My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

10.

Ahoj!!

Přišel jsem z práce, dal si vanu a poté jsem zalehl do postele. Přemítal jsem si, co se vlastně dělo, jelikož celý týden utekl jako voda. Byl jsem jen v bistru a pak jsem řešil Yeosanga. Měl jsem toho až nad hlavu, takže nebyl čas na Sana. Na druhou stranu jsem doufal, že ho to třeba naštve a nakonec se ozve sám. Jenže ani to se nestalo...přeci jen on nebyl na muže. Určitě si myslí, že už o něj nestojím. Až se s ním znovu setkám, ukážu mu pravý opak. S těmito myšlenkami jsem nakonec usnul.

Druhý den jsem vstal chvíli před dvanáctou. Dnes jsem měl volno a žádný plány, takže jsem nemusel nikam spěchat. Vykonal jsem každodenní hygienu. Převlékl se a šel si nakoupit. Takový krásný den, pomyslel jsem si, když mě na tváři lechtaly sluneční paprsky. Možná bych mohl zajít za Sanem, říkal jsem si. Nakoupil jsem vše potřebné a poté se vydal domů.

Po cestě mi zabrněl telefon. Podíval jsem se, kdo po mně zase chce. Překvapilo mě, když jsem viděl na obrazovce zprávu od Chana.

- Za půl hodiny jsme v bistru, tak se tam nenápadně ukaž taky a neříkej před nimi, kdo je San. -

Jen jsem se usmál a utíkal domů. Doma jsem vyložil nákup. Následně jsem šel převrátit skříň vzhůru nohama. Musel jsem dnes vypadat dobře, aby věděl, jaký je o mě zájem. Třeba díky tomu bude mít motivaci mě získat taky, napadlo mě. 

Natáhl jsem na sebe černé upnuté džíny, černé tílko a přes to přehodil kostičkovanou černobílou košili, kterou jsem si vyhrnul po lokty. Jako doplněk jsem si vzal sluneční brýle. Poté jsem se na sebe šel podívat do zrcadla. Slušelo mi to. Mrkl jsem na svůj odraz v zrcadlea pročísl si vlasy. Poté jsem na sebe nastříkal trochu kolínské. Podíval jsem se na hodiny. Přesně tak akorát, abych to stihl včas. 

Dnes jsem moc schůzek neměl, a tak jsme se s Chanem rozhodli, že si zajdeme na jídlo. Šli jsme do bistra, kde pracuje jak Wooyoung tak Felix. Felix se stal mou záminkou, jak jít nenápadně obhlídnout Wooyounga. Zajímalo mě, co má na práci, když se neumí ani ozvat. 

Když jsme tam dorazili, Wooyoung tam nebyl. Za to Felix na mě hned hodil vražedný pohled. Určitě proto, že jsem přišel s Chanem. Zajímavé. Možná mu přeci jen vadí, že je v přítomnosti Chana někdo jiný než on. Posadili jsme se k prázdnému stolu. Po chvilce za námi přišel Felix a zeptal se, co bychom si dali a jestli budeme jíst tady nebo si to vezmeme sebou. Chana ani nepozdravil. Nechal jsem Chana, aŤ něco vybere. 

,,To mu přelítlo něco přes nos, že tě ani nepozdravil?" nadhodil jsem, když Felix odešel. 

,,Asi není zvyklý na to, že se také stýkám s někým jiným než s ním. Po pár minutách ho to přejde." odpověděl Chan. 

,,Aha. A já myslel, že má zájem o Wooa. Kde ten vůbec je?" optal jsem se. Nikde jsem ho tu neviděl. 

,,Někdy mi přijde, že by chtěl mít všechny a všechno. Nevím, asi dnes není v práci. Nejspíš má dnes volno, určitě předtím pracoval celý týden, proto se neozýval." konstatoval Chan a musel se usmát, když viděl, že San přeci jen projevuje nějaký zájem. Také mu bylo jasné, že sem chtěl jít právě kvůli Wooyoungovi. 

Takže se nejspíš ulejvá doma. A že bys mi třeba napsal, to ne! Křičel jsem na něj ve své hlavě. Po chvilce přišel Felix s naší objednávkou a sedl si vedle Chana. Začal si mě prohlížet. 

,,Jsem Lee Felix a ty?" optal se Lix a podezíravě se díval na Sana. 

,,San." odpověděl jsem stroze. Neměl jsem v úmyslu říkat celé jméno, neboť někteří by si to mohli spojit a vážně jsem nepotřeboval mít kolem sebe zvědavce.

,,To je ten můj kamarád z dětství, o kterém jsem ti vyprávěl." dodal Chan, aby se na nic dalšího nevyptával.

,,Aha. Už vím." prohodil Lix a najednou otočil. Přestal se tvářit zlostně a nadhodil úsměv.

,,Chtěl jsem poznat člověka, o kterém Chan neustále mluví." řekl jsem s úsměvem.

,,Jo tak Chan o mě mluví, jo? Doufám, že jen v dobrým. Připojím se k vám, až obsloužím ostatní, tak dobrou chuť."

,,Tak pak přijď." prohodil s úsměvem Chan. Felix mu úsměv oplatil a vydal se za pult. Dveřmi prošel Wooyoung. V černé vypadal velice elegantně.
,,Omg já mu přeci neříkal, že jde na módní přehlídku, tak proč se tak vyfiknul. Jeho sebevědomí jde cítit na míle daleko." řekl nahlas svou myšlenku. A i když byl San tak blízko, nevnímal.

Vešel jsem do bistra. Nejdříve jsem šel pozdravit Felixe s Mingim. Oba na mě hleděli, jako bych měl spadnout z pořádně výšky a praštit se do hlavy, že jsem jdu v době, kdy nepracuji. Řekl jsem jim, že jsem neměl co dělat, a tak jsem se zastavil na jídlo. Koutkem oka jsem zahlédl, jak po mně San pokukuje. Sdělil jsem Lixovi svou objednávku a povídal si s Mingim, dokud na mě nezavolal Chan. Vydal jsem se za nimi. Chanovi jsem rozcuchal vlasy a Sana objal.
,,Taky jste se přišli najíst?" optal jsem se, i když jsem odpověď znal.

,,Jo a taky jsem chtěl Sanovi představit Felixe. A ty máš snad s někým schůzku, že se jdeš najíst v tomhle?" ujal se slova Chan.

,,Nemám, ale třeba bych díky tomu mohl mít, když někdo nemá zájem." prohodil jsem s úsměvem a mrkl na Sana.

,,Neozýval ses, myslel jsem, že jsi to vzdal..." řekl jsem popravdě. Tak hlavně, že jsi mě před chvílí objal a teď tohle. To od tebe nebylo moc hezké. Měl ses ozvat.

,,Moc práce. Můj nejlepší kamarád prožíval krizi, takže jsem po práci řešil jen jeho."

,,Chápu. Každopádně tě rád vidím."

,,Nezapomeň dodat, že mu to sluší. Civěl na tebe jen, co jsi prošel." zahlásil Bangchan.

,,Chane, jak moc máš rád svoji práci?"

,,A jak moc rád máš ty mě? Určitě dost na to, abys jen planě vyhrožoval. Každopádně teď by ty představy byly ještě lepší, nemyslíš? Ne vtip." provokoval ho dál.

,,Začínám pochybovat nad tím, jak moc tě vlastně mám rád."

Pokračování příště...