My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

3.

Ahoj!!

Věnováno BaileyLee87 <3

Chan odešel a já se vydal zkontrolovat Wooyounga, který stále spal. Sedl jsem si na židli kousek od postele. Díval jsem se na jeho šrámy, které teď nehezky zdobily jeho obličej. I přes ty šrámy šlo vidět, že má líbezný obličejík. Snad mu tam nic nezůstane, byla by to škoda, říkal jsem si. Vzpomněl jsem si, jak jsme ho s Bangchanem převlékali do čistého...celkově vypadal dost dobře, určitě o něj musí být zájem. Být holka tak po něm jdu taky. Uchechtl jsem se na nad vlastní myšlenkou a raději se vrátil do kuchyně. Vzal jsem do ruky telefon a našel svou oblíbenou stránku s rozvozem jídla. Objednal jsem i pro Wooyounga.

O deset minut později bylo jídlo tu. Převzal jsem si jej a šel vzbudit šípkovou Růženku. Jakmile jsem vstoupil na kraj chodby vedoucí k onomu pokoji, zahlédl jsem ho stát před ním. Mile jsem se usmál a šel k němu. Jenže on se z nějakého důvodu začal krčit a ustupovat dozadu. Jestli nezastaví, přerazí se o skříň, což v jeho případě nebude moc dobré. Rychle jsem se vydal k němu, jenže on též zrychlil. Co si snad myslí, že je v doupěti nějakého mafiána? Povzdechl jsem si.

,,Stůj, nic ti neudělám, hlavně opatrně na tu skříň za tebou." vyhrkl jsem, ale snažil jsem se znít normálně, aby neměl ještě větší podezření, že jsem hrozba. Jenže on ani tak nezastavoval. Každopádně jsem se svižným krokem vydal k němu, abych ho neměl na svědomí. Chytil jsem ho za ruku a stáhl jej k sobě.

,,Co to?" vyšlo z mých úst jako jediné. Celou dobu jsem se bál, jestli se nejedná o nějakého mafiána či co...ale jeho objetí bylo tak příjemné. Proč jsem před ním vůbec couval? Chtěl jsem, aby mě objímal dále, ale on se najednou odtáhl.

,,Mohl sis ublížit..." hlesl jsem, když jsem opustil jeho osobní prostor. To vážně vypadám nebezpečně?

,,Já...omlouvám se?" dostal jsem ze sebe. Pořád jsem byl tak nějak mimo z jeho blízkosti. Krásné voněl. Jestli mě chce mít jako sexuální hračku, tak beru.

,,To měla být otázka? Neměl by ses omlouvat, pokud to nemyslíš vážně a hlavně se nemáš za co omlouvat. Ukážu ti koupelnu, kde se můžeš opláchnout a převléknout." řekl jsem a mírně se usmál.

I když to byl jen letmý úsměv, byl kouzelný. Jak jsem si mohl myslet, že jsem skončil u nějakého mafiána, když vypadá jako rozený anděl. Rukou mi naznačil, abych se dal do kroku, a tak jsem to udělal. Zastavili jsme se přede dveřmi, které jistě vedli do koupelny.

,,Až budeš hotový, vydej se touhle chodbou a jdi až nakonec a uvidíš kuchyň. Počkám tam. Kdyby cokoliv, zavolej." řekl jsem a poté mu dopřál soukromí. Než přišel, stačil jsem dát jídlo na talíře a obstarat pití.

Když jsem šel do kuchyně, nemohl jsem si nevšimnout, kolem kolika dveří jsem prošel. To jsme snad v nějaké vile, že je to tu tak velké? Co je vůbec zač? Ptal jsem se sám sebe. Čekal na mě s úsměvem na tváři. Zdalipak se za tím úsměvem něco skrývalo? No tak Woo, přestaň myslet na blbosti. Vždyť ti dá se říct zachránil život a tys mu ani nepoděkoval. A jo. Ani jsem mu nepoděkoval, uvědomil jsem si.

