My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

32.

Ahoj!!

Věnováno elisabethwa :33

Měl jsem zrovna schůzi, a tak jsem si předem vypnul vyzvánění na telefonu. V průběhu schůze jsem si však několikrát všiml rozsvíceného displeje, oznamující mi hovor od Wooyounga. Nakonec ho to přestalo bavit a jen mi poslal zprávu.

Při minutě volného času jsem si ji rychle přečetl a myslel jsem, že dostanu infarkt. Rychle jsem napsal Chanovi, ať to Wooyoungovi rozmluví. Snažil jsem se uspíšit konec schůze, abych mohl co nejdřív domů a popřípadě ho i zarazit.

Bohužel se mi to nepodařilo. Schůze skončila až dvacet minut poté, co zprávu poslal. A po ní jsem se dozvěděl, že se Chanovi nepovedlo návštěvu Wooyounga rozmluvit. Začal jsem panikařit a chodil tam a zpátky. Netušil jsem, co bych měl udělat. Do toho na mě neustále mluvil Chan. Ale já byl momentálně v takovém rozpoložení, že jsem sotva vnímal slova.

,,Můžeš se na chvíli zastavit a poslouchat mě?!" nadhodil nabručeně Chan a chytil mě za tváře.

,,Co?" dostal jsem ze sebe.

,,Prostě poslouchej. Teď půjdeme na parkoviště a já tě odvezu domů, kde můžeš konečně všechno vysvětlit Wooyoungovi. Felix mi psal, že je pořád tam." odpověděl mu Chan.

,,On tam pořád je? A jaká byla jeho reakce?" optal jsem se, i když jsem se odpovědi bál.

,,To mi nepsal. Ale nejspíš tam bude, dokud se neukážeš doma, tak pohni tím svým zadkem!" poručil Chan a pustil jeho tváře.

,,A co tam vlastně dělá Felix, to přišli spolu?" nadhodil jsem, když jsem si vzpomněl, že jej zmiňoval.

,,Ne, nepřišli spolu. Hlídá Sol, protože je těžké během jednoho dne najít nějakou důvěryhodnou osobu. Takže jsem poprosil Felixe. A nezdržuj pořád!"

,,Vždyť už jdu!" prohodil jsem podrážděně a šel za ním. Sjeli jsme výtahem do přízemí a zamířili k parkovišti. Nasedl jsem do auta a připoutal se. Když Chan nastartoval, zarazil jsem ho.

,,Co když Sol nepřijme a jen čeká, až přijedu, aby mi to řekl?" vyhrkl jsem. Téhle představy jsem se bál nejvíc. Chan se zhluboka nadechl a nakonec vydechl. Nemile se na mě podíval.

,,Přestaň se tak hloupě ptát. Říkal jsem ti snad milionkrát, že takový není. Možná na tebe bude naštvaný a chvíli potrvá, než ho to přejde, ale to je asi tak všechno." uklidňoval ho Chan.

,,Asi máš pravdu, ale i tak mám pořád strach." hlesl jsem.

,,Kušuj s tím strachem. A vůbec nechápu, proč ses ho třeba nezeptal, jaký má názor na děti. Počkej, už vím proč. Protože jste se ty děti jen snažili udělat." řekl Bangchan a začal kroutil hlavou.

Raději jsem mlčel. Neboť to opět byla pravda. Chan nastartoval a vydal se na cestu. Koukal jsem z okna a přemýšlel, co tam Woo s Felixem a Sol mohli dělat. Třeba se mu nakonec zalíbí, říkal jsem si.

Než jsem se nadál, už jsme byli v garáži. Vystoupil jsem z auta a šel ke dveřím. Stále jsem trochu váhal, ale nakonec jsem vstoupil dovnitř. Vyzul jsem se a zamířil do kuchyně, odkud jsem slyšel hlasy. Seděli u stolu a povídali si u jídla.

,,Táta se vlátil." vykřikla Sol a ihned běžela k němu a nastavovala ručičky, aby si ji vzal k sobě.

,,Ano, už jsem doma. Omlouvám se, že jdu dnes později. Nezlobili te strejdové?" optal jsem se a usmál se na ni.

,,Ne stlejda Lix je moc hodný a stlejda Woo taky. Je s ním bžunda. Mám je rači než stlejdu Chana. Nic mi nedovolí." řekla a vyplázla jazyk na přicházejícího Bangchana.

,,Ty potvoro jedna, co jsem ti říkal o tom jazyku? Nebuď zlobivá jako tvůj táta!" řekl na oko přísně Chan a cvrnkl ji do čela. Nafoukla tváře a zamračila se na něj.

,,Táto, žalovala jsem na tebe. Žekla jsem stlejdovi, že požád kvůli němu bulíš."

,,Sol, co jsem ti řekl o žalovaní? To se přeci taky nedělá!" vyhrkl jsem.

Chtěl jsem se do toho vmísit, ale nakonec mě Sol předběhla. Očividně se narozdíl od svého otce nebála říct, co si myslí. To je moje holka, pomyslel jsem si. Aniž bych si to uvědomil, usmíval jsem se.

,,Tak taky nezlob stlejdu Wooa, je moc hodnej a ty ho zlobíš a pak bulíš. Podle stlejdy Lixe jsi uplakánek."

,,No vidím, že máš moc velké roupy, asi půjdeš spát."

,,Ale já nespapala všechno a stlejda Woo moc dobže važí."

,,Tak jdi papat. Já si mezitím promluvím se strejdou a pak tě umyju a uložím do postýlky." pověděl jsem s úsměvem a dal ji na zem.

,,Dobže." pověděla a sedla si ke stolu.

,,Můžeš na chvilku?" optal jsem se a stočil pohled na Wooa.

,,Na nic jiného nečekám." odpověděl jsem mu a následoval ho. Došli jsme do jeho pokoje. Posadil jsem se na postel a čekal, s čím přijde.

,,Woo, omlouvám se. Měl jsem ti o ní říct. Pochopím, když se mnou nebudeš chtít mít nic společného." hlesl jsem a pro jistotu se připravoval na nejhorší.

,,I kdybych s tebou nechtěl mít nic společného, nemůžu jen tak odejít. Ukradl jsem jí srdce a bylo by zlé se po prvním setkání s mojí princeznou vypařit." řekl jsem a zpříma mu hleděl do očí.

Překvapilo mě, jak mluvil o Sol jako o svojí princezně.
,,Takže ti nevadí, že mám dceru?" hloupě jsem se optal.

,,Ne. Vadí mi, že jsi ji přede mnou tajil tak dlouho. Vždyť ses mě ani jednou jedinkrát nezeptal na můj názor ohledně dětí. Jak dlouho jsi ji přede mnou chtěl tajit?" nadhodil jsem a trochu zvýšil tón.

,,Upřímně, asi co nejdéle by to šlo..." odpověděl jsem mu.

,,Ale proč? To snad chodíš do vztahů s tím, že budeš mít před tím druhým tajnosti nebo co?" vyhrkl jsem nevěřícně.

,,Já nevím, na co jsem myslel. A ze začátku jsem nečekal, že by to mezi náma mohlo přerůst v lásku a pak jsem se bál, že když jsem ti to neřekl na začátku a řekl bych ti to po takové době, nakonec bys mě opustil. Nechtěl jsem to riskovat. Na to tě až moc miluji."

,,Tak příště prosím, poslouchej svého přítele nebo Chana, když už na to dojde, ale už nikdy nepředváděj tohle hrozný divadlo. Ani nevíš, jak mi bylo. Bál jsem se, že už mě nemiluješ..."

,,Omlouvám se." hlesl jsem a objal jej. Poté jsem se odtáhl a podíval se na něj. Měl nezaujatý výraz. Nejspíš byl stále naštvaný. Pohladil jsem jej po tváři.

Už jsem to nemohl vydržet, a tak jsem ho stáhl na sebe a dlouze jej políbil.
,,Ale nemysli si, že je ti všechno odpuštěno. Stále se zlobím." řekl jsem, když jsem se odlepil od jeho rtů.

Pokračování příště...