Noc

229 11 1
                                    

V noci se Mery probudila, protože nemohla spát. Šla si napustit sklenici vody a zašla si na záchod. Potom si lehla zpět do postele a chvilku se převalovala.  Vyrušilo ji ostré světlo, které přicházelo ode dveří. Mery stočila pohled na dveře. Uviděla v nich siluetu malé postavy.

J: ,,Tetoo." Zašeptala.. ,,Spíš?"

M: ,,Děje se něco?" Řekla jsem polohlasem.

J: ,,Já se bojím."  S rozklepaným hlasem vstoupila dovnitř místnosti.

M: ,,Pojď za mnou." Odhrnula jsem peřinu a malá si za mnou skočila. ,,Něco se ti zdálo?" Hladila jsem ji po vláskách.

J: ,,Venku bliká nějaké světlo. Zdálo se mi, že tam někdo je."

M: ,,Neboj. Jsem tu já a tatínek a nic se ti nestane." Dala jsem ji pusu na čelo.

J: ,,Chybí mi maminka." Byla smutná, ale zároveň to řekla hrozně rozumně.

M: ,,Já vím broučku." Škrabkala jsem ji po zádičkách.

J: ,,Teto?"

M: ,,Ano?"

J: ,,Nemohla bych ti říkat maminko? Když se to miminko narodí tak ti taky bude říkat maminko a mně to bude líto." Pořad mluvila potichu. Bylo to moc roztomilé.

M: ,,Samozřejmě, že můžeš miláčku." Opět jsem jí dala pusu na čelo.

J: ,,Vážně?"

M: ,,Jo." Julince úplně zajiskřily očička a Usmála se. I když byla tma, tak jsem to viděla. ,,A teď už spinkej."

J: ,,Dobrou noc maminko." Zavrtala se ještě víc k Mery pod peřinu.

M: ,,Dobrou noc zlatíčko." Nevím jak je to možné, ale i mně se lépe usínalo. Měla jsem skvělý pocit. Skvělý pocit, že je vše na dobré cestě.

Davidův pohled

Ráno jsem se probudil se skvělou náladou. Zdál se mi úžasný sen. Když jsem se otočil vedle sebe, tak jsem se musel pousmát. Viděl jsem tam spinkat spolu moje holky. Teda... nevím jestli to tak můžu brát, jelikož s Mery spolu nejsme, ale jsme nejlepší kamarádi a jsme si hodně blízko. Abych pravdu řekl, docela mi to tak vyhovuje, ale chtěl bych, aby naše dítě mělo rodiče spolu, takže bych časem chtěl asi něco víc. Čím déle se s Mery známe, tím víc se mi líbí a nelituji ničeho. Je úžasná. Díval jsem se spokojeně na ně a usmíval se.

M: ,,Na co se tak culíš.?"

D: ,,No přece na vás dvě." Mery se na mě Usmála. ,,Co tady dělá ta čaramůra?"

M: ,,Měla v noci strach, tak se přišla přitulit." Pohladila jsem ji po hlavě.

D: ,,Klasika."

M: ,,Tak ji necháme spinkat a půjdeme něco nachystat... palačinky třeba ?"

D: ,,Ale neumím to."

M: ,,To není nic těžkého." Usmála jsem se a zvedla.

David s Mery vařili palačinky a malá si dál spokojeně chrupkala. Mery smažila a byla otočená ke sporáku. David přišel a zezadu ji objal a Pohladil po bříšku.

M: ,,Davide! Já jsem se lekla." Zasmála jsem se.  Pravda byla, že jsem se nelekla, jenom jsem cítila obří motýlky v břiše, které mě vyvedli z míry.

D: ,,Dneska se mi zdál moc hezký sen."

M: ,,O čem ?"

D: ,,Že ti Julča říkala mami."

M: ,,No ale to nebyl sen."

D: ,,Co?" Mery se otočila ke mně.

M: ,,V noci se mě na to zeptala a Já ji řekla, že může." Na chvilku jsem znejistěla.

Bude David rád?
Stane se něco víc ?

KRÁSNÝ OMYLKde žijí příběhy. Začni objevovat