Rukou jsem jej pobídl, aby si také sedl a položil před něj talíř s jídlem. Zvláštně se na mě zahleděl, jako by si snad myslel, že jsem pro něj udělal už dost.
,,Musíš mít hlad, tak se neostýchej a pusť se do jídla." prohodil jsem s jemným úsměvem. Působil jako dítě.

,,Chtěl jsem Vám poděkovat za včerejšek a za tohle všechno...jak se vlastně jmenujete?"

,,Jsem Choi San. Nevykej mi, nejsem o tolik starší, takže jen San. Ty jsi Wooyoung, že?"

,,Ano, stačí jen Woo." prohodil jsem s širokým úsměvem. Tohle neznělo jako gangsterské jméno.

,,Jo a taky poděkuj spíš Bangchanovi, on si tě všiml a já tě jen vzal k sobě." hlesl jsem. Být na mě možná bych ho tam nechal.

,,Bangchan? Ah už vím, to mi tak připomíná, mohl bych si od tebe zavolat?" optal jsem se jej.

,,Ano, ale nejdřív se najez, pak tě odvezu domů."

,,Ne to je dobrý, nemusíš toho pro mě tolik dělat, tohle bohatě stačí." vyhrkl jsem. Nechtěl jsem mu být ještě víc dlužen, než jsem byl doposud.

,,To nic není, stejně musím někam zajet a ty ani nevíš, kde se nachází tento dům, takže jak by ses odsud chtěl dostat?"

,,Zavolal bych si taxíka?" hlesl jsem nejistě.

,,Když u sebe nemáš telefon ani peněženku? Další důvod, proč bych tě měl odvézt. Kdyby mi to vadilo, nenabízel bych se a taky to dělám pro Chana. Vypadal, že o tebe měl velkou starost. Znáte se dobře?"

,,To je milé. Právě že moc ne. Chodil na stejnou školu, ale nebavili jsme se až tak tolik. Já se vždy bavil víc s Felixem, náš další kamarád ze školy a Chanovo nejlepší kamarád." odpověděl jsem. Přestali jsme si všímat jídla a rozpovídali se. Na to, že jsem ho neznal, bych mu dokázal říct asi vše. 

Místo toho, aby jedl, spíš mluvil, což mi nijak nevadilo, neboť jsem si dlouho s nikým takhle nepopovídal. Také bych mohl říct, že jsem s někým po dlouhé době cítil dobře. Možná na tolik, že bych si to klidně zopakoval, tedy ne tu záchranu...spíš jen ten pokec. Bohužel pro teď jsem to musel ukončit. Měl jsem ještě nějaké rodinné povinnosti. Vzal jsem do ruky telefon a odemkl jej. Poté jsem ho položil před Wooyounga. Pochopil, co jsem se mu tím snažil naznačit a začal vytáčet.

,,Nikdo mi to nezvedá, tak můžeme jet." prohodil jsem a vrátil mu telefon.    

Odnesl jsem ještě talíře a šel se přezout. Wooyoung už na mě čekal u dveří. Divím se, že sám trefil na chodbu. Vyšli jsme z domu a společně jsme šli ke garáži. Taky jsem se ráno mohl projet, když mi celou dobu stojí v garáži auto, došlo mi. Nastoupili jsme do auta a vyjeli.

,,Rád jsem tě poznal...dobře se mi s tebou povídalo." řekl jsem a cítil mírně rozpaky. Nechtěl jsem opouštět jeho přítomnost.

,,Cítím to stejně. A jelikož jsi toho pro mě udělal, chtěl bych tě za to někam pozvat a zase si s tebou popovídat." pověděl jsem a vystoupil z auta.

,,Když bude čas, rád příjmu."

,,A jak se ti mám ozvat? Napsal bych si číslo, ale momentálně u sebe nemám telefon."

,,Najdu si tě." hlesl jsem a s tím se rozjel pryč.

Pokračování příště...