My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

5.

Ahoj!!

,,O čem se to tam vy dva bavíte?" připlazil se k nim Felix. 

,,Jen o tom, jak mě kamarádi nechali se opít a pak na mě nedávali pozor a ani nevěděli, co se mi stalo." odpověděl jsem krapet ironicky.

,,A co že se ti to vlastně stalo? Bangchan něco povídal, ale ještě jsem nebyl plně pro smyslech." pověděl Felix a nevinně se usmál na svého nejlepšího kamaráda. Neměl ani potuchy o včerejšku. A Wooyoungových zranění si ani nevšiml. Včerejšek byl náročný, takže byl rád, že se nějakým záhadným způsobem dopravil domů.

Ve zkratce jsme znova převyprávěli Felixovi, co se stalo. O Sanovi jsem se moc nezmiňoval, neboť bych pak neustále poslouchal Felixovi narážky. Poté jsme skončili u televize, u níž jsme též nevydrželi dlouho. Všichni tři jsme byli natolik utahaní, že jsme u ní usnuli.

--------------------------------------------------

Vstal jsem sice trochu polámaný, ale cítil jsem se odpočatě. Podíval jsem se na ty dva. Felix měl položenou hlavu na Bangchanovo rameni a spokojeně se pro tom usmíval. Bangchan zase držel jeho ruku, hlavu opřenou o tu jeho a též měl na tváři úsměv. Připomínalo mi to časy na střední, kdy jsem obědové pauzy a volné hodiny trávili na střeše a Felix sai z něj vždy udělal polštář. Vypadali spolu tak sladce, ale kdykoliv jsem to namítl, Lix byl proti tomu a dožadoval se důkazu. Pousmál jsem se nad tou vzpomínkou. Rychle jsem si je vyfotil, abych mu později mohl dát ten důkaz. 

Vydal jsem se  do koupelny, kde jsem vykonal ranní hygienu. Poté jsem navštívil svůj pokoj, kde jsem se převlékl. Následně jsem šel vzbudit ty dva. Že by se jim zrovna chtělo vstávat se říct nedalo. Jenže já dnes narozdíl od někoho musel do práce. A na to jak byl kolikrát Felix odtažitý ohledně Chana, se od něj tentokrát nechtěl odlepit. Musel jsem použít jinou metodu, jak Lixe dostat na nohy. 
,,Lixi, vstávej. Mingi mi volal, že jsi nedorazil do práce. Jestli nepřijdeš, vyrazí tě a žádné večírky už nebudou." řekl jsem trochu hlasitěji. Lix ihned vyskočil na nohy a nezapomněl u toho praštit Chana, čímž jej také probudil. Začal přešlapovala z místnosti do místnosti a až po třetím kolečku si uvědomil, že se nenachází u sebe doma.

,,Ty jsi hrozný hostitel, od kdy se návštěvy budí tak surově?" prohodil Lix krapet naštvaně.

,,Od té doby, co jsi tou návštěvou ty. Je skoro devět a kdybych tě nevzbudil , byl bys schopný si z Bangchana dělat polštář až do odpoledne." pověděl jsem s nevinným úsměvem.

,,Dobře, dobře. Už raději mlčím. Než odejdu, půjčím si tvou koupelnu." řekl Lix a vydal se tam. U Wooa už byl několikrát, takže věděl, co se kde nachází.

,,Promiň, nečekal jsem, že tu usnu." hlesl stále unaveně Bangchan a mnul si rameno, kam jej Felix bouchnul.

,,V pořádku. Nechtěl jsem vás takhle budit, ale brzy budu muset jít do práce." pověděl jsem.

,,Jasně chápu to, taky bych měl zajet za Sanem, jestli mě nepotřebuje."

,,Jo tak za Sanem. Když jsi jeho řidič určitě víš, kdy má volno?"

,,Nejsem jeho jediný řidič. Ve firmě jich je až až. Ale většinou ho vozím já. Proč se ptáš?"

,,No mohl bys mi dát třeba info, až nebude mít nic na práci." pověděl jsem s nevinným úsměvem.

,,To se ti až tak moc zalíbil? Když budu vědět, že nic nemá, ozvu se ti. Což mi vlastně připomíná...dej mi tvoje číslo." řekl Bangchan a vytáhl svůj telefon. Podal jej Wooyoungovi a když mu naťukal své číslo, vzal si ho zpět.

Také se stihl vrátit Felix, který se netvářil zrovna nadšeně, když zpozoroval nynější situaci. Nikdy k sobě neměli blízko, ale teď to z jeho pohledu vypadalo, že se k sobě mají až moc. Nechtěl však dělat ukvapené závěry, a tak se rozhodl je prozatím jen sledovat.

Připravil jsem ještě kávu a něco malého k snědku. Když jsme dojedli a dopili, ti dav se dali na odchod a já šel sklidit nádobí. Ještě mi zbývali necelé dvě hodiny a tak jsem si pustil televizi. Jeden díl seriálu a já už mohl vyrazit. 

Přišel jsem do práce a pozdravil Mingiho. A jelikož se modřiny ani natržený ret a obočí nehojí tak rychle, musel jsem i jemu vysvětlit, co se stalo. Nakonec usoudil, že bych mu takhle mohl vystrašit zákazníky a poslal mě domů, s tím že mám přijít až tak za dva dny.

Super a co teď mám dělat? Povzdechl jsem si. Začal jsem přemýšlet, čím bych se tak mohl zabavit. O žádnou návštěvu jsem nestál, těch bylo teď až až. No tak budu prostě odpočívat Mohl bych si zajít na nákup, poklidit si a uvařit něco dobrého. Jo to nezní tak špatně, pomyslel jsem si, a tak jsem i udělal.

Jenže jsem skončil někdy kolem čtvrté a už jsem fakt nevěděl, co dělat. Televize mě taky už nebavila a na čtení jsem neměl náladu. Ještě tak dva dny zpátky bych byl rád, kdybych přesně právě tohle mohl dělat, ale teď nejsem a proč? Protože mé myšlenky se neustále vrací k tomu jednomu jedinému...k Sanovi. Hrozně moc bych ho chtěl vidět. Jenže jsem nemohl. Bál jsem se vzít telefon do ruky a zavolat mu, jestli se nechce sejít.

Takže místo toho, abych zavolal jemu, jsem zavolal Chanovi. Zvedl to celkem rychle.

,,Wooyoungu, děje se něco?"

,,Ne, ani ne, jen se nudím, tak jsem ti chtěl zavolat."

,,Aha. Neměl jsi být v práci?" 

,,No měl, ale Mingi mě poslal domů, abych prý neděsil zákazníky. Takže mám dnes i zítra volno. A co teď děláš?" 

,,Jdu od Lixe. Ale jestli voláš kvůli tomu, abych ti dělal společnost, musím tě odmítnout. San něco potřebuje." 

,,V pořádku. Jen jsem tě chtěl slyšet...pozdravuj Sana." 

,,Jasně, to ti tak budu věřit. Neboj se, zeptám se ho na jeho rozvrh a dám ti pak vědět." 

,,Ty jsi prostě nejlepší. Tak už utíkej a děkuji." s tím jsem zavěsil. Najednou jsem měl nutkání se usmívat. 

Pokračování příště...

Pátý díl je za námi, co zatím říkáte na příběh? Líbí se vám?

Přeji hezký zbytek dne 😊
S láskou Vaše Tsukki ❤️❤️