byla to Julie.

M: ,,Ahoj... proč nespíš?"

J: ,,Už se mi nechtělo a chtěla jsem být s váma." Pohladila jemně malého po zádičkách a přitulila se.

M: ,,Ty jsi zlatíčko moje."

J: ,,Pustíme pohádku?"

M: ,,Klidně... a jakou ?"

J: ,,Včelku Máju."

M: ,,Tak Jo tak Jo."

Mery to přepnula na pohádku a malá se spokojeně dívala. Později obě usnuly a jen tak spolu ležely. Když se David vzbudil, tak šel probudit malou a chtěl ji odvést do školky.

D: ,,Julinko... vstávej.." hladil jsem ji po hlavě. ,,Jdeme do školky."

J: ,,Mmm... já nechci."

D: ,,Musíš jít do školky."

J: ,,Já chci být s váma."

D: ,,Pojď se obléct."

J: ,,Emmem." Zakroutila hlavou a přitulila se k Mery.

D: ,,Půjdeš po obědě, nemusíš tam spinkat."

J: ,,Prosím... Já chci být s váma."

D: ,,Juli nebudeme diskutovat, jdeme do školky."

J: ,,Já nechci." Začala brečet.

M: ,,Tak ji nech. Chce být s bráškou."

D: ,,Lásko nebude si vymrčovat."

M: ,,Ale nevymerčuje, jenom chce být s náma."

D: ,,Bude s náma odpoledne."

M: ,,Juli běž na chvilku do pokoje."

J: ,,Ale.."

D: ,,Běž si hrát."

Julie odešla do pokoje a David si sednul za Mery.

M: ,,Daví já si myslím, že bychom ji měli nechat doma."

D: ,,Lásko, ale tohle je její povinnost."

M: ,,Víš o čem jsme se bavili. Stejnou pozornost oběma. Bude si myslet, že ji nechceme a dáváme ji cizím, abychom se mohli starat o Martinka. Mohli bychom ji nechat třeba čtrnáct dní doma. Potřebuje si na malého zvyknout, zvyknout si na nový režim, trávit čas s námi. Musíme se ji věnovat stejně jako před tím. Ve školce to dožene. Je chytrá inteligentní holčička a učitelky to určitě pochopí. Nebude první ani poslední kdo takhle na chvíli zůstal doma."

David chvilku přemýšlel, ale pak uznal, že má Mery pravdu.

D: ,,No tak Jo. Asi máš pravdu.... Zařídím to."

M: ,,Dobře... jsi zlatíčko."

D: ,,To ty." Dal jsem ji pusu.

J: ,,Už mužů za váma"

M: ,,Pojď."

D: ,,Dohodli jsme se s maminkou, že na pár dní zůstaneš doma, aby jste si s bráškou na sebe zvykli.. ale potom zase normálně budeš chodit do školky jasný ?"

J: ,,Jo.. Děkujuu." Skočila Davidovi kolem krku.

D: ,,Běž poděkovat mamince, ty čaramůro jedna."

J: ,,Děkuju maminko." Dala Mery pusu.

M: ,,Nemáš za co, ale nesmíš zlobit.. domluveno ?"

J: ,,Já nikdy nezlobím."

D: ,,Zlobíš."

J: ,,Ne, mami že nezlobím."

M: ,,Někdy trošičku."

J: ,,Ale to já nebudu dělat...slibuju."

M: ,,Tak dobře. Běž se převléct a vyčistit si zuby, Já nachystám něco k jídlu."

D: ,,Lež. V noci ses vůbec nevyspala."

M: ,,Ty taky ne."

D: ,,Pořád lip než ty. Kuličky s mlíkem a chleba s máslem a zeleninu nachystat zvládnu ne ?"

M: ,,Děkuju miláčku."

Bude se jim dařit už pořad takhle dobře?
Co by se mohli stát ?