My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

16.

Ahoj!!

San po chvíli odešel a nechal tu Chana. Já se mezitím vrátil do práce a  našemu budoucímu páru dopřál trochu soukromí. Každou chvíli jsem sledoval hodiny, ale ony jako by stáli. Pořád zbývala hodina do šesti. Zákazníků už také nepřibývalo, takže jsem nevěděl, jak se zabavit. Povzdechl jsem si.

,,Ale, ale, copak se děje, že tak vzdycháš?" optal se Lix, který se zrovna rozloučil s Chanem.

,,Nebaví mě to a vůbec to neutíká, doufám, že Jisung přijde včas." odpověděl jsem a prstem přejížděl po dřevěné desce pultu.

,,Na někoho snad čekáš?" položil mu další otázku.

,,Jo. San mě tu má v šest vyzvednout. Všiml sis, že vůbec odešel? Určitě ne, když jsi byl zaneprázdněný někým, koho bereš jako bráchu."

,,No tak je jasný, že brácha má před tebou přednost, takže ne nevšiml jsem si. Nevím proč seš tak skleslý, když už zbývá necelá hoďka. Seber se trochu."

,,Že já se s tebou vůbec bavím."

,,Říkám si to samé."

Odfrkl jsem si a raději sledoval svůj prst, kterým jsem stále kroužil po desce. Už jsem se nemohl dočkat, až budu se Sanem. Sice říkal, že pokojů pro hosty tam má až až. To ale neví, že Wooyoung když má příležitost, vždy se jí chopí, takže smůla Sane, dnes spíme v jedné posteli, ať se ti to líbí nebo ne, řekl jsem si v duchu. Aniž bych to věděl, začal jsem se usmívat.

,,Z tvého pochmurného výrazu se najednou stal zvrhlý. Evidentně se těšíš na dnešní noc, když už si teď představuješ prasárny."

,,Ale jaké pak prasárny potřebujeme přeci projednat něco důležitého."

,,Jasně. No užívej, dokud se nedá na útěk."

,,Proč by utíkal?" optal jsem se jej. Chtěl jsem tuto konverzaci uzavřít, ale jeho slova mě zarazila.

,,Nevím, něco se mi na něm nezdá. Je takový moc tajemný. Když jsem se na něj ptal Chana, nic krom věku a celého jména mi neřekl." odpověděl Felix.

,,Je v pohodě. Nevím o něm tolik, ale je v pohodě. Prostě jen nemá rád, když se mu někdo šťourá v soukromí. Ty taky na potkání neřekneš všem všechno." bránil jsem jej. Ale něco na tom bylo.

,,Taky jsem nechtěl vědět všechno, ale prostě mi to přijde divný. Hlavně znám Chana, takže podle jeho výrazů, vím, že je za tím něco víc. A co povídáš, když se mě někdo na něco zeptá, vždy odpovím, ať už je to pro někoho moc osobní nebo ne."

,,No to je jedno, já sám bych řekl, že toho vím dost a nepotřebuju vědět víc na to, abych věděl, že je fajn."

,,Jo v pohodě, jen říkám. Nechci, abys byl zklamaný."

,,Tak nejdřív mě nazýváš idiotem a teď máš o mě strach? Neboj, ať už mě zklame nebo ne, přežiju to, jsem přeci Wooyoung." ukončil jsem tuto debatu. Nemusí se bát, i kdyby to nakonec nedopadlo podle mých očekávání, vybrečím se na Yeosangovo rameni ne na jeho.

Pět minut před šestou dorazil Jisung. Pozdravil jsem jej s úsměvem a zamířil s ním do šatny. Felix byl za kasou, kdyby někdo přišel. Převlékl jsem se a s poplácáním po zádech jsem Jisungovi předal štafetu. Vrátili jsme se za Felixem, naproti kterému stál San. Nevraživě na sebe koukali. Chtěl jsem něco říct, ale Jisung mě předběhl slovy: ,,O co tu sakra jde? Proč ty vražedné pohledy?" 

,,No vidím, že bychom se měli dát na cestu. Ať ti to uteče. Čau Lixi." prohodil jsem a doběhl k Sanovi. Zavěsil jsem mu ruku kolem paže a táhl jej pryč.

,,Řekl ti snad něco Felix, že jste se na sebe takhle dívali?" optal jsem se, když jsme byli venku.

,,Nic zvláštního. Očividně jsem mu jen nesedl." odpověděl jsem mu.

,,Aha. Pokud bys s ním měl nějaký problém, stačí říct." řekl jsem.

,,To nebude potřeba, bez tak to bylo kvůli tomu že žárlí, ale až uskutečníme náš plán, konečně tě nadobro vypustí z hlavy. Teď pojďme, čeká na nás večeře." pověděl jsem a vedl jej k autu. Nastoupili jsme a vyjeli.

--------------------------------------------

,,Takže jestli to dobře chápu. My u tebe budeme popíjet a nějak jsem dostaneme Chana a Felixe. Opijeme je do němoty, nahrajeme to tak, že si druhý den budou myslet, že spolu něco měli a pak přijde druhá část plánu?"

,,Přesně tak. Nic složitého, ne?" nadhodil jsem s úsměvem.

,,Nic složitého? A jak sem chceš dostat Felixe a ještě k tomu ho opít?"

,,No proto potřebuji tvojí pomoc."

,,No dostat sem zvládnu, ale opít už ne. Moje tolerance alkoholu není moc dobrá, sám jsi to minulé viděl. Chan taky nepije."

,,Stačí ho sem jen dostat, já ho opiju. Moje tolerance alkoholu je vysoká. Kvůli neustálým firemním večírkům jsem se leccos naučil."

,,Škoda, myslel jsem si, že jsi na tom stejně."

,,Máš smůlu, nakonec opiju já vás."

,,Jenže k čemu ti bude, když opiješ mě? Stejně toho nijak nevyužiješ."

,,Ale jo, aspoň od tebe budu mít na chvíli pokoj." prohodil jsem posměšně.

,,Co prosím? Co-cože jsi to řekl? To jsi doufám nemyslel vážně ne? Mám tě snad políbit, abys změnil názor?"

,,Vypadám snad, že žertuji?" nadhodil jsem a naklonil jsem se hlavou blíž k němu. Už jsem chtěl pokračovat a říct mu, že by mě ani polibkem nepřesvědčil, jenže on byl opět rychlejší.

Tak jo, tohle byla poslední kapka Sane. Než stačil znovu promluvit, umlčel jsem ho svým jazykem. Udělla jsem mu to už potřetí a ani jednou mě neodstrčil, ne jako vždy se připojil, tak proč si tak protiřečí? Ptal jsem se sám sebe. Přestal jsem přemýšlet a vychutnával si ty měkké a sladké rty. Odtáhl jsem se až s nedostatkem vzduchu.

,,Už jsi změnil názor?" optal jsem se jej. 

,,Ani ne, musel by ses snažit víc. Než zase začneš něco namítat, jdu do sprchy, taky si zajdi, pokud chceš. Druhá koupelna je na konci." pověděl jsem a zvedl se od stolu. Musel jsem se jít schladit. 

Sledoval jsem, jak se ztrácí za dveřmi do koupelny a sám se zvedl od stolu. 
,,Ty vůbec nevíš, s kým si zahráváš." řekl jsem si pro sebe a zamířil do koupelny. 

Pokračování příště...