KRÁSNÝ OMYL

Kopec

S: ,,Mery... nesebere ti děti. David ví, že jsi pro ně ta nejlepší máma."

M: ,,Ne.. tvrdí, že jsem mu málem zabila dítě."

S: ,,Mery lehni si." Martínka si vzal Karel a já šla Mery pro mokrou hadru. ,,Já toho Davida zapleštim."

K: ,,Řekl to jenom v afektu."

S: ,,No a co! Tohle nesmí říkat vůbec.. ani v afektu." Vrátila jsem se zpět za Mery, která už seděla a pila vodu. ,,Je ti líp?"

M: ,,Ani ne, ale musím se vzchopit. Odjedu pryč. Pohlídáte Martina než přijde David prosím?"

S: ,,Ne. Martin je ještě malé miminko a potřebuje být se svojí matkou."

M: ,,David si to nepřeje."

S:,,Mery prosimtě, nikam nejezdi. David je tele, které často mele kraviny. Zůstanete i s Martinem tady a ani se odsud nehnete. Zítra půjdete do nemocnice za malou a David do té doby vychladne."

M: ,,Nevím... zněl tak přesvědčivě." Začal mi zvonit telefon. ,,David."

S: ,,No vidíš, zvedni to."

M: ,,A annno?"

D: ,,Jestli tě to zajímá, tak bude mít trvalé následky. A všechno kvůli tobě." Řval jsem z plných sil a neuvědomoval jsem si co dělám.

Mery Davidovi telefon tipla a utekla pryč z baráku. Sylva okamžitě vytočila Davida.

S: ,,Jseš normální?"

D: ,,Co?"

S: ,,Co si myslíš, že děláš? Proč sakra Mery tak ubližuješ?"

D: ,,Já? Ona málem zabila moje dítě."

S: ,,Doprdele Davide.... Mery za to nemůže! Stará se o děti jak nejlíp umí! Miluje je a i tebe, ale ty se k ní chováš jako kdyby pro tebe nic neznamenala...nikdy v životě by pro Julii ani Martina neudělala něco, co by jim mohlo ublížit." V telefonu se ozvalo ticho.

D: ,,Kde je? Chci si s ní promluvit."

S: ,,Po tvojem posledním telefonátu utekla z bytu a Martinka tady nechala."

D: ,,Zkusím ji zavolat." Rozloučil jsem se s mámou a šel volat Mery. Samozřejmě mi to nebrala. Nechal jsem to tak s šel raději za malou. Nebudu se ji doprošovat.

Pohled Mery
Musela jsem utéct pryč. David mi tak neskutečně ubližoval. Všechno co mi řekl mě tak ranilo. Nejraději bych si vzala obě děti já a utekla od něj, ale pořád ho miluju a nedokážu odejít. Chtěla jsem jít za malou, ale David by mě z tama nejspíš vykopl, tak jsem šla raději na kopec. Bylo to takové místo, kde jsme chodili všichni spolu. Vždycky jsme se s Davidem drželi za ruku a Julinka se držela kočárku, který David tlačil. Při těhle vzpomínkách se mi do očí nalívají slzy. Chvíli jsem tam pobyla a potom jsem šla do obchodu. Nakoupila jsem nějaké ovoce pro malou a šla to zanést Davidovým rodičům. Vzala jsem si Martinka, dala jim ovoce a odjela jsem do svého starého bytu. S Davidem jsem se naštěstí nepotkala a ani jsem neříkala kam jedu. Jenom jsem je ujistila, že budeme oba v pořádku a za dva dny se vrátíme. Potřebovala jsem pauzu. Sylva mi slíbila, že mi bude dávat okamžitě vědět když něco o malé zjistí.

Bude David Mery hledat